Pavel Nešleha: Via Canis aneb zhroutí-li se iluze nejen světelné

07.06.2016 11:13

Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových (přízemí, l.patro)

7.  6. – 19. 9. 2016

 

 

Na vernisáži nové výstavy,  kterou připravilo Museum Kampa  - Nadace Jana a Medy Mládkových  ve spolupráci s Mahulenou Nešlehovou, výstavy nazvané Via Canis žel již nežijícího umělce Pavla Nešlehy, nás v hojném počtu přišedších, především krásných návštěvnic rozkvetlých letošním jarem, jako vždy přivítal JUDr. Jiří Pospíšil, člen správní rady z Nadace Jana a Medy Mládkových. Pavla Nešlehu (1937–2003) řadíme mezi významné osobnosti generace 60. let českého nekonformního umění. Jak po úvodním slově kurátora výstavy, profesora PhDr. Petra Wittlicha, CSc., řekla Mahulena Nešlehová, v Museu Kampa se nám dostalo premiéry  jejím manželem vytvořených světelných objektů, jimž se věnoval v první polovině 70. let 20. stol., v době, kdy nesměl vystavovat.

 

 

 

 

 

Slovo kurátora

Představit výrazovou mnohostrannost a ideovou bohatost významného českého malíře a grafika Pavla Nešlehy si klade za cíl výstava ´Via canis´, nazvaná podle jednoho z fotografických cyklů vzniklých mezi lety 1983 až 2003.

 

Museum Kampa v rámci této výstavy nabídne pohled na umělcovo dílo zahrnující malbu, pastely, kresbu, obrazovou instalaci a velkoformátový digitální tisk. Propojením odlišných tematických okruhů a rozdílných způsobů vyjádření expozice podtrhuje mnohotvárnost Nešlehovy reflexe přítomného světa i jeho chuť a odvahu experimentovat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Společným poutem vystavených děl, jež kladou důraz na monumentální charakter umělcovy práce, je fenomén světla, který podnětně ovlivňoval jeho imaginaci a vedl ji k obnažování skrytého a podstatného. To dokládají nejen vystavené pastely z cyklů Tajemství znaků (1993) a Záznamy světla (2002–2003), monumentální malba Je osamělost prostoru? (1992), ale též rozměrný pastel Proměna zobrazení (1997), velkolepá kresba Oidipus III (1992) a obrazová instalace Ani na zemi ani na nebi z roku 1989.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ideovou bohatostí světla se Nešleha zabýval dlouho a systematicky. Napomáhaly mu tvárné možnosti iluzivní malby i poznatky romantiků, které posilovaly jeho vztah k přírodnímu dění a k osudovosti lidského bytí; mnohé mu rovněž odkryla zkušenost s fotografováním a s realizacemi snímků, jak poznáváme z digitálních tisků cyklů Via canis (1997), Černý koridor (2000) nebo Přírodní struktury (2001).

 

 

Na umělcově meditativně působivém a metaforicky zaměřeném díle zanechaly svůj nemalý podnět taktéž světelné experimentace, jimiž se zabýval od počátku 70. let. Z této málo známé Nešlehovy tvorby výstava představuje světelné objekty Hlava I a II (1971–1972) a komorní Variaci I z roku 1971, jež vlastní Museum Kampa a které zde mají svoji premiéru.

 

Jejich uvedení alespoň v názvu doplňují studijní kresby světelných objektů a reliéfů a autorovy snímky z někdejšího projektu dvanáctistěnu (1972–1973). Tuto etapu umělcovy tvorby názorně přibližují dva rozměrné záběry ze světově unikátní, dnes již nezachovalé realizace světelného prostoru, který Pavel Nešleha vytvořil v letech 1975–1976 v Mramorovém paláci v Teheránu. (zdroj:  prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc.)

 

Světlo je zvláštní látka. Samo o sobě je neviditelné. Jeden světový fyzik udělal pokus, kdy do uzavřené krabice pouštěl silný světelný zdroj, který se ale nemohl v krabici o nic zachytit. Výsledkem bylo, že v krabici byla naprostá tma. Světlo se zjeví jen tam, kde se setká s hmotným předmětem. Právě na této styčné ploše vzniká zraková iluze.“

(Petr Wittlich)

 

Kurátor výstavy: prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc.

 118 00 Praha 1

U Sovových mlýnů 2

Máme otevřeno denně:  10.00 -  18.00 hodin

www.museumkampa.cz

 

 

 

 

 

 

 

Generální partner Musea Kampa: Vítkovice – Machinery Group

Hlavní partner Musea Kampa: Renomia, UniCredit Bank

Partneři Musea Kampa: Hlavní město Praha, Městská část Praha 1, Ministerstvo kultury ČR

Mediální partneři Musea Kampa: BigBoard, Rádio Impuls, Blesk

 

Hodnocení:  100 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková