Úvod > Peter Weidenbaum – Holzwege aneb lesní obrazy jako paralela temných koutů našich niter

Peter Weidenbaum – Holzwege aneb lesní obrazy jako paralela temných koutů našich niter

27.09.2022 10:09

Peter Weidenbaum

Holzwege

16. 9. – 27. 10. 2022

Jiří Švestka Gallery

„Díváme se mozkem. To je výchozí bod mého zkoumání obrazů, ať už se projevuje v soše, instalaci nebo malbě na plátně. Moje práce je reakcí na diktaturu reality a hledáním metafyzického.“

Peter Weidenbaum

Doba nás deptá svými ataky obav, nejistoty, zmatení a zla. Hledáme únik. Potřebujeme únik. A kde jinde dobít energii než v prosluněném tichém lese? Ale také, kde jinde se lze bezcílně toulat cestou necestou a hledat, nacházet i objevovat podobenství se spletí našich myšlenek, než v hustém porostu lesních tišin. Jednou uklidňujících, jindy zneklidňujících…

Pokud nemáte možnost užít si lesa každý den, pověste si obraz lesního království doma na stěnu…

Belgický malíř v českých hvozdech

Už v roce 2004 pracoval vlámský malíř Peter Weidenbaum na sérii obrazů, které vznikly v českých lesích. Na pozvání, které jsme obdrželi od renomované pražské Galerie Jiřího Švestky, jsme měli - u nás poprvé – možnost shlédnout sérii nových lesních obrazů Petera Weidenbauma, které vytvořil v lesích Českého ráje v Prachovských skalách. Doslovný překlad by mohl znít poměrně nevinně, Dřevěná cesta. Jenže německé slovo Holzwege, je i odkazem na německého filozofa Martina Heideggera a jeho pátý svazek Sebraných spisů, který obsahuje 6 Heideggerových přednášek, z let 1936 – 46. Přenášek, této - „nikoli bezvadné osobnosti literatury“- jak ho diplomaticky charakterizoval při zahájení výstavy Jiří Švestka. Heidegger se totiž ve své publikaci „Holzwege“ odvolává na původ uměleckého díla a jakousi pravdu kolem nebo v uměleckém díle…

Jak nám ale Jiří Švestka vysvětlil, tak tento filosof k tomu zaujímá samozřejmě jiný postoj než umělec, než Peter Weidenbaum. Pro Weidenbauma, je na rozdíl do pochybného filosofa, takováto cesta pomyslnou procházkou vším tím, co může v jeho ateliéru vzniknout.

Hledání a nacházení nové cesty a volby ve světě, ve kterém jsme dnes už přímo zavaleni obrazy. A nejen těmi namalovými klasicky na plátna. Jsou zde i zcela nová média, která chrlí takové množství obrázků, že už nedokážeme ani správně odhadnout, co je pro nás osobně relevantní. Jak také zdůraznil Jiří Švestka, tak „pro Weidenbauma není na prvním místě obraz sám. Pro Weidenbauma jde o akci obrazu a myšlenky kolem něj, myšlenky, která vede až ke konečnému uměleckému dílu.“

"Ve znamení romantismu a českých krajinářů Františka Kavána a Ferdinanda Engelmüllera jsem navštívil přírodní rezervaci Prachovské skály. Jdu po cestě; cesta vede lesem. Je již prošlápnutá. Musím prostě jít po cestě, bez přemýšlení. To mi dalo svobodu ztratit se v myšlenkách. Najednou cesta končí. To, co kdysi bývalo cestou, je teď jen křoví. Stromy tu jsou jako chaos. Je tu cítit spadané listí. Pach terpentýnu. Les se stává barvou, světlo barvou. Bílé napnuté plátno. Odtud se musím sám rozhodnout, jak budu postupovat dál."

Peter Weidenbaum

Mimo vyšlapané cesty

Peter Weidenbaum (* 1968) je etablovaný belgický umělec narozený v Antverpách. V současnosti žije a tvoří střídavě v belgickém Lutychu a v českém Hradci Králové.

Jak uvedl Jiří Švestka, tak „Weidenbaumovu tvorbu nelze definovat tak, že by měla jen málo stylistických prvků nebo konstant. Autorovi jde spíše o zkoumání naší kultury obrazů a zhmotňování myšlenek kontextu umění.“

Milé setkání s milým člověkem

My za www.www-kulkturaok-eu.cz vidíme v obrazech z pohledu poučeného diváka, za anějž se troufáme považovat, zadumání, atmosféru, napětí i zklidnění, které nám les poskytuje při každé jeho návštěvě. Zejména, jde-li o návštěvu necílevědomou, prožitkovou, o pouhé a prostinké bloumání mimo vyšlapané cesty a kochání se kouzlem, romantikou i lehce vzrušujícím tajemnem náhle před námi vytanuvších lesních zákoutí.

Při našem osobním kontaktu s autorem, jsme si stihli jen společně povzdychnout, že měl štěstí, když si k toulání zvolil lesy Prachovských skal a nikoli nešťastné Českosaské Švýcarsko, které už dnes prakticky nejsou. Zavítal-li by tam ale býval ještě před požárem, mohli jsme mít alespoň navěky umělecky ztvárněnou památku na to, jaké tam ty lesy kdysi bývaly. I přes jazykovou bariéru, jsme si s autorem porozuměli a náš smutný vtip pochopil. Oběma nám nezbylo nic jiného, než trpký úsměv, a radost, že jsme – alespoň – tady, ve skvostném secesním prostoru Galerie Jiřího Švestky, šťastni, uprostřed zdravého a nádherného lesa. Lesa, jehož atmosféru nám usměvavý a srdečný Peter Weidenbaum přenesl až sem, na břeh Vltavy plynoucí pod okny galerie.

