Richard Koníček - Básně roku 2012 - Mít rád...
Mít rád...
Mít rád, je vrchol vnímání,
mění ho čas a dost i ladění,
začne to průnik všímání
a končí hrana, co dělí bláznění.
Kdo nepoznal to jednou,
pozná to podruhé,
když hvězdy ráno blednou,
vrací se okruhem,
stav bez tíže, kdy létat
není už nemožné
a smí se v duši splétat
sny snad až bezbožné.
Za úsměv vlídný,
slíbíš cokoli,
za dotek slibný,
šeptáš bláboly,
pro chvilku vroucí,
ztrácíš zábranu,
pro ústa zvoucí,
sebezáchranu.
Při tom, je
"mít rád"
jen naznačený směr.
Mění se
stokrát
i z jihu na sever.
Je jako droga
ekologická,
logika loga,
co není logická,
je jako odlesk
řetízku v prachu,
nadšený potlesk,
zvolnění strachu.
Příslib jen,
v lepší den,
kterým by chtěl být,
člověk
obklopen.
Naděje,
že děje
se přesně to, co
srdce
ohřeje.
Mít rád,
je zázrak z říše nadějí,
mít rád,
je branou těch, co uspějí,
mít rád,
je však i krátké spojení,
které se změní
zlovolně změní,
ve sladce sladké
bolení.
A právě proto stojí pro To žít,
ztrácet směr, hlavu, rozum odložit,
mít rád, je tolik svůdné koření,
bez něho cesta sama zkamení.
Mít rád, je lásky předpolí.
Ač silně sem tam zabolí.
Stejně pak s časem,
vždycky,
v hebounké krásno
krásně, ach krásně,
přebolí.
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková