Úvod > PACIENT XY aneb sebezničujcí psychoduel mezi geniálním pacientem a jeho váženým, leč režimem právě odstaveným psychiatrem

PACIENT XY aneb sebezničujcí psychoduel mezi geniálním pacientem a jeho váženým, leč režimem právě odstaveným psychiatrem

29.10.2025 19:37

PACIENT XY

Spolek Krajinou přílivu

Scénář: Tomáš Peřina

Režie: Tereza Říhová

Hrají: Lukáš Černoch a Hynek Chmelař

Synagoga na Palmovce

„Dobrý den,

dovolujeme si Vás srdečně pozvat na premiéru nové divadelní inscenace

PACIENT XY,

která se uskuteční 12. října od 19:30 v Synagoze na Palmovce a na její reprízy.

Budeme rádi, pokud naše pozvání přijmete a těšíme se na setkání.

S přátelským pozdravem,

Simeon Hudec

Krajinou přílivu z. s.“

Synagoga na Palmovce je sice už dávno odsvěcená, neudržovaná, z dnešního pohledu

až bizarně umístěná, ale to vše jí nabízí neopakovatelné možnosti využití a specifickou patinu. Spolek, který ji právě proto náležitě využívá jakožto multikulturní centrum, a

který se honosí nádherně tajůplným a romantizujícím názvem Krajnou přílivů

si toho je zjevně vědom.

Pro www.www-kulturaok-eu.cz byla doposud Synagoga na Palmovce spojena

pouze s jednou součástí aktivit Spolku Krajinou přílivů - výstavami.

A výstavami vždy ne ledasjakými.

S výstavami, které jsou pokaždé opravdu o něčem,

od autorů, kteří se vyjadřují za nás a zpravidla i o nás.

Divadlo je další kulturní aktivitou spolku Krajinou přílivu, ale

dosud se na nás s pozvánkou neobrátilo.

Až letos, počátkem října, s pozvánkou na představení nazvané dost záhadně

(jak také jinak v takovém prostředí)

- Pacient XY.

Pozvání Spolku Krajinou přílivu jsme se zájmem přijali a napjatě očekávali,

jak se daří v téhle mystické synagoze provozovat divadelní kus.

Zklamání se rozhodně nekonalo…

O čem to bylo?

V synopsi uveřejněné na webu a facebooku Spolku Krajinou přílivu, jsme se dočetli, o hře Pacient XY následující:

Spolek Krajinou přílivu uvede 12. října 2025 od 19:30 v Synagoze na Palmovce v režii Terezy Říhové premiéru autorské inscenace Pacient XY podle scénáře Tomáše Peřiny.

Inscenace přibližuje život a osudy MUDr. Jana Lukeše – pražského lékaře, lingvistického experimentátora a vizionáře, jehož odvaha, neortodoxní myšlení a posedlost vlastními vizemi jej na sklonku roku 1945 přivedly k pokusu uskutečnit takzvaný paxistický převrat a prosadit myšlenku celosvětového odzbrojení.

Příběh sleduje Lukešův život v celé jeho komplexnosti – jako vědce, tvůrce šestnácti umělých jazyků, ale i muže, jehož osobní vztahy byly stejně intenzivní a neobvyklé jako jeho myšlenky.

Takže…?

Především, nejde o hru stvořenou díky fantazii jejího autora, ale reálný příběh dvou reálných historicky bohatě doložených postav. I když se autor hry, jímž je Tomáš Peřina, musel popasovat s fakty už proto, že do scénáře vstřebal reálný děj trvající řadu let, v případě postavy podivína MUDr. Jana Lukeše (přestavuje ho Lukáš Černoch) dokonce zachycuje téměř celý jeho život, neztratilo kaleidoskopické, mozaikovité, přestavení nit.

Za hlavní motto by se – s trochou poťouchlé nadsázky - dalo brát zkonstatování, že ten, kdo chce mír a ozbrojený svět, patří do cvokárny. Paxistický převrat, je totiž přinucení vlád celého světa sešrotovat zbraně a rozpustit armády. Absurdní, zejména dnes. Nádherná vize, že, ale – a zejména dnes, stačí zapnout jakékoli zprávy, a je to vize opravdu značně utopická. A bohužel, směšná. Naivní. A trvá-li na ní vystudovaný, titulovaný člověk, člověk, který se navíc vyznačuje nadstandardní inteligencí, ba až snad genialitou, je to skutečně případ pro psychiatra. Při vší úctě k vznosné myšlence paxismu. A tak se MUDr. Jan Lukeš stává nechtěným pacientem slovutného profesora psychiatrie, prof. Jaroslava Stuchlíka (přestavuje ho Hynek Cmelař) jenž je právě odstaven, bez ohledu na jeho světové renomé, protože se našemu poválečnému režimu ideově nehodí.

Zdrcený, možná i v hloubi duše uražený a hlavně totálně vykolejený profesor, jenž se s vizionářem seznámí, neubrání se své celoživotní zažité profesi a jme se studovat toho naivního blázínka a zjišťuje, že má před sebou neoficiálně, ale přece neuvěřitelný exemplář lidské duše. Ambivalentní vztah obou trvá až do skonání stále zneuznaného profesora Stuchlíka v roce 1967. Dodejme, že jeho studie o pacientu XY doznaly nakonec opravdu uznání, stejně jako jeho věhlas nabyl znovu úcty, jež mu náležela, ale až po jiném „převratu“, který u nás nastal rokem 1989. Pacient XY pana profesora přežil, ale přežíval už jen v blázinci. Ani paxistického ani našeho posktokomusnistického převratu se nedožil, zemřel v roce 1977.

Souboj dvou logik

Na jedné straně MUDr. Jan Lukeš, ujetý vystudovaný lékař, vizionář, génius, nesmyslný, ale v jádru zcela logický lingvista, jenž vymyslel šestnáct vlastních jazyků, komponoval šílené opery a ve své hyperaktivitě vytvářel zběsile - sice nesmysly - které však měly zákonitosti a řád, zcela logický.

Na druhé straně profesor Jaroslav Stuchlík, odborník světového významu, vážený a uznávaný přednosta psychiatrické kliniky, pokračovatel Sigmuda Freuda po jehož boku kdysi dokonce nějaký čas působil, přiklánějící se k jeho teoriím. Ve chvíli, kdy předsedá prvnímu mezinárodnímu kongresu o duševní hygieně na půdě Londýnské tribuny, posílá ho u nás režim, zastávající jiné ideje, do nuceného důchodu a zbavuje ho všech funkcí.

Zažitá profese se v něm ale nezapřela a studovat tak vzácný typ pacienta mu prostě nedalo.

Výsledek byl ale úmorný souboj dvou silných osobností. A o tom je hra Pacient XY.

Autorem scénáře je Tomáš Peřina

Pravidelným návštěvníkům Spolku Krajinou přílivu a jeho divadelních představení, by neměl být Tomáš Peřina osobou neznámou. Jeho scénář stál už za představením Spis / Růžena Vacková, který měl premiéru v roce 2022.

Má zjevně rád spíše témata, která diváka nenechají (nejen při představení) usnout, ale možná nejednoho pak ještě po návratu z divadla budí. Ne že by horor, ale důvody k přemýšlení. Takže tak trochu noční můra, ale zdravě prospěšná. Pacient YX je rozhodně hra o něčem.

Režii měla Tereza Říhová

Režisérka Tereza Říhová je „pražka“, ale studovala divadelní režii na brněnské JAMU, obor Teorie a dějiny dramatických umění na Univerzitě Palackého, tedy v Olomouci a návdavkem ještě speciální pedagogiku tamtéž. Ani ve své divadelní činnosti není spjata pouze s Prahou, ale hostuje na celé řadě našich scén, po celé republice. A nemalých. Například v kultovním ústeckém činoheráku režírovala Pinnocchia, v progresivním olomouckém Divadle na cucky zase komedii Už nikdy sám anebo v Městském divadle Zlín se hrají v její režii specifičtí Tučňáci na arše. Spojení Terezy Říhové s činohrou Pacient XY v inspirativním interiéru Synagogy na Palmovce, byla rozhodně, už kvůli smyslu hry, správná volba.

