Úvod > POLIBEK PAVOUČÍ ŽENY aneb muzikál, v němž vás nejen Jennifer Lopez vtáhne do víru rytmu, emocí a snů o filmových krásách

POLIBEK PAVOUČÍ ŽENY aneb muzikál, v němž vás nejen Jennifer Lopez vtáhne do víru rytmu, emocí a snů o filmových krásách

03.12.2025 17:18

POLIBEK PAVOUČÍ ŽENY

KISS OF THE SPIDER WOMAN

Žánr: drama/muzikál

Režie: Bill Condon

Premiéra: 4. 12. 2025

Distribuce: Bioscop

Jennifer Lopez

v nezapomenutelné roli, která

propojuje svět vášně, hudby a fantazie.

Od oscarového režiséra Billa Condona (Chicago, Dreamgirls, Kráska a zvíře) přichází velkolepý filmový muzikál

inspirovaný legendární předlohou Manuela Puiga.

V záři reflektorů a rytmu hudby se odehrává příběh, který

propojuje realitu a svět snů.

V jedné z věznic se v těsném prostoru setkávají dva zcela rozdílní muži, které

spojuje jediné – touha po svobodě.

Mezi Valentínem a Molinou vzniká nečekané přátelství, které

je zavede do světa filmové fantazie.

Bioscop

Nezvyklé propojení dvou světů

Muzikál! A s Americkou stopou! Asociace diváka jsou předem dané. West Side Story, Mary Poppins, Jesus Christ Superstar anebo dokonce Formanova americká verze muzikál Hair?

Americký muzikál, to je především strhující sled tanečních čísel odvíjejících se od předválečného prazákladu u legendárního Freda Astaire a jeho kongeniální prolnutí s nezapomenutelnou Ginger Rogersovou. A také samozřejmě atraktivní obsazení a skvělá muzika, vynikající choreografie a c neposlední řadě symbol klasického Hollywoodského filmového snu. Muzikálů se natáčejí tucty a veletucty, co kinematografie kinematografií je. Takže se dá říci, že vše už tu bylo. A najít nový model, není právě nejsnadnější a chce to svým způsobem i kus odvahy. Divák je zmlsaný a jen tak něco ho neuspokojí, protože srovnává. Pamatuje si vrcholné maistersticky a zapomíná vše ostatní. Takže laťka pro každý nový muzikálový počin je nasazena nesmírně vysoko. A dosíci ji, je pořádná darda. Pro všechny, kteří se o to touží přičinit. A stejně na tom byl i tvůrčí tým pod vedením hvězdného režiséra Billa Condona. Takže 4. 12. 2025 se o tom, jak to dopadlo v jeho pojetí, mohou přesvědčit díky distribuční společnosti Bioscop i diváci kin v české kotlině…

Co nás čeká?

Společnost Bioscop, jakožto distributor na českém filmovém trhu uvádí následující info:

„Molina (Tonatiuh), snílek a milovník starého Hollywoodu, vypráví Valentínovi (Diego Luna) příběh svého oblíbeného muzikálu Polibek pavoučí ženy – okouzlujícího dobrodružství plného písní, tance, vášně a tajemství. Společně si v představách vytvářejí nádherný svět, kde září filmová hvězda Ingrid Luna (Jennifer Lopez) – žena, jejíž polibek může být spásou i zkázou.

Z původního příběhu se rodí podívaná, v níž se realita prolíná s fantazií, city s hudbou a odvaha s láskou.

V hlavních rolích exceluje držitel Zlatého glóbu Diego Luna (Andor), Tonatiuh (Hlasiťákovi) a nezaměnitelná Jennifer Lopez (Zlatokopky, Vem si mě), která se představuje v jedné z nejvýraznějších rolí své kariéry – jako hvězda, jejíž kouzlo dokáže rozzářit i ten nejtemnější svět.

Hudba a texty legendárních autorů Johna Kandra a Freda Ebba (Kabaret, Chicago) a brilantní choreografie přinášejí filmový zážitek, který vás vtáhne do víru rytmu, emocí a filmové krásy.“

Bill Condon o svém filmu

Polibek pavoučí ženy nespadl z nebe jen tak. Film má bohatou historii. Román byl poprvé zfilmován už v roce 1985 a tehdejší představitel Moliny, William Hurt za roli získal Oscara. O osm let později, v roce 1993 vznikl pro změnu slavný muzikál, který ovládl ceny Tony. Tak co vedlo Billa Condona ke znovu natočení vavříny ověnčeného filmu. Laťka se těžko překonává, nebo ne?

Bill Condon své rozhodnutí natočit příběh znovu vysvětlil následujícími slovy:

„O tomhle projektu jsem začal přemýšlet už ve chvíli, kdy jsem psal scénář k Chicagu. Uvědomil jsem si, že Molina je člověk, který žije ve světě filmových představ, což se pro filmové zpracování přímo nabízelo.

Vnímám ho jako třetí část trilogie Kander–Ebb, vedle Kabaretu a Chicaga. Hlavní postavy těchto tří muzikálů – Sally Bowles, Roxie Hart a Molina – se snaží přežít v krutém světě tím, že utíkají do fantazie showbyznysu.

Román Manuela Puiga jsem poprvé četl, když mi bylo něco přes dvacet a okamžitě mě nadchl. O deset let později přišla průlomová filmová adaptace Hectora Babenca – jeden z prvních filmů, který otevřeně představil homosexuála jako hlavní postavu.

