Úvod > Petr Císařovský: Hra s ohněm /Play with fire aneb když se sochařova představivost nejen ve své duši neobejde bez ohně…

Petr Císařovský: Hra s ohněm /Play with fire aneb když se sochařova představivost nejen ve své duši neobejde bez ohně…

16.03.2020 10:28

Galerie Nová síň - Praha

11. - 22. 3. 2020

Na vernisáži své nové výstavy Hra s ohněm sochař Petr Císařovský (* 18. 3. 1950 v Praze) představil své monumentální plastiky, a to se dělo vskutku za velkého zájmu návštěvníků.

Jiří Dědeček

nám při vernisáži průběžně zpíval a hrál na kytaru.

Po úvodním slově Markéty Polákové, manažerky Galerie Nová síň, dlouze hovořil PhDr. Jan Kříž o dosavadním díle Petra Císařovského, a to velmi pochvalně.

„Petr Císařovský si zvolil těžkou sochařskou specializaci - kovanou a tepanou, převážně železnou plastiku. Sochař v tom případě nemůže být dobrým sochařem, není-li zároveň kovářem, a to jednak mistrem svého řemesla a za druhé něčím jako mytologickou osobou, která kdysi v mytickém pradávnu kula celý svět. Chce to fortel, ale také intimní, osobní vztah k materiálu a způsobům jeho zpracování v ohni. V jistém smyslu se lidská a především umělecká představivost bez ohně neobejde. Každá z plastik, které vycházejí ze sochařovy dílny - kovárny, nese stopy prvotního zrodu světa. Ten se zde rodí díky magii umělecké představivosti, která hledá a nalézá významy lidského bytí ve světě.

Důležitou složkou sochařovy práce je skladba, konstrukce. Právě v ryze originálním spojení fantazijní imaginace se symbolickým významem samotné stavby plastiky spočívá podstata soch Petra Císařovského a jejich význam v moderním světovém sochařství.

Fantazijní pól sochařovy tvorby se projevil především v menších hlavách, které svou bizarní organickou strukturou psaly významnou kapitolu české grotesky. Železo se v ohni stalo poddajným materiálem schopným sledovat sochařovu imaginaci až do nejbizarnějších poloh absurdistní metafory.

Zvláštní skupinu vytvářejí sošné útvary záměrně exponující dramatický, místy až svárlivý proces vzniku stavby, počítající s prvky nejistoty, chaotického rozpadu a provokativní nahodilosti. Konstrukce a destrukce tvůrčího dění se na vzniku sochy v tomto případě podílejí stejnou měrou.

Tvary jednoznačné jsou konfrontovány s útvary téměř beztvarými - symboly katastrof. Jsou to díla, která poselstvím dramatického vzniku stavebné struktury sochy často vyjadřují riskantní charakter každodenní existence, přiznávají nevypočitatelnou otevřenost vyústění životních událostí.

Překonat tento oprávněný reflex života

si však jako svůj cíl staví většina soch.

Třetí významnou skupinou jsou sošné útvary představující jednolitý znak, případně více znaků v určité významuplné konfiguraci. Tato díla jakoby chtěla překonat relativitu lidské existence a vyjádřit směřování k jednotícímu, kolektivně platnému smyslu. Je to hluboké lidské poselství, myšlenkový záměr sochy, který dalekosáhle překonává jednoznačnost tvarového emblému, například štítu. Svým smyslem míří socha za hranice praktické existence, do oblasti konec konců iracionálních hodnot, ať již jistot či nejistot. Jsou to díla, která dovedou téma povýšit na zobecněný existenciální symbol, jako Obětiště, socha, která syntetizuje určitou lidskou zkušenost v průběhu staletí.

V sakrální architektuře je sochař doma i v Německu. Pro kostel sv. Vavřince v Herne v Severním Porýní-Vestfálsku realizoval sochařská řešení dvou bran (Noe, 1995) a (Píseň slunce, 1997 - 1998). S úspěchem se tak poměřil s vrcholnými díly italské renesance.

Jestliže valná část sochařovy tvorby se realizuje v poloze abstraktních samoznaků, nelze pominout vyloženě figurální tvorbu. Jsou to koncepčně náročná díla, která pracují se dvěma, ne-li více postavami. Vycházejí z významově zhuštěné a maximálně zobecněné situace, s neobyčejným citem pro divadelní aranžmá symbolického figurálního příběhu.

Připomeneme si, že Petr Císařovský je autorem série výjevů ze života sv. Františka z Assisi na bráně Františkánské zahrady v Praze (1991 - 1993), i fiktivního Setkání Jana Amose Komenského (1592 - 1670) s Erasmem Rotterdamským (1466 - 1530) na dveřích jednoho domu v Mostecké ulici na Malé Straně - obojí vrcholná díla reliéfní kovové tepané figurální plastiky ve světě.

Petr Císařovský vyšel z kubistické skladebnosti a často ji cituje. Doba však šla dál a přišlo dada a surrealismus s konceptem objektu. Zrodil se smysl pro nahodilosti, humor, parodii a s tím radikální rozvolnění tektoniky sochy. Postmoderní relativizace tradiční skladby - například ve významné části amerického sochařství, vedla od svobody až k programové anarchii.

Petr Císařovský využil radikálního uvolnění skladby a výrazovou sílu osvobozených skladebných elementů dal do služeb vlastních - a také místně dobových, existenciálně symbolických obsahů. Sochařova doba byla a stále je složitá a socha je zde proto, aby o tom podala svědectví. To všechno dnes čteme z bohatého sochařského díla Petra Císařovského. Ten do dějin současného světového sochařství vepsal jednu z nejpoutavějších, protože významem každé jednotlivé sochy plně přesvědčivých kapitol. “ PhDr. Jan Kříž