Úvod > Pavel Reisenauer na Kampě aneb zdaleka ne jen nezapomenutelné titulky Respektu a Orientace Lidových novin…

Pavel Reisenauer na Kampě aneb zdaleka ne jen nezapomenutelné titulky Respektu a Orientace Lidových novin…

30.04.2025 16:52

Pavel Reisenauer

22. 2. – 1. 6. 2025

Museum Kampa

„Pavel Reisenauer měl mimořádný pozorovací talent a

smysl pro velmi suchý humor.

Fanoušci jeho kreseb pro Respekt jej poznají i v jeho obrazech, ale současně platí, že

jeho malby budou pro většinu návštěvníků překvapením.

Z autorské výstavy se bohužel stala posmrtná retrospektiva,

díky vstřícnosti umělcovy rodiny i mnoha soukromých zapůjčitelů,

se ji přesto podařilo realizovat.“

ředitel Musea Kampa, Jan Smetana

Záměrem výstavy je

upozornit - vedle ikonických obálek - i na neznámé polohy Reisenauerovy tvorby a

nabídnout ucelenější pohled na to, čím se ve své výtvarné činnosti zabýval.

Na tomto základě pak zjistit, jaký byl

vztah mezi Reisenauerovými „užitými“ pracemi pro periodika a

jeho dalšími pracemi, zejména malbou…

Translatio ilustrátorů

Jak ilustruješ, takový jsi. Samozřejmě, že to není pravidlo, ani zákonitost, ale přece jen je na tom něco pravdy. Josefem Ladou počínaje, přes třeba Zdeňka Milera a jeho Krtečky, Jaroslava Němečka a Čtyřlístek, až po – opět třeba Jiřího Wintera – Nepraktu či Jiřího Šalamouna s Maxipsem, Radka Pilaře a Rumcajze, Petra Urbana a Pivrnce a tak dále, a další a další… Co autor, to rukopis, charakteristické postavy, určité vlastní translatio, čili přenesení se do postav, které ztvárňují. Ne snad, co do podoby (s výjimkou Radka Pilaře, kdo ho znal…), ale hlavně, co do charakteru. Ilustrující výtvarníci mají cosi v sobě, co vkládají i do svých ilustrací. To samozřejmě není nic až tak objevného, ale je to vždy jakési sebevložení se, svého já, do vytvořených ilustrací. Kdo znal či zná dané ilustrátory, ten to nemůže nevnímat. A neplatí to jistě jenom u nás.

Rozsáhlá výstava s prostinkým, ale zcela výmluvným, názvem – Pavel Reisenauer – která právě probíhá ve dvou patrech hlavního objektu Musea Kampa, je toho dokladem. I když Pavel Reisenauer nevytvořil žádnou fiktivní postavičku, která by byla jeho translatio či alter ego, ale vetkl se do všech svých titulních stran Respektu a Orientace LN, za ta léta, co je vytvářel jinak. Vyjadřoval v těch titulkách nejen hlavní téma daného okamžiku doby, ale především vlastní postoj a názor, který tou ilustrací zastával, k problému, o nějž v ilustraci šlo. Promlouval a sděloval své moudro, svůj nadhled a svůj smysl pro svůj humor. A činil tak se sobě vlastní nadsázkou i s kritickým postojem, které se nikdy nebál. Tím byly, jsou a budou, jeho ilustrace, ilustracemi dané současnosti, stejně jako lidovým – lidským, dokumentem doby, a především názorem všech rozumných a normálních lidí. Mluvil – vlastně, ilustroval – nám z duše.

(kurátorka výstavy, Alena Pomajzlová, při komentované prohlídce)

Výstava díla Reisenauera není jen výstava, ale i výpovědí o Člověku Reisenauerovi

Jak, že to celé shrnuli kurátoři výstavy Pavel Reisenauer, Alena Pomajzlová a Petr Bielický?

„Pavel Reisenauer (1961–2024) je známý především jako autor nezaměnitelných titulních stran a ilustrací týdeníku Respekt a kreseb pro přílohy Orientace Lidových novin.

Spolupráce s tištěnými médii byla však jen tou nejviditelnější částí jeho tvorby, za níž se skrývalo daleko širší spektrum jeho méně známých nebo zcela neznámých výtvarných projevů – obrazy, volné kresby, ilustrace, komiksy a fotografie. Ty však nebyly na rozdíl od týdně vydávaných tiskovin téměř nikdy zveřejněny.“

(vlevo šéfkurátor Musea Kampa, Jan Skřivánek, vpravo kurátor výstavy, Petr Bielický)

Není snadné uspořádat výstavu právě v bodu zlomu existence a neexistence autora

Kurátoři výstavy, Alena Pomajzlová a Petr Bielický, stejně jako šéfkurátor Musea Kampa Jan Skřivánek, potvrdili, že u zrodu a počátečních fází přípravy Reisenauerovi retrospektivní výstavy, stál ještě sám autor. Při její realizaci již realizační tým procoval bez něj, s pocitem, že se na ně dívá a že ho nesmějí zklamat.

