Ondřej Roubík: Ženy/Women aneb když mladí tiše boří klišé a mění zažité zvyklosti
Galerie Atrium na Žižkově - Praha
9. 5. - 2. 6. 2018
Dramaturgie Galerie Atrium se již přesrok orientuje na mladé nekonvenční tvůrce. Stává se tak jakousi experimentální laboratoří nových tvůrčích cest a pohledů. Rádi se za www.www-kulturaok-eu.cz do Galerie Atrium vracíme. Jsme-li zváni, tak proto, že toto pozvání se v záplavě jiných neodmítá. A nejsme-li – tak jako se to stalo u této nejnovější výstavy v Galerii Atrium – tak máme možnost upřednostnit jiné výstavy v jiné prostoře a doporučit návštěvníkům našeho webu jinou akci. Jenže! První, co nás při výběru kam - neboť není v našich silách vše, co se denně v Praze děje, navštívit - zajímá, jsou autoři. A v tomto případě bylo i bez pozvánky jasno. Výstavu Ondřeje Roubíka a Lenky Chánové vypustit nelze.
Ondřejovy výstavy a jeho umělecké posuny sledujeme od vzniku www.www-kulturaok-eu.cz, tedy od roku 2013. Důkazem je přehled článků, jež jsme o jeho samostatných i kolektivních výstavách stihli zaznamenat. A Lenka Chánová nám není také neznámá, ač zatím ještě studuje. Kolektivní výstava na její alma mater, tedy na AVU, jíž se zúčastnila, nám neunikla.
Zvědavost nám nedala a otázka, jak se ti dva umělci popasují s ožehavým a bezbřehým tématem v názvu výstavy, s tématem Ženy, nás neomylně přivábila do Galerie Atrium.
Překvapení první…
Výstavní prostor galerie je tentokrát přísně rozdělen na dvě části. Při vstupu po pravici se rozprostírá šestice svébytných obrazů Lenky Chánové. Vinou se až k zadní stěně galerijního prostoru. Nemají popisky a ani je nepotřebují. Jde o cyklus nazvaný jasně - Přiblížení. Všechny obrazy jsou velkoformátové, na papíře, zpracované kombinovanou technikou.
Jediným přerušením cyklu je - v jejich polovině - umístěný nevelký obraz Ondřeje Roubíka, dvojportrét s názvem Laura a Lui. Proč, nechme jako neodhalení tajemství obou tvůrců.
Roubíkovy obrazy, oleje na plátně, se vinou po stěně galerie na opačné, tedy od vstupu levé, straně. Je jich 7. Ani tyto obrazy nemají popisky, ale návštěvník dostává do ruky plánek s vyznačením pozic obrazů obou autorů. U děl Roubíkových popisky na plánku jsou. Jde o běžná česká vlastní dívčí jména (Zuzana, Romana, Karolína, Alžběta, Petra, Lenka).
Překvapení druhé…
Obrazy Chánové přestavují muže. Znejasněné, ale ne tak, aby se zřetelně nejednalo o akty. Ano, žena malovala netradičně akty mužů. Decentní, ale otevřené a občas i odvážné. Díky technice snové, plně - při pečlivém pohledu - přitakávající názvu cyklu Přiblížení. Intimní, nezakrývající, důvěrné. Nahota těl v mužné lidskosti. Nahota muže, jak ji mohou vnímat a snad i vidět jen ženy šťastné, spokojené a uspokojené… Přiblížené, sblížené, blízké…
Překvapení třetí…
Roubíkovy obrazy představují ženy. Skoro až hyperrealisticky zachycené. Převážně portrét, zčásti busta a jednou (Karolína) celá postava. Na rozdíl od obrazů Chánové jsou ženy oblečené, často až zimně zahalené. Ale stačí se jim dívat do tváří. To nejsou ledabylé výrazy modelek, to není vlezle líbivá mimika pro efekt, to jsou tváře obsahující příběh. Což ostatně i sám autor při svém krátkém vstupu na zahájení výstavy zdůraznil. Jeho obrazy, jím zobrazené ženy, tedy spíše mladé dívky, mají své příběhy a ty se jim zračí v obličejích. Ne nadarmo se říká, že tvář je obrazovkou duše. Obličeje odhalují víc, než kdyby ty postavy byly ženské akty. I ony se nám odhalují, ale jde o nahotu duše, nitra, myšlenek. I tyto obrazy jsou intimní, nezakrývající, důvěrné, nahé. Ale stejně tak jako u Lenky Chánové je z nich třeba nejprve odhrnout opar znejasnění, tak u Ondřeje Roubíka je zase třeba odhrnout výraz tváře a dosadit si příběh. Neuhádneme jej a není to nutné. Ale najdeme ho, protože podobné příběhy prožíváme i my a i nám se pak zračí v našich t
vářích. Čím více se přetvařujeme, tím jsou skrytější, ale zřejmé jsou stále. A osoby Ondřejem Roubíkem vyobrazené se zas až tak moc o přetvařování nesnaží, nebo se už ani přetvařovat nechtějí či nemohou.
Překvapení čtvrté závěrečné…
Symbióza různých tvůrčích postupů, souznění dvou typů zobrazení, dvou technik a soulad dvou tvůrců dokáže v téže výstavní prostoře bez problémů vytvořit jednu výstavu. Vypovídat o tomtéž a nezpůsobit kontrapunkt dvou neidentických výstav, dvou autorů na jednom místě. Tohle překvapení není objevné, šlo to i v řadě jiných výstav, překvapení je v tom, že to - už - dokázali i tito dva mladí umělci. A to je na výstavě krásné, a to je důvod, proč ji navštívit.
Kurátor: Petr Vaňous
Pořadatel: Za Trojku
130 00 Praha 3
Čajkovského 12
Máme otevřeno:
úterý - sobota:15.00 – 20.00 a v průběhu koncertů
vstup: zdarma
Hodnocení: 89 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček
Lenka Chánová (* 1985)
- studuje 4. rokem AVU v Praze (ateliér Grafika II, škola prof. Vladimíra Kokolii)
- s její tvorbou jsme se mohli setkat na projektech POKOJE 4 (Containall, 2015), Hlavy vzhůru (Holešovická šachta, 2017) nebo Comfortzone (s A. Diringerovou, Studio Prototyp, 2017)
Lenka Chánová na našem webu:
Ondřej Roubík (* 1988)
- 2007-2014: absolvoval AVU v Praze (ateliér Grafika II, prof. Vladimír Kokolia; ateliér Kresby, Jiří Petrbok)
- 2011-2012: pobýval v rámci roční rezidence na The Royal’s Drawing School London
- 2014 se zúčastnil Mezinárodního bienále mladého umění v Moskvě
- naposledy vystavoval v Nové galerii (TROJ, 2018) a v Galerii U Betlémské kaple (Mechanismy imaginace, 2018)
Ondřej Roubík v běhu času na našem webu:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vesele-vanoce-ii-aneb-nekupujme-nesmysly/