Úvod > „Poslední muzeum?“ aneb legendární galerie Jiřího Karáska ze Lvovic po 100 letech opět pootevřena, tentokrát v letohrádku Hvězda

„Poslední muzeum?“ aneb legendární galerie Jiřího Karáska ze Lvovic po 100 letech opět pootevřena, tentokrát v letohrádku Hvězda

22.08.2025 17:43

Poslední muzeum?

Karáskova galerie pro vaše století

15. 5. – 28. 9. 2025

Památník národního písemnictví

Letohrádek Hvězda

Výstava „Poslední muzeum?“

připomíná 100. výročí otevření Karáskovy galerie, kterou

založil a spravoval básník Jiří Karásek ze Lvovic

po dobu 26 let, od roku 1925 až do svého skonu v roce 1951.

O 4 roky po té, v roce 1955, celá Karáskova galerie přešla

do vlastnictví Památníku písemnictví.

Přehlídka primárně představující uměleckou a knihovní sbírku

Jiřího Karáska ze Lvovic,

chce návštěvníka především povzbudit,

dodat mu naději a

podnítit jej,

aby se zamýšlel nad tím,

zda skutečně svět kolem sebe vnímá.

Co nám škola zatajila

O Jiřím Karáskovi ze Lvovic se samozřejmě učilo v hodinách literatury (a snad je tomu tak až dodnes), ale jak dokazuje výstava v Památníku národního písemnictví, tak pouze jednostranně.

O Jiřím Karáskovi ze Lvovic máme v paměti, že to byl básník, spisovatel, kritik, překladatel a editor. Pamatujeme si také, že to byl nejvýznamnější představitel směru navazujícího na tzv. novoromantismus, souvztažného k symbolismu a – to bylo ve školních škamnách vyzdviženo jako vůbec hlavní charakteristika Jiřího Karáska ze Lvovic – vyznával literární směr označovaný jako dekadence.

Byl nám prezentován pouze jako představitel tohoto směru, tedy co by dekadentní básník.

O jeho působení v roli kritika, jsme se již nedozvěděli to, že byl zastáncem neběžného směru tohoto oboru, směru zvaného impresionistická kritika.

A o tom, že byl také vášnivým, systematickým a vysoce kvalifikovaným sběratelem slovanského umění, že vytvořil zcela mimořádnou sbírku rozsahem i hodnotou, nám už škola neprozradila vůbec nic. Tedy, zmiňujeme-li zde školní výuku, rozumíme tím tu naši, tedy konec 70. let minulého století. Jak vypadají v tomto směru školní osnovy výuky literatury dnes, autor těchto řádek netuší. Ale ať už vypadají jakkoli a pod heslem Jiří Karásek ze Lvovic zmiňují či zamlčují jistě cokoli a rozhodně nemohou - a ani o to určitě neusilují -, informovat veřejnost o Jiřím Karáskovi ze Lvovic tak, jak to dokázal Památník národního písemnictví výstavou „Poslední muzeum?“

Pár slov o sbírce Jiřího Karáska ze Lvovic

Jiří Karásek ze Lvovic sbíral slovanské umění a grafiku prakticky celý život. A přistupoval k tomu nejen z vášně sběratelské, ale i jako precizní uměnovědec. I když založení sbírky je datováno výročím, jež se připomíná v Památníku národního písemnictví v Letohrádku Hvězda, tedy v roce 1925, právě před sto lety, Jiří Karásek ze Lvovic sbírku doplňoval prakticky až do svého skonu.

Sbírka, kterou vytvořil, je odborníky hodnocena jako největší a nejucelenější sbírka svého druhu v Čechách vůbec. Jen knihovna, jež je považována za součást sbírky, představuje neuvěřitelných 48 tisíc knih. K tomu je třeba připojit rozsáhlou sbírku slovanského umění a grafiky, která obnáší dalších 40 tisíc exponátů. Není proto divu, že se celému souboru začalo – s úctou – říkat Karáskova galerie. Svým objemem přesahovala lidské možnosti sběratele a tak ji Jiří Karásek ze Lvovic nezištně věnoval v roce 1924 České obci sokolské. Ta sbírku umístila ve svém hlavním sídle, tedy v Tyršově domě. Došlo k tomu v roce 1925, tedy právě před sto lety. I když Jiří Karásek ze Lvovic sbírku předal, neznamenalo to však, že by se jí nadále nevěnoval. Naopak, dokonce si – jak je v předávací dokumentaci výslovně uvedeno - vymínil, že ji až do konce života bude osobně spravovat. A opravdu až do své smrti, tedy do roku 1951 tak činil. Po jeho odchodu ze světa, ale nastal otázka, co se sbírkou dál. Vazba na Sokolské hnutí nebyla nijak přímočará. I když byl Sokol za okupace zakázán a rozpuštěn do Kuratoria, sbírku uhájil. Po obnově činnosti v roce 1945 však vše směřovalo k další represi vůči ČOS, k níž došlo dalším zákazem, v roce 1956. Převod Karáskovy galerie na Památník národního písemnictví učiněný již o dva roky dříve, tedy v roce 1954, se ukázal ze strany ČOS jako prozíravý a pro sbírku bezpečný. Karáskova galerie byla umístěna v tehdejším sídle Památníku národního písemnictví na Strahově. (Od roku 2022 je Památník národního písemnictví přemístěn do bývalé Petschkovy vily v Bubenči.)

