Pavel Humhal: Všichni se dívají jedním směrem aneb vyjevuje-li se univerzální lidská situace (převrácená) či nikdo neví, jak to skončí?!
Experimentální prostor NoD - Praha
31. 1. - 24. 2. 2019
Na vernisáži nové výstavy Všichni se dívají jedním směrem, přehlídky (bez názvu) děl - plastik a instalací Pavla Humhala, byl autor, obklopený svými žáčky (jež fascinovala instalace kopy, ze které tajně uždibovali kostky cukru, což jim bylo asi jediné tak z celé expozice srozumitelné), osobně přítomen. Pavel Humhal se ve své tvorbě vyjadřuje převážně konceptuálním sochařstvím, ale často používá i fotografie nebo textové koncepty.
Akci zahájil Pavel Kubesa, kurátor výstavy, slovy, že expozice je inspirována Božskou komedií, kde Dante v půli svého života ztracen v temném lese potkává básníka Vergila, který mu nabídne pomocnou ruku při cestě ke spáse. Načež oba vstoupí do prvního kruhu předpeklí, jako kdybychom se před konceptuálními sochami, situacemi a instalacemi Pavla Humhala imaginativně ocitali na podobných pomyslných bariérách mezi světy známými a těmi, jejichž obeznámenost vyžaduje změnu stavu, ze kterého již není představitelného návratu.
Pohupujeme se na hranici neviditelného překračování hranic mezi životem a smrtí, čistým a špinavým, přirozeným a umělým, světským a duchovním. Toto mezní přešlapování se vyjevuje jako univerzální lidská situace, nikoli jako soukromý vrtoch. Přesto se v porozumění těchto výjevů vždy nabízí otázka: „Stojím zde sám?“
„Danteho La Commedia je podle Umberta Ecca pro ty, které nezajímá ani Bůh ani rozum “apoteózou virtuálního, nehmotného, čistého software, zbaveného tíže pozemského a pekelného hardware, jehož zbytky zůstávají v Očistci. Ráj je (…) triumf ryzí energie, báseň tvořená novami a trpasličími hvězdami, nepřetržitý Velký třesk (…) triumfální vesmírná odyssea s přešťastným koncem“ setkání Danta a Beatrice.
Pavel Humhal, vyzbrojen zachráněnou mocí jazyka a řeči, nabízí jen počátek této cesty. Dost možná se ale již zde, v tomto nalezeném místě zlomu, můžeme dívat ven společně jedním směrem.
„Láska nespočívá v tom, že se díváme
jeden na druhého, ale v tom, že se díváme
stejným směrem ven.“
Antoine de Saint-Exupéry
Pavel Humhal (*1965 Praha) - vizuální umělec, pedagog a teoretik
- začínal jako zakládající člen skupiny Pondělí (od1989), jejíž členové se zabývali konceptuálním přístupem a všedními náměty
- jeho tvorba zahrnuje široké spektrum aktivit: malba, socha, objekt, instalace, video, manipulovaná fotografie, akce
Pavel Humhal si zachovává však určitý odstup k výslednému artefaktu, nezúčastňuje je se ho jakožto protagonista. Výjimku tvoří prezentace některých elementů vlastního těla (krev, moč, sperma a sliny v instalaci Veřejná intimita, 1990 či fotografický cyklus Stíny mého těla, 1994).
Humhal se staví do pozice vědce, průzkumníka, organizátora. Zabývá se sociologickými průzkumy a své výsledky vizuálně prezentuje a recykluje v instalacích. Tato činnost navazuje částečně na konceptuální umění, ale konkretizuje a humanizuje jeho témata. Zkoumány už nejsou umělecké nástroje a podmínky samy, ale hlavně sociální a kulturní situace.
- po 1989 vytvářel převážně instalace a objekty, ve kterých zkoumal jak svou osobní situaci, tak sociální rámec určitého místa
- ke konci 90. let 20. století začal produkovat video, s jehož pomocí zaznamenával průběh autorsky iniciovaných sociálních interakcí
- v poslední době se vrátil ke svému původnímu sochařskému školení a vytvořil monumentální plastiky - objekty, ve kterých reflektoval svoji restaurátorskou zkušenost s barokním uměním
- rané autorovy instalace ze začátku 90. let 20. století působí sterilním a racionálním dojmem, využívají technických materiálů, geometrických tvarů a redukované barevnosti.
Pavel Humhal zde často reflektuje nemocniční prostředí a problematiku nemoci, zrození a smrti. Existencionální tématika tu postrádá sentiment a expresi, získává estetiku preparátu a výzkumného objektu. I autorovy sociologické průzkumy jsou prezentovány s jistou distancí, přestože se jedná o intimní a osobní výpovědi.
Pavel Humhal se zabývá i otázkou materiálu, materiální události a proměny vizuálního jevu, odvíjející se od strukturních proměn hmoty (Cukr, 2004).
Kurátor: Pavel Kubesa
110 00 Praha 1
Dlouhá 33
Vstup: volný
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (kurátorský text)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/neha-tenderness-aneb-kdo-nam-rano-ponozky-nasadi/
