Úvod > Renata Cziroková - ANIMA-L aneb stopy v duši poutnice krajinou bludné fantazie

Renata Cziroková - ANIMA-L aneb stopy v duši poutnice krajinou bludné fantazie

25.08.2025 18:11

Renata Cziroková

ANIMA-L

26. 6. - 28. 9. 2025.

Kurátor výstavy: Petr Hájek

Dům Radost

„Při zdánlivě náhodném tvoření si hledám

vlastní lokalizaci, zhmotňující se nejčastěji do figury nebo předmětů.

Snažím se

nezatěžovat prvotní vizi zbytečným obsahem.

Intuitivně přicházím na jména vzniklým výjevům.

Vše mi zpočátku musí dávat smysl.

Vycházím z chaosu, ve kterém průběžně nacházím řád.

Pojmenovávám a určuji atributy vlastní reality.

Snažím se rozlišovat a rozumět „zjevením“, výjevům mojí fiktivní symboliky.

Vše existuje v závislosti.

V mém případě vyplývají podněty většinou

z mysli, ze vzpomínek a vlastních prožitků, tušených, budoucích i předpokládaných.

Ve smyslově charakterizovaném světě tímto způsobem tvoření

hledám harmonizaci zdánlivě nesouměřitelných obrazů člověka.“

Renata Cziroková

Osobitost v proměnách času?

Dvanáct let existence www.www-kulturaok-eu.cz je – ať už chceme, či nechceme – jakousi mozaikou výtvarné scény na území Prahy. V běhu času se setkáváme a do jisté míry i poznáváme, umělkyně a umělce v delší časové řece a můžeme tak sledovat jak proplouvají peřeje, které jim připravuje náhoda, osud, okolnosti, jak si drží tu svou bárku pod kontrolou. Rádi se setkáváme s budoucími osobnostmi v čase jejich studií, posléze je objevujeme mezi diplomanty a ještě posléze už mezi hotovými umělci.

Spektrum lidiček, kteří tvoří je obrovské. Ani náš web všechno nezvládá zaznamenat. Ale pan profesor Petrbok patří k osobnostem námi - pokud se nám to podaří - vyhledávaným. A rovněž tak se zájmem i jeho žáctvo.

Renata Cziroková, autorka výstavy právě se nacházející ve vstupní hale stále oblíbenějšího „žižkovského mrakodrapu“ - Domu Radost, k nim patří. A tak není pouhou náhodou, že jsme ji zaznamenali již v roce 2016 v Galerii 1, na kolektivní výstavě 13 studentů Jiřího Petrboka, nazvané Pavilon 34.

Stejně tak není náhodou ani další protnutí našeho webu s absolventy AVU, zčásti opět pana profesora Petrboka, která se konala v roce 2018 pod názvem Future Ready v Kampusu Hybernská. Pravidlo této opět kolektivní výstavy za účasti 20 diplomantů bylo, že si do své části výstavy přizvou jednu osobnost dle svého výběru jako spoluvystavující. Renata Cziroková tam tehdy vystavovala s Babarou Prchalovou, malířkou, grafičkou a ilustrátorkou. Třetí možnost setkání s Renatou Czirokovou v téhle logice by bývala byla v roce 2024 v Galerii Portheimka výstava, opět kolektivní, s názvem Nová hmota. Žel, tuhle výstavu jsme tehdy nestihli absolvovat.

A tak až letos, jsme se zájmem navštívili další – nyní už ovšem autorskou výstavu Renaty Czirokové v domě Radost nazvanou Anima-L.

Dva pohledy na jednu výstavu, jedné autorky

Tiskové materiály nám nabídly jednu zvláštnost, která rozhodně není obvyklá, ale kterou s potěšením vítáme. Dostaly se nám do redakce k výstavě dvě kurátorské zprávy. Od dvou kurátorů jedné a téže výstavy. Fakta se samozřejmě shodují, ale pozornost rozebíraného výběru prací Renaty Czirokové, představených na výstavě s názvem ANIMA-L, je u obou odborníků upíná na jiné stránky vystavených prací.

Významné je nesporně i to, že jedno hodnocení je od ženy a druhé od muže. Ta genderovost v tom, je samozřejmě naprostá náhoda, ale pro nás, kteří se chceme s výstavou blíže obeznámit, je to opět velice zajímavé.

Dámou, jejíž text doprovází výstavu Renaty Czirirokové a je označen jako „Text k výstavě“ je Bára Alex Kašparová, mimo jiné zakladatelka vynikajícího kulturního měsíčníku Artikl a již také jeho „desetiletá“ šéfredaktorka. Kromě toho je mimo jiné i kurátorkou PRO ART- projektu zaměřeného na současné umění.