Pod patronací Vlámského zastoupení v České republice

Hostem zahájení výstavy byla i paní Andrea Bednářová, kterou nám Jiří Švestka představil a prozradil nám, že právě tato Vlámská instituce se zasloužila o zdárné konání lesní výstavy. Finančně ji totiž podpořila.

Paní Bednářová nás pak ve svém krátkém vstupu seznámila s posláním Vlámského zastoupení u nás vůbec, zejména pak s jednou z jeho mnoha aktivit, propagací belgické kultury v České republice a na Slovensku. Připomněla také, že nejbližší další aktivitou instituce bude kupříkladu 10. 10. 2022 unikátní koncert, konaný v Anežském areálu, kde budou provedeny skladby z nedávno objevených historických notových záznamů.

Jiří Švestka Gallery

· Činnost galerie je zaměřena na současné mezinárodní výtvarné umění, galerie zastupuje české a světové umělce pracující napříč médii.

· Galerie byla založena Jiřím Švestkou v Praze v roce 1995 jako jedna z prvních českých soukromých galerií.

· Měla a má nezanedbatelný podíl na růstu trhu s uměním v České republice a na Slovensku.

· Galerie byla od svého vzniku pevně spojena s myšlenkou představit v Praze zahraniční a české umělce (mladé i ty již etablované), respektive středoevropské umělce prezentovat v mezinárodním kontextu a umožnit jim spolupráci se světovými institucemi.

· Galerií zastoupení umělci vystavovali v institucích jako například v Musée d'art moderne Saint-Étienne, Museum Tinguely Basel, Kunsthal Rotterdam, Photographers' Gallery Londýn, Kunstmuseum Wolfsburg, na Bienále v Benátkách, nebo v muzeu Kolumba v Kolíně nad Rýnem.

· 1995–2003 sídlila v Urbánkově domě, takzvaném Mozarteu v Jungmannově ulici

· 2003–2014 v bývalé budově manufaktury na ulici Biskupský dvůr, Praha 1

· 2009–2017 fungovala jen pobočka galerie v Berlíně

· Od 2017 je opět otevřena pražská pobočka Jiří Švestka Gallery, a to, na Janáčkově nábřeží 5

Peter Weidenbaum

· Weidenbaumovo tvůrčí dílo bylo primárně ovlivněno 80. lety 20. století, érou rozvoje globálního kapitalismu, politickými otřesy, globálními masmédii, rozdíly v bohatství a jedinečnou hudbou a módou, charakterizovanou hip hopem a elektronickou pop music. To mělo těžký dopad na generaci umělců vyrůstajících během tohoto desetiletí. Pád Berlínské zdi na konci 80. let znamenal konec studené války, přesto se tato éra vyznačovala také africkým hladomorem. Během této doby mezi přední umělecká hnutí patřily Neo Geo, The Pictures Generation a Neo-expresionismus, které se silně uchytily v Německu, Francii a Itálii.

· V roce 1996 se Weidenbaum na návrh umělce Guillauma Bijla úspěšně přihlásil na vzdělávací kurz na Higher Institute for Fine Arts (HISK). Jeho zkoumání obrazů vede ke křížení mezi kreslenými filmy a sochařskou tvorbou. V roce 1999 obdržel pozvání od Stijna Huijtse, ředitele Občanského muzea „Het Domein“ v nizozemském Sittardu. Výsledkem je jeho první muzejní výstava s instalací „Někdo mi něco vloží do snů“. Během tohoto období Weidenbaum také produkuje několik krátkých filmů „fake reality“, ve kterých hraje hlavní roli jeho bratr. Po období HISK pracuje tři roky na sérii „Out of the Forest“, souboru záhadných soch, kreseb a maleb. Během tohoto období naváže Weidenbaum úzký kontakt s filozofem Willemem Eliasem, který o seriálu poznamenává: „Weidenbaum přemýšlí o světě, který ho obklopuje. Bere nás do lesa. Žádné veselé procházky, ale uhrančivé přístupy nám matou zrak. Ve své knize „Aspekty belgického umění po roce 1945“, později cituje Weidenbauma pod názvem „neosymbolismus“, což je zvláštní styl ve Flandrech označený jako „antverpská škola“ a jehož nejvýznamnějším představitelem je Luc Tuymans. Elias zmiňuje „rekontextualizaci“ reality a do své knihy zahrnul Weidenbauma, vedle takových jako Ronny Delrue a Koen van den Broek.

· V nedávné době namaloval Weidenbaum řadu děl pod hlavičkou „Konzervatoř“. Obrazy kusu chráněné přírody. Rostliny v zimní zahradě hledají, jako malíř, světlo. Místem inspirace je starý hroznový skleník v Overijse nebo botanická zahrada v Lutychu, obě místa v Belgii. Kontrasty mezi vysokou bílou a hlubokou černou v této sérii přímo souvisí se způsobem malby, který Gustave Courbet používal ve svých sněhových krajinách. Konflikt mezi kulturou a přírodou nikdy nehrál tak vysokou hru. To nás přivedlo zpět k romantismu, říká Weidenbaum o této sérii obrazů.