Příliš osobní známost aneb proč láska vždycky bolet musí - Eva, Natálie, Simona = tři podoby lásky = tři příběhy radosti i bolesti, štěstí i smutku …

20.01.2020 11:21

Velký sál Lucerny  - Praha

20. 1. 2020

 

Do českých kin se chystá nový česko-slovenský film Příliš osobní známost, který vznikl na podkladě knižní předlohy slovenské autorky Evity Twardzik (Urbaníkové). Kromě českých hereček Elišky Balzerové, Taťány Dykové a Petry Hřebíčkové se ve filmu představují také slovenští herci Ľuboš Kostelný a Marián Mitaš, Chorvat Janko Popović Volarić a Srbové Branislav Trifunović a Predrag Manojlović. Režie snímku Příliš osobní známost se ujala slovenská režisérka Marta Ferencová.

 

Příliš osobní známost

Natálie (Petra Hřebíčková) je šťastná svobodná třicátnice se skvělou kariérou a dlouholetou nejlepší kamarádkou Simonou (Tatiana (Wilhelmová) Dyková), které se právě obrátil život vzhůru nohama. Simona se právě rozvedla a snaží se vyrovnat s tím, že její jedenáctiletý syn odchází žít k otci. Tuhle pachuť zažene seznámením s výstředním umělcem Viktorem, pro kterého se stává múzou. Viktor je však posedlý nejen Simonou, ale i sexem, což zpočátku vypadá jako vysněný ráj…

 

I Natáliin život nabírá nový směr. Když potká okouzlujícího podnikatele, vdovce Marka a jeho dcerku, láska na sebe nenechá dlouho čekat. Jejich soužití je téměř idylické až na to, že jejich vztah je pod drobnohledem Markovy tchyně Evy, která byla zvyklá pomáhat s výchovou vnučky. Do jejich životů však zasáhne nečekaná krize. Markova firma zkrachuje a zůstanou mu jen dluhy. Marek začíná hledat útěchu v alkoholu a jeho zoufalství se mění ve zlobu…

Nyní Eva (Eliška Balzerová) zjišťuje, že musí najít jiný smysl života, aby se cítila šťastná. Seznámení s šarmantním hudebníkem (Predrag Manojlović) by mohlo znamenat nový začátek. (oficiální synopse)

 

„České filmy, jsou záludné.

Československé filmy,

které se začínají docela slušně množit,

mají - zdá se - reputaci mírně nadprůměrnější.

Kdyby ničím jiným, tak tím,

že stálý tým našich herců, kteří rotují z filmu do filmu,

ve stejných hereckých šaržích, se stejnými gesty a s recyklovanými filmovými osudy,

se poněkud oživí.

Ale i ze Slovenska,

kde je plno skvělých herců - k naší škodě - dovážíme také povětšině ty samé herce.

Lidé je mají rádi, ano, tak zní argument nahlas,

a že lidé na film kvůli nim i půjdou,

takže se film zaplatí, je druhý méně hlasitý argument.

 

Oživením v sále,

ale hlavně ve filmografii jsou tedy hlavně nové zahraniční

-

a dokonce pro nás i poněkud vzdáleně zahraniční - herci.

Řeč je v tomto případě o mužích.

Takovéto milé a zajímavé oživení přinesl určitě i tento film.

Trojici žen, osvědčených a tuzemských,

doplnili tři muži odjinud a hned to o něčem jiném.

Šťastná to byla ruka paní režisérky a výrobního štábu. Povedlo se.

Pokud jde o ženy, také tři,

volba padla na osvědčené herecké stálice.

Zejména Eliška Balzerová

si uhrála to své, ač měla svým způsobem nejmenší prostor.

Její pocity jsou podány vcelku věrohodně a člověk ji i chápe a věří.

 

Tatiana Dyková je paní herečka.

To je bez pochyb.

Zde má poměrně novou hereckou polohu, tak ji vlastně neznáme.