Proč J. K. ze Lvovic?

Jiří Karásek byl po celý život pravověrným Pražákem. Narodil se 24. 1. 1871 v Praze na Smíchově a svět opustil 5. 3. 1951 také v Praze. Nabízí se tedy otázka, proč u svého jména uváděl přídomek „ze Lvovic“. Důvodem byla jeho rodová tradice. Jiří Karásek se přídomkem nepyšnil jen tak z rozmaru, on opravdu pocházel z erbovní rodiny Lvovických ze Lvovic. Tedy z rodu, jenž má kořeny v Hradci Králové a z něhož mimo jiné, pocházel kupříkladu významný hvězdář, Cyprián Lvovický ze Lvovic, žijící v 16. století.

Jiří Karásek si přidal ke svému jménu přídomek ze Lvovic až v roce 1901, když mu bylo 30 let, a vytvořil si tím své oficiální literární jméno.

O výstavě „Poslední muzeum?“ slovy kurátorů

Kurátoři výstavy „Poslední muzeum?“, s podtitulem „Karáskova galerie pro vaše století“ si nejprve položili otázku, jak by mohla vypadat stálá expozice Karáskovy galerie v dnešní době.

„´Posláním muzeí je kulturní dědictví uchovávat živé. Tedy umožnit mu, aby v proměňujících se podmínkách náležitě svědčilo o své zkušenosti a pomáhalo lidem rozumět jejich světu,´ ozřejmuje východisko výstavy autor její koncepce, Karel Kolařík.

´Dnes každý z nás čelí skutečnostem, které znejišťují obraz světa, jaký si dříve vytvořil. Máme za sebou pandemii, na vlastní kůži zakoušíme dopady globální ekologické krize, na evropském kontinentu se válčí…´ dodává.

Přehlídka primárně představující Karáskovu uměleckou a knihovní sbírku chce tedy návštěvníka především povzbudit – dodat mu naději a podnítit jej, aby se zamýšlel nad tím, zda skutečně svět kolem sebe vnímá.

´Pozornějším vnímáním může člověk současně věcem lépe porozumět i docenit jejich jedinečnost, a právě umělecké dílo vybízí k bezprostřednímu dialogu. Ten, kdo se snaží takový dialog vést, se stává pozornějším i k tomu, co jej obklopuje. Takto citliví lidé si zároveň důkladněji uvědomují nesamozřejmost všeho a vytvářejí lidštější a ohleduplnější společnost,´ připomíná Jean-Gaspard Páleníček, vedoucí oddělení pro prezentaci a komunikaci PNP a spolukurátor výstavy.

Co nás čeká na výstavě „Poslední muzeum?“

I zde dáme nejprve slovo kurátorům výstavy:

„V prvním patře Hvězdy se návštěvník seznámí mj. se starými italskými kresbami, přírodními studiemi, egyptskými vykopávkami či moderní portrétní malbou. V expozici, kterou doplňují i originální umělecké intervence (např. projekce pohybově divadelního představení podle Karáskových veršů v uměleckém znakovém jazyce nebo fotografie Ondřeje Přibyla), nechybějí ani knihy nebo plastiky. Mezi sochami převažují díla exulantů z bývalého Ruského impéria, kteří pobývali v Čechách, jak doplňuje další z kurátorů výstavy Jakub Hauser:

´Vystavujeme je současně jako doklad Karáskova zájmu o osudy těchto tvůrců i jako příklad toho, jak galerie jako instituce může přímo reagovat na aktuální podněty – například na neuspokojivé existenční podmínky konkrétních osob – či jak by mohla tematizovat natolik palčivé téma, jako je postupující klimatický kolaps.´“

A ještě divácký pohled na výstavu Poslední muzeum?

Jak bylo naznačeno v úvodu, jedná se o mimořádně poučnou a vlastně pro širokou lajckou veřejnost i vyloženě objevnou a poučnou výstavu. Přináší zcela nový pohled na osobnost Jiřího Karáska ze Lvovic, na jeho širší význam a vyzdvihuje jeho pozapomenutý,či možná nikdy pořádně doceněný, význam. Navíc má výstava rozfázovaná do jednotlivých kójí výstavního prostoru, který je do jisté míry specifický a daný svébytnou architekturou letohrádku, značně významově i emočně domyšlený koncept. Architektonické řešení připravené Zbyňkem Baladránem, významným vizuálním umělcem, kurátorem a architektem výstav, je – laicky řečeno – krásné a dává tak nenásilnou možnost získání informací a přehledu, aniž by unavovalo. A – upřímně řečeno – i návštěvníku, který nezatouží tak moc po edukativní stránce výstavy, nabídne vynikající a působivý emoční dojem, který si každý, kdo výstavu absolvuje, odnese na dlouho dobu v paměti sebou.

Jinak je výstava otevřena denně (kromě pondělí) od 10 do 18 hodin, v lákavé lokaci okolní obory, což je už samo o sobě důvodem k menšímu – klidně i rodinnému – výletu s kulturní nadstavbou v podobě výstavy.

Výstava Poslední muzeum? potrvá až do 28. 9. 2025 a doprovází ji i bohatý program, včetně komentovaných procházek po oboře Hvězda nebo divadelního představení uměleckého spolku Ostružina. V rámci festivalu Znakofest zde dokonce proběhnou i komentované prohlídky výstavy určené neslyšícím.

Text a foto: Richard Koníček