Dramaturgii představení měl Patrik Boušek

Vždy tak nějak jakoby až skoro nedoceněnou osobností každého představení je ten, na jehož bedrech stojí dramaturgie představení. Dramaturg Patrik Boušek o představení řekl lakonicky: „Postava Jana Lukeše je pro mě ve své neutuchající snaze uniknout osudu, kterému uniknout nešlo, skrz naskrz tragickou postavou…“ A má plnou pravdu.

Hynek Chmelař jako profesor Jaroslav Stuchlík

Hynek Chmelař spatřil svět ve Valmezu pak absoloval keramickou školu v Bechyni, ale osud mu předurčil jeviště. Za tím účelem nejprve vystudoval Katedru loutkového divadla na pražské DAMU. A už to jelo. Divadlo i film. S filmováním začal nejprve v různých studentských filmech, ale pak jsme ho mohli vidět v celé řadě i třeba v takových filmových pecek, jako Hořící keř, či v TV seriálech jako byly Zločiny velké Prahy, Policie Modrava nebo Já Mattoni. Prostě ostřílený profesionál, který vystřihl v inscenaci Pacient XY bravurní postavu muže unaveného prací, zlomeného zneuznáním a přece především odborníka, který vzdor svému nesmyslnému smetení z piadestalu vedoucího odborníka, nezatrpkl na podstatu své práce a vytrpěl při ní – ze studijních důvodů fachmana – i prapodivné časem až prapodivné, přátelství se šíleným Pacientem XY.

Lukáš Černoch jako MUDr. Jan Lukeš

Lukáš Černoch přišel na svět ve Vsetíně. Divadlo nejen jako diváka, ho oslovilo už na gymplu, kdy ho přitáhlo k tamním ochotníkům. A následovalo hraní a hraní. Tím bylo rozhodnuto. JAMU. A to Ateliér Niky Brettschneiderové. Úžasná a přínosná čtyřletka zrání. Není divu, že po něm sahala brněnská divadla. Hadivadlo, Burantheatr Reduta… A v roce 2015 proniká a zabydluje se v ústeckém Činoheráku. Kam jak zjistil, nejen zapadá, ale přímo patří. Film o něj dosud mockrát nezavadil, ale co není, jistě časem bude. Stačí, když někdo z povolaných uvidí jeho rozehrávku Pacienta XY. Něco tak neskutečně únavného, vitalitou okolí vyčerpávajícího, protivného a nezničitelného, jako je jeho Pacient XY. A přece se pod tou zběsilostí v něm, ozývá něco, co myslícího člověka, musí snad až dojímat, tou marností všeho co koná a nakonec je diváctvu toho magora ještě i trochu líto. Dvojpatrová role není nikdy snadná. Díky za ni.

… a ještě tým bez nějž by to celé nebylo

O výtvarné řešení se postarala Jana Hauskrechtová, jejíž krabicové rekvizity a barevné projekce k tomuto typu představení sedí. Light-design zajistil Jaro Repka a jeho tlumení a naopak osvícení dokreslilo děj. Hudbu zkomponoval Matěj Štrunc a nápaditě posouval mozaikovitý děj, abychom neztratili nit. Zvuk v nepříliš asi zvukomalebném prostředí Synagogy vyřešila s úspěchem Magdaléna Kiselá.

Produkci pak obstarali Pavlína Košáková a Simeon Hudec, který způsobil, svým v úvodu citovaným pozváním, i tento náš článek.

Text: Richard Koníček

Foto: ze zkoušky na přestavení a z přestavení Krajinou přílivu z. s.