A hraje ji jako o život.

I když jí scénář nenabízí zase až tak moc věrohodné scény,

co se logiky a obsahu týče.

Dokázala si s nimi

- místy až parodicky -

ale ztřeštěných osůbek podobného typu je víc,

poradit.

Sice člověk občas kroutí hlavou,

ale není to ještě pořád moc přepálené.

 

A do třetice Petra Hřebíčková.

Film od filmu,

alespoň podle nesporné nekomplexnosti našeho sledování jejích rolí,

překvapuje v tom nejlepším slova smyslu.

Už jsme o tom psali v článku o letní radovánce ´Přes prsty´,

a tímto filmem se posouvá ještě o patro výš.

Z krásky nad věcí se stává i vizuálně štvanou zoufalkou,

která bojuje, ač by nemusela,

která do toho dává vše, ač vlastně nemá důvod.

A to ať ve vztahu ke svému partnerovi,

v jeho životních a osudových peripetiích,

tak ve vztahu k babičce,

tak ve vztahu ke kámošce Tatianě Dykové,

ale hlavně, ve vztahu k tomu nešťastnému dítěti

zmítanému podivným světem dospělých,

který se mu ani za mák nelíbí.

A představitelka malé Terezky

(mimochodem,

jmenuje se Valentýna Bečková a zkusme si to jméno zapamatovat,

věřme, že ji ještě uvidíme),

ačkoli není mezi protagonistkami filmu nijak zvlášť připomínána,

obdivuhodně se herecky činí.

A role to je náročná

na emoce, situace a nesporně i na věrohodnost chování

k jinak pro ni zcela neznámým herečkám a hercům

(oběd od opilého táty je její herecký majstrštyk!).

Terezka se se svou rolí,

a že je na plátně skoro pořád,

vypořádává opravdu skvěle.

Ona a Petra Hřebíčková jsou ty, kdo film táhnou. A utáhnou.

Když jsme přicházeli na novinářskou předpremiérovou projekci,

někteří naši kolegové,

filmově nesporně vyspělejší a zkušenější,

nám už předem ukazovali palec dolů jako,

že to zas bude další typicky pomíjivá slátanina,

jaké se poslední dobou točí jako na běžícím pásu.

I my šli na projekci s podobnou předpojatostí.

Nevíme, jaký názor si odnášeli po odchodu z kina oni,

ale my ten palec dolů nedáváme.

 

Samozřejmě, mnohé by mohlo být jinak,

mnohé je možná i za vlasy přitažené, nezcela reálné,

i základní dějové osudy jsou záměrně nakupené tak,

aby umožnily průnik nejrůznějších názorových kotrmelců,

dějových linek a příhod, jež být nemusely, nebo skoro ani snad nemohly,

ale to jsou - troufáme si říci - detaily.

V proudu celku jsou to, ano, tři příběhy o lásce,

tři poměrně aktuální pohledy na osudy diametrálně různých žen,

které nejsou navíc přímočaré,

ale jsou - přinejmenším - zajímavé.

Takže jediné, co lze snad filmu vytýkat (ale kdo ví?), je jeho konec.

Trochu jako z červené knihovny.

Jenže udělat z toho drama,

a že by to šlo, tragédii,

i ta by se šikla,

anebo thiller,

také by to to tak mohlo dopadat,

by asi nebylo ono.

Navíc je tu jednou daný román a ten je takto napsaný.

Ne, podle nás to jde.

Vítězné gesto a palec nahoru jistě ne,

ale palec dolů také rozhodně ne.

Tak, že by průměr?

Asi, ale o dost lepší průměr

a

hlavně s novými tvářemi mužů a novými hereckými příležitostmi hereček.

A i to není zase až tak málo…“

(Richard Koníček)

 

České ženské trio

Eva, Natálie, Simona

Tři ženy.

Tři podoby lásky.

Tři příběhy radosti i bolesti, štěstí i smutku…

 

 „Už od prvního přečtení scénáře se mi líbilo téma, moje postava je strašně zajímavá. Nestává se často, aby herečka mého věku dostala do rukou scénář, který nelze odmítnout, a myslím, že ten k filmu Příliš osobní známost  takovým byl. Nejen že mi nabídl krásnou roli, ale nabídl mi taky setkání s režisérkou Martou Ferencovou, se kterou jsme se velmi spřátelily a našly velmi brzy společnou řeč,“

 

svěřila se Eliška Balzerová s tím,

že ji velmi zaujala i knižní předloha filmu.

 

„Doufám, že se nám příběh t

ří žen, tří mužů a jednoho malého děvčátka podařilo dobře natočit,

a že s ním bude autorka knihy i scénáře spokojená.“

 

„Snad se našim fanynkám bude líbit i tento film. Tentokrát se mohou těšit i na herce ze Srbska a Chorvatska, kteří jsou ve svých zemích velkými hvězdami,“ prozradila Evita Twardzik, která scénář psala spolu s režisérkou Martou Ferencovou.

 

„Bylo to vzrušující a vášnivé natáčení. S Martou Ferencovou je to vždycky živočišné. Ale byla to samozřejmě i legrace, protože scénář sám o sobě má spoustu trefných a vtipných dialogů. Vyzkoušeli jsme si v tomto filmu všechny tváře lásky, jak tu zranitelnou, tak tu opravdovou, jak smutné, tak veselé situace. Emoce v tomto filmu prostě stříkají na všechny strany,“ řekla představitelka Natálie Petra Hřebíčková.

 

„Podařilo se nám dát dohromady velké herecké osobnosti, které pro mě byly na place novou inspirací. Věřím, že energie, se kterou jsme na tomto filmu všichni pracovali, se přenese i na filmová plátna, a že si nový snímek Příliš osobní známost najde spokojené diváky,“ řekla režisérka Marta Ferencová.

Producentem filmu je režisér a producent Peter Núñez. „Už při práci na minulém filmu Všechno nebo nic jsem si ověřil, že když uděláte poctivý snímek, který nepohrdá divákem, ale bere ho jako partnera, lidi na něj budou chodit. Filmový trh byl pro mě předtím velkou neznámou, ale po téhle zkušenosti jsem si řekl, že zkusíme natočit i další filmy. Proto jsem rád, že se to podařilo, a že opět spolupracuji s Evitou a  Martou,“ dodal Peter Núñez.

 

 

Titul snímku: Příliš osobní známost

Režie: Marta Ferencová

Produkce:  Česká republika / Slovensko, 2020

Produkční společnosti: Joy Department, Nunez Nfe, Trinitity Pictures

Producent: Peter Núñez, Marianna Heinz, Roland Kubina

Režie: Marta Ferencová

Scénář: Evita Twardzik (Urbaníková), Marta Ferencová

Kamera: Mário Ondriš

Formát: 1:1,85., Dolby Digital, 2D digital

Jazyková úprava: české znění

Titulní píseň: I.M.T. Smile ft. Nikol Štíbrová  

Zvuk: Tomáš Bělohradský, Ivo Heger

Střih: Adam Dvořák

Hrají:

Petra Hřebíčková

Eliška Balzerová

 Tatiana Dyková

Ľuboš Kostelný

Marián Mitaš

Janko Popovic Volarić

Branislav Trifunović

Predrag Manojlović …

Žánr: romantický

Stopáž: 107 minut

Přístupnost: nevhodný do 15 let

Distributor: Bioscop

Premiéra: 23. 1. 2020 

 

 

Trailer https://www.youtube.com/watch?v=uYajUZcr7xE&t=59s

 

 

 

Richard Koníček

Hodnocení: 79 %

Ing. Olga Koníčková: zdroj BIOSCOP

Foto: © bioscop