Druhý názor pochází z pera kurátora výstavy Petra Hájka uměleckého ředitele a majitele The Chemistry Gallery, jenž se ve své galerijní dramaturgii orientuje tvorbu mladých umělců.

Jak to vidí Bára Alex Kašparová

„Renata Cziroková (* 1992) se narodila v Napajedlích, kde také žije a tvoří. Absolvovala v roce 2019 v ateliéru kresby u Jiřího Petrboka na pražské Akademii výtvarných umění. Tvorba Renaty Czirokové se neváže na jediné médium. Jakmile si osvojí jazyk určitého vizuálního prostředku, pokračuje za dalším. Jakmile porozumí formě, objevuje novou. Tvůrčím principem je pro autorku právě proces. V jejím přístupu je zřejmý akt vnitřní očisty, cyklického uvolňování i přijímání. Tvorba je deníkem vnitřního růstu a zrání. Bytosti, která putuje. Cziroková je celoživotní poutnicí. Putuje zeměmi i úrovněmi vědomí. Její cesty nejsou jen geografické, ale především vnitřní. V tvorbě se odrážejí otisky krajin – jak těch vnějších, tak těch, které se rodí v nitru. Inspiraci nachází v místech, kde se mísí minulost s přítomností, kultura s přírodou, lidské jednání se zvířecí moudrostí. Ustálený myšlenkový konstrukt antropocentrismu tak nevyvrací, ale poeticky obchází. Stejně tak se v její tvorbě objevuje silně i archetypální rovina - žena jako nositelka transformace, zvíře jako průvodce nevědomím, mateřství jako iniciační akt. V obraze, kde nahá žena kojí prase a vedle nich sedí klidná kráva, se stírají hranice mezi druhy. Zdánlivě absurdní scenérie ale s pokorou a citlivostí předkládá podobu hierarchie, která je v obrazech dnešní reality nenalezitelná. Předkládá souznění, bezpodmínečnou péči a vzájemný respekt. Cziroková nevytváří volnomyšlenkářské ideály, ale eticky přehodnocuje parametry antropocentrického světa.

V minulém roce jsme tvorbu Renaty Czirokové představili na výstavě Nová hmota v Galerii Portheimka“.

Jak to vidí Petr Hájek

„Ve své tvorbě se Renata Cziroková (*1992) zabývá kresbou, malbou a textilní figurální plastikou. Často experimentuje s různými technikami, kdy každé téma inspiruje volbu specifického materiálu nebo způsobu zpracování. Její nedávné práce se vyznačují zaměřením na vnitřní procesy vědomí a paměti duše. Na plátně jsou vyjádřeny jak figurálně, tak symbolicky, prostřednictvím atributů odkazujících na rituální prožití, přijetí, procítění.

Důležitou součástí jejích obrazů jsou zvířata, právě ve smyslu mezidruhové komunikace, kde symbolizují její hluboké přesvědčení o rovnosti a propojenosti. Skrze své dílo jemně, avšak vymluvně, kritizuje generačně přenášená dogmata a přesvědčení antropocentricky pojatého světa a neudržitelné využívání přírodních zdrojů a tvorů.

V letech 2007–2011 studovala na Střední umělecké škole v Uherském Hradišti, později v letech 2012–2018 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byla v ateliéru Jiřího Petrboka a Jiřího Sopka. V roce 2016 byla v ateliéru volného umění na Univerzitě Bezalel v Jeruzalémě v Izraeli. V minulém roce jsme její tvorbu představili na výstavě Nová hmota v Galerii Portheimka.“

A nakonec, jako viděla www.www-kulturaok-eu.cz

Silně emotivní obrazy rozhodně na první pohled nepůsobí cukrkandlově. Jsou drsné, naturalistické, sytě barevné, výrazné a především dějové. Děj ale není důsledkem nějakého zbytného rozpracování pozadí či přebujelé dekorativnosti, ale úderným motivem, který prakticky přímo bez upejpání autorka sděluje. Vidíme to a v zásadě chápeme. Ale – a v tom je působení obrazů Renaty Czirokové jedinečné - vzbouzí to v divákovi otázku „proč“.

Vybudí ho to dumat, ne o tom co vidí, ale o tom, co naopak nevidí. Co je autorkou naznačeno, jen jakoby výřezem z celého souobrazí, jako vytržením věty z povídky, jako jediné gesto pantomimického představení. Odkud se děj vyvíjí a kam spěje? Jsme uprostřed a hledáme důvod. Autorce je znám, ví, co chtěla sdělit, ale divák ne, ten je vhozen do proudu a musí plavat, aby dospěl k pevnému břehu. Tím jsou obrazy osobité a zajímavé podle názoru autora těchto řádek.