Úvod > Pavel Forman - P. F. 2021 aneb něco je jinak než bylo, v obrazech autora, v našich životech i v nás…

Pavel Forman - P. F. 2021 aneb něco je jinak než bylo, v obrazech autora, v našich životech i v nás…

25.11.2021 19:36

Pavel Forman

P. F. 2021

22. 10. 2021 — 5. 12. 2021

Galerie Václava Špály

„Nejnovější práce Pavla Formana, představené v rámci výstavního projektu připraveného pro Galerii Václava Špály v Praze, můžeme s přijatelnou nadsázkou označit jako vyvrcholení tvůrčího obratu.“

Kurátor Tomáš Koudela

„Svět dětských pohádek se v jeho obrazech mění v noční můru, roztomilá dítka v groteskní příšery, zvířátka v krvelačné bestie. Dítka však mívají v očích výraz nevinnosti, stejně jako jejich zvířecí protějšky. Dospělí se naopak představují v genderově úsměvném dialogu drsných mužů a křehkých žen. Tu a tam se v obraze objevují i lovecké trofeje nebo sběratelské fetiše…“

Mgr. Vlasta Čiháková Noshiro, Ph.D. k autorově výstavě v Galerii kritiků v roce 2015

Dva citáty na úvod a reakce divákova po zhlédnutí

Ohromený, fascinovaný a občas šokovaný zůstává divák po zhlédnutí výstavy Pavla Formana ve „Špálovce“. Chvílemi má pocit, že hledí na díla starých mistrů, chvílemi, na děsivé zjevy postižené křečí a deformacemi hodnými obludária. Zejména ve sklepní části Galerie Václava Špály. Ve všech případech, je ale divák uhranut, usazen, uzemněn a vnímá lidskou duši obrácenou tím skrytým rubem ven. Na jednom obraze, přeněžná až madonická něha, na druhém hnus a škleb až ďábelský skrývající se nesporně v mnohém z nás. Ve všech případech úchvatná plátna, která nevymizí z mysli zavřením dveří galerie a vstupem na frekventovanou Národní třídu. Nepotkává náhodou ony tváře, postavy, děti, ženy, muže, najednou kolem. Jako by rentgenoval nitra inertních výrazů míjejících se na rušném chodníku a spatřoval, objevoval, odhaloval, to co mají za maskou vnějšího vzezření. Nejsme odborníky, jsme jen poučenými diváky, ale nejnovější obrazy Pavla Formana nás vyškolili, vidět lidi trochu jinak. Snad je to současnou dobou, snad únavou z promarněné (již) dvouletky, snad vyhrocenými nitry, vyhřezávajícími nezvladatelně na povrch našich tváří a těl. Každý to bude vnímat jinak. A tohle byl náš autentický a nikým neovlivněný pocit z výstavy. Teď už ale dopřejme slovo povolanějšímu člověku, kurátoru výstavy, Tomáši Koudelovi.

Jak výstavu komentuje v kurátorské zprávě Tomáš Koudela?

„V obratu v tvorbě Tomáše Formana, v jehož rámci se plošný figurální projev a komplikovaný vizuální příběh přesunul do prostorových forem ukotvených v monumentálním výrazovém rámci elementárního, avšak mnohdy ironického, respektive sarkastického malířského gesta, jemuž je prvořadou tematickou a obsahovou platformou autorův každodenní život.

Jinými slovy: Práce se šablonami a digitálními tisky je upozaděna a nahrazena tradičním malířským konstruktem obrazové objemovosti. Bravura heterotopního výrazu je konfrontována s identitou vzájemně se kanibalizujících vizuálních kódů. Zobrazované je však stále týmž kruciálním, jež je autor schopen rozpoznat ve vší pokleslosti a ironii bytí. Nebojí se s ním setkat tváří v tvář. Pozve jej klidně ke stolu a zaplatí účet.

Počátky Formanovy malířské tvorby jsou nepochybně výrazně ovlivněny kosmopolitní atmosférou místa jeho studia. Berlín počátku nového milénia však už nebyl oním duchovním gejzírem tvůrčí jedinečnosti, který rezonoval s evropskou uměleckou scénou devadesátých let jedinečným generálním basem. Sjednocené hlavní město mělo za sebou první dekádu své znovuobnovené existence a atmosféra na umělecké scéně se s trochou nadsázky dala přirovnat ke kocovině, v níž se zhmotňovala komplikovaná skutečnost: ambice nového hlavního města světové výtvarné scény je konfrontována s neméně ambiciózním projektem znovuzrození hlavního města Německa.

Těch sedm roků uběhlo jako voda. A že se toho stalo… Těch šichet v Belliny baru… a večerů, končících další den po obědě… A také studium na Humboldtově univerzitě a na Univerzitě umění… Avšak najednou se náš příběh odehrává v jiných kulisách. Město Berlín zůstává samo se svým životem a malíř Pavel a básník Jan stávají se na tři následující olomoucké roky hostinskými. Nemají hostinec jeden, ani dva, ale pět. Plán byl jasný: prodej alkoholických nápojů bude generovat profit. Negeneroval. Původní záměr, že hospody budou makat na umění, definitivně padl, když si Pavel všiml, že nikoliv prodej alkoholu je tu pro umění, ale prodej umění je tu pro alkohol.

Abychom lépe porozuměli… Forman právě inkasuje honorář za prodej svého uměleckého díla Muzeu umění v Olomouci a nasedá do Renaultu Nevada. Odjíždí do Makra a z peněz utržených za umění nakupuje bečky piva a proviant do kuchyně na večer… Když se to spočítalo a všem se zaplatilo, nic nezbylo, jeden by si mohl myslet: katastrofa. S básníkem Janem si řekli, že takhle to dál nejde, …že se půjdou znova poučit, že půjdou znova studovat. A tak se stalo.

Jednoho rána za pět let volá doktor Jan Vrak doktorovi Formanovi, jestli by nepřijel do Ostravy, že jeho studenti by se určitě měli setkat s živým malířem. Přijel doktor Forman za doktorem Vrakem do Ostravy a je tam dodnes. Potkal se s Ivanou a mají spolu Bertu.

PS 2021:

Pavel Forman během posledních deseti let žil a tvořil (kromě Berlína, Olomouce a Ostravy) v Delftu, Vilniusu, Dublinu, Skaerbaeku, Owensboro, Pekingu a Praze. Všude byl během několika dnů jako doma. Mnozí z těch, s nimiž se potkal právě včera, nebo dnes, by klidně odpřisáhli, že jej znají už celou věčnost.“

Co dodat?

Že každý jsme a budeme jiní, každý z nás to uvidí a bude vnímat jinak. A že je tedy dobré do Galerie Václava Špály zavítat a udělat si svůj vlastní obrázek, nikým a ničím neovlivněný. Ideální je, k tomu zvolit úterý 30. 11. 2021. Proč? Protože ten den zde probíhá od 17, 30 komentovaná prohlídka se samotným autorem, Pavlem Formanem.

Text a foto: Richard Koníček