Petr Bielický, kamarád Pavla Reisenauera a spolukurátor výstavy, byl od počátku tím, kdo autora tlačil a nakonec i dotlačil, k souhlasu s realizací výstavy. Důvodů měl víc. Předně zná dopodrobna, tvorbu Pavla Reisenauera, neboť jak sám prozradil, už od 90. let pečlivě sbíral všechny titulky Respektu. A to i době, kdy byl ještě vlastně v emigraci. A nespokojil se jen s - víceméně všeobecně známými - titulkami, ale znal a obdivoval i tzv. volnou Reisenauerovu tvorbu. A díky tomu všemu došlo k tomu zázraku, že autor odsouhlasil i možnost výstavu rozšířit právě o tu nepublikovanou, nikde ani nevystavovanou, část autorovy tvorby. A pak už nezbylo, než hledat výstavní prostor, osvíceného provozovatele galerie, která by o uspořádání takové výstavy měla zájem. Museum Kampa, takovým osvíceným galerijním domem byla a je.

Výstava tak tedy pro nás objevuje nečekané a představuje nám Reisenauera jinak, než ho snad všichni známe. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že ve své volné tvorbě je dál Reisenauer tím Reisenauerem, kterého vlastně všichni známe. I když pro něj, a podle něj, byly jeho obrazy vždy pouze tak nějak vedlejší, i když přece jen vnitřně motivovanou činností, jakýmsi jeho vlastním pokusem, vyrovnat se – trochu jinak, nelimitován možnostmi a potřebami titulky – s jeho tolik populárními novinovými ilustracemi.

Proto jsou – nebo, žel přesněji, už jen byly - tyto jeho práce neprávem upozaděny a až díky výstavě v Museu Kampa, upozaděnými být přestaly.

Výstava je samozřejmě připravena ve spolupráci s časopisem Respekt. Nově nám tedy představuje - vedle širokého výběru černobílých i barevných obálek Respektu a titulních listů Orientace Lidových novin - také řadu dosud neznámých autorových malířských děl a kreseb, digitálních tisků a fotografií.

A teď, co přesně uvádí tisková zpráva?

· Výstava v Museu Kampa nabízí průřez tvorbou Pavla Reiseneura (1961–2024).

· K vidění na ní jsou nejen jeho ilustrace pro týdeník Respekt, ale hlavně jeho volná tvorba, která v tomto rozsahu nebyla dosud nikdy prezentována.

· Výstava byla domluvena ještě za života umělce, loni v únoru však přišla nečekaná zpráva o jeho smrti…

· Pavel Reisenauer se ve své volné tvorbě věnoval nejen malbě a kresbě, ale také fotografii.

· Vystaven je také soubor velkoformátových grafik, které vytvořil pro nakladatelství Divus, nebo jeho komiksy a ilustrace pro Lidové noviny a knižní nakladatele.

· S Respektem Pavel Reisenauer spolupracoval od začátku 90. let a jeho sžíravé kresby a karikatury, které týden co týden zdobily jeho obálku, časopisu daly nezaměnitelnou tvář.

· Pro mnoho čtenářů bylo luštění Reisenauerových kreslených vtipů a nápaditých narážek v rubrice Minulý týden tím prvním, co si v novém čísle „přečetli“.

· Své obrazy Reisenauer nikdy moc nevystavoval a s výstavou v Museu Kampa souhlasil jen díky naléhání svého přítele Petra Bielického, který byl iniciátorem celého projektu a spolu s historičkou umění Alenou Pomajzlovu se ujal i role kurátora.

Týdeník Respekt a Pavel Reisenauer

Týdeník Respekt byl nejen nosičem Reisenauerových titulek a kreseb, ale také živou vodou pro jeho tvorbu. A naopak, Reisenauerovy titulky a kresby se stali symbolem Respektu a výtvarným shrnutím jeho obsahu. Symbiotické soužití obou forem, skvělé a smysluplné novinářské práce s hluboce promyšlenou výtvarnou zkratkou, trvalo nádherná tři desetiletí a těžko si představit jedno bez druhého. Nesnadná situace pro titul, který zraněn ve svém vizuálu, musí kráčet dál. Nezávidění hodná situace i pro jeho dlouholetého šéfredaktora Erika Taberyho. Ale „Show Must Go On“, jak praví klasik a Respekt se s tím zdárně vypořádává.

A v duchu nastoupením právě Pavlem Reisenauerem. Proto zcela přirozeně neodmítl ani spolupráci na výstavě představující nenahraditelnou osobnost, která titul spolutvořila ona tři desetiletí.

Týdeník Respekt, je partnerem výstavy. Současně však připravil obsáhlou umělcovu monografii.