Úvod > Poetika mezi abstrakcí a figurací aneb když se umělci různých uměleckých stylů (abstrakce i figurace) v boji o rozkvět kultury spojili

Poetika mezi abstrakcí a figurací aneb když se umělci různých uměleckých stylů (abstrakce i figurace) v boji o rozkvět kultury spojili

14.11.2017 12:26

Institut Cervantes – Praha

9. 11. 2017 – 10. 2. 2018

“Čím více se na věc díváš, tím je abstraktnější, a také,

ironicky, více reálná.“

Lucía Freud

Vernisáž nové výstavy ´ Poetika mezi abstrakcí a figurací ´/ El mejor arte abstracto y figurativo español´ poprvé v Praze představila díla nejlepšího španělského umění 50. a 60. let 20. století. Jedná se o ojedinělou výstavu, která zahrnuje mistrovská díla – některá z nich poprvé opouštějí území Španělska – nejvýznamnějších 18 umělců 50. a 60. let 20. století, jako jsou Antonio López, Rafael Canogar, Martín Chirino, Antonio Saura a další.

Výstavu za velkého zájmu návštěvníků uvedla kurátorka výstavy paní María Toral slovy, že vystavená díla (35 děl abstraktních a figurativních, přičemž ta abstraktní byla mnohdy zajímavější, zejména svou technikou zpracování) vedou mezi sebou dialog. Výstava zahrnuje díla od různých španělských autorů (jsou zde i ženy), kteří se podle tradičního přístupu dějin umění zapsali do kategorií abstraktního a figurativního umění, a zároveň se řadí do Skupiny madridských realistů a do Skupiny El Paso.

Mnozí umělci z nich v březnu 1957 podepsali manifest jako důsledek silné potřeby změny, kterou cítili jako členové Skupiny El Paso i Skupiny madridských realistů. Španělsko od občanské války se totiž ocitlo v neutěšené kulturní izolaci, umění stálo stranou, zatímco v Evropě docházelo ke kulturní explozi. Umělci se scházeli se a hledali řešení, jak opět rozproudit rozvoj kulturního umění ve Španělsku, což nakonec dokázali.

V současné době jsou všichni tito autoři součástí španělských dějin umění, navíc sdíleli určitý společenský a politický kontext, konkrétně v poválečném období, kdy Španělsko trpělo izolací od ostatního světového dění. Mnozí umělci odcházeli do New Yorku či do Paříže, aby mohli se seznamovat s nejnovějšími trendy. Generační setkání umělců figurativního a abstraktního výtvarného umění vedlo k jejich různorodému ztvárnění potřeby expresivního projevu mladých tvůrců 60. a 70. let 20. století během španělské diktatury.