Ke knize jsem se vrátil asi před deseti lety a znovu mě ohromilo, jak moc předběhla svou dobu – především svým pohledem na sexualitu a gender.

Celý smysl nové verze spočíval v tom, udělat ji bez kompromisů – a to je možné jen tehdy, když máte menší rozpočet a větší tvůrčí svobodu.

„Miluju muzikály z 30. až 50. let. Ty filmy jsou zhmotněné sny – tolik děje je v nich vyprávěno barvou, pohybem a hudbou. Samozřejmě, že se v nich najde i spousta naivity nebo kýče, ale právě díky tomu si o to víc ceníte těch třiceti minut, kdy se všechno povznese a stane se zázrak. A přesně na tenhle okamžik jsem se snažil zaměřit i v Polibku pavoučí ženy.“

Bill Condon o Jennifer Lopez v jeho filmu

„Jennifer Lopez se do projektu zapojila už v rané fázi. Měl jsem ji na mysli od začátku.

Její role vyžadovala mimořádně silnou herečku, která je zároveň výbornou hudební interpretkou. Navíc musela ztělesnit eleganci a styl jiné doby – připomenout hvězdy jako Rita Hayworth nebo Cyd Charisse. Upřímně, dnes už takových skutečných div neexistuje mnoho – spočítali byste je na prstech jedné ruky. Slyšel jsem, že Jennifer hledala projekt, v němž by si mohla zahrát v tradičním muzikálu. Všichni víme, jak skvělá je tanečnice – ale ten hlas! Má silný, čistý a opravdový hlasový projev, který podle mě překvapí všechny, kdo ji znají hlavně z popové scény.“

Bill Condon o vizuální pojetí muzikálových čísel vložených do filmu

Když Fred Astaire přišel na počátku 30. let do Hollywoodu – tehdy už jako obrovská divadelní hvězda – trval na tom, aby jeho taneční čísla byla natáčena v celých záběrech, s co nejmenším počtem střihů. Chtěl, aby divák viděl, že každý jeho pohyb je skutečný, a ne jen trik kamery. (Na rozdíl od velkolepých čísel Busbyho Berkeleye, která stavěla na efektním střihu a extravagantních úhlech kamery.)

Tento „Astairovsko-klasický“ přístup jsme zvolili i pro hollywoodská muzikálová čísla v našem filmu – v jedné scéně Jennifer tančí s pěti partnery, aniž by padl jediný střih. Jedinou výjimkou je číslo „Where You Are“, které existuje čistě v Molinově představivosti. Tam jsme se nechali inspirovat modernějším stylem, jaký nejlépe reprezentuje Bob Fosse a jeho Cabaret, kde se střih stává stejně důležitou součástí choreografie jako samotný tanec.

Co se týče vizuálního pojetí, klíčovou roli hrála barva. Když se podíváte na muzikály režisérů jako Vincente Minnelli, Rouben Mamoulian nebo George Cukor, zjistíte, že právě barva v nich často vyjadřuje vnitřní svět postav i napětí mezi nimi.“

Bill Condon o významu premiéry filmu na festivalu Sundance

„Na Sundance jsem poprvé přijel v roce 1998 s filmem Bohové a monstra – a příběh vzniku Polibku pavoučí ženy je tomu neuvěřitelně podobný. Scénář napsaný bez zadání a zásahů studií, herci, kteří do projektu vložili celé srdce, a produkční společnost Artists Equity, jež – podobně jako United Artists ve 30. letech – vznikla proto, aby podporovala vize svých tvůrců. Všichni, kdo jsme se na filmu podíleli, cítíme obrovskou vděčnost, že ho můžeme představit právě na místě, které už téměř padesát let oslavuje originalitu a tvůrčí odvahu. Upřímně – bez Sundance by nevznikli ani Bohové a monstra, ani Polibek pavoučí ženy.“

Bill Condon o muzikálech vůbec a současné poptávce po nich

„Muzikály se „vracejí“ už od chvíle, kdy byly v roce 1931 poprvé prohlášeny za mrtvé – myslím, že byly oživovány častěji než samotný Drákula. Jedním z důvodů, proč se tenhle žánr vždy znovu postaví na nohy, je to, že – podobně jako napětí nebo horor – vynikne hlavně v kolektivním zážitku. V posledních letech znovu hledáme důvod, proč se vracet do kina, a muzikály, když se povedou, nám ten důvod dávají – přinášejí radost, energii a ten zvláštní záblesk kouzla, kvůli kterému film milujeme.“

Co si cení na svém filmu jeho tvůrce?

Bill Condon má za sebou bohatou kariéru – od nezávislých filmů přes oscarové muzikály až po velké hollywoodské blockbustery. Na co je v případě filmu Polibek pavoučí ženy nejvíc hrdý z uměleckého hlediska?

„Když jsem dělal rešerše pro film Kinsey, zaujala mě jedna myšlenka, kterou podle mě svět dodnes úplně nepřijal – že lidská sexualita je stejně jedinečná jako otisk prstu.

Existuje tolik podob sexuality, kolik je lidí na světě.

V Polibku pavoučí ženy sdílejí dva hrdinové drsné vězeňské prostředí, které je postupně zbavuje všech nálepek, které jim společnost přisuzuje – třídních, ideologických, genderových i sexuálních. Nakonec se dokážou vidět jen jako dva lidé, bez škatulek a předsudků. A to je, myslím, stále revoluční myšlenka. Jsem hrdý na to, že na ni diváci reagují tak silně.“

Text připravil z tiskových materiálů společnosti Biocop: Richard Koníček

Foto: Bioscop