Ondřej Fibich- Šumavské povídky a říkadla

05.02.2013 10:53

Ondřej Fibich - Šumavské pohádky a říkadla

aneb

když se sejdou moudří lidé

 

Byl to večer, jakých známý dřevosochař a propagátor „doby dřevěné“, Martin Patřičný už uspořádal bezpočet. Někdy jsou ty jeho pravidelné besedy o dřevu k popukání, jindy nezůstane oko suché, někdy zamyšlené až by vám z toho všeho bylo smutno, nebýt prodchnuty Martinovým nakažlivým, ale nevtíravým optimismem a moudrostí.

 

Večer, o němž jde řeč, proběhl dne 24. ledna roku 2013 v Malém sále pražské městské knihovny. Zvláštní byl tím, že se zde mezi diváky rozlila poezie. Doslova. Martin o ní hovořil, host večera ji přednášel, legenda a básnický vykladač Mirek Kovářík ji v duchu hodnotil svými zkušenostmi a my, všichni přítomní, jsme jí naslouchali a vpíjeli. V dnešní době, kdy je poezie jenom zapomenutým pocitem, kdesi na předměstí našich hlav, to bylo až s podivem. A nebylo nás tam málo! Věru, že ne.

 

Entusiasmus hodný F. L. Věka

Hostem večera, kterého Martin Patřičný uváděl, byl básník a spisovatel Ondřej Fibich. Kromě osobních důvodů, které vedly tyhle dva vzácné lidi, z hlediska dnešního tak trochu i podivíny jakoby vypadlé z románů K. V. Raise o Zapadlých vlastencích, byl k tomuto setkání i důvod ryze praktický. Setkání nás všech, a hlavně těch dvou, bylo spojeno se křtem knihy nazvané ´Šumavské pohádky a říkadla´ a básníkovy nejnovější dokončené sbírkynazvané ´Okřesáno tmou´. Hostem včera byl, v neposlední řadě, i písničkář Jiří Smrž, nositel ceny Anděl a autor citlivé hudby, mimo jiné právě i na rytmické a zpěvné verše Ondřeje Fibicha. .

Mít v sobě hvězdu

pod smutnou závějí

mít v sobě hvězdu

hvězdičku – naději…

Tohle čtyřverší Ondřeje Fibicha vytkl Martin Patřičný jako naprosto výstižné motto večera a v tomto duchu se také neslo vystoupení jeho, Ondřeje Fibicha i hudební doprovod Jiřího Smrže a skupiny Fénix.

 

Martin Patřičný k tomu řekl:

„Takhle si Ondřeje pamatuju ještě z gymplu v Praze, na náměstí, které se jmenovalo – považte- lidových milicí! (nechci to říkat s velkým písmenem, ne). Měli jsme se rádi, aniž bychom o tom nějak přemýšleli, či to dokonce vyslovili. A nešetřili jsme se vzájemně a házeli jsme si texty na hlavu i pod nohy… Říkám i vypravuju Fibicha skoro už čtyřicet let od těch časů ve Viole, ale hlavně v malostranském Rubínu, jak nedávno vzpomenula jedna aktérka později emigrovavší do Německa. Naše zkoušky na´Vánoční svitu´ vnímala jako občerstvení, protože tehdy ta závěj byla opravdu šedá a smutná a prolhaná a nezbývalo, než si udržet naději. Možná i Radim Vašinka by si vzpomněl na Fibichovy texty v Orfeu Na Hřebenkách. Safra - žije ještě ten nezávislý principál? Musím se na něj jít podívat… Na tom gymplu nás asi padesát psalo básně, ale o žádném básníkovi kromě Fibicha nevím… Jiří Smrž byl u nás i s ansámblem,když zpívali a hráli jeho zpěvy oživenou Zdislavu (Královna severních záseků).“

 

 

Kdo je Ondřej Fibich?

Sám se sice skromně představuje jako Ondřej Fibich – prodejce knih ze Strakonice. My si to dovolíme malinko doplnit.  Ondřej Fibich se narodil 27. 1. 1954 v pražském Karlíně. Po gymnáziu vystřídal postupně mnoho nejrůznějších zaměstnání a nyní je antikvářem na strakonickém hradě. Téměř dvacet let vydával samizdat – v Praze a posléze v Pošumaví připravoval časopis DRU dvě edice Corcordium a Setba samot. Celkem vydal kolem 80 titulů (za všechny jmenujme: Básníci a samotáři, antologii sta a jednoho zapomenutého básníka). V roce 1984 přijal Ondřej Fibich křest, o dvanáct let později vstoupil do maltézského řádu, z nějž po dalších pěti letech vystoupil. Po roce 1989 publikoval básnické sbírky Země Jana Křtitele (1990), Podoby soumraku (1995) a Pasovské elegie (1998), knihu legend s názvem Čtyři rytíři (1997) a Topografie (2001). Je autorem mnoha folk-rockových textů, které byly vydány na čtyřech kompaktních discích a šesti magnetofonových kazetách. Své básně publikoval také v Německu, Nizozemsku, Polsku a Francii. Předposlední básnická sbírka mu vyšla v roce 2002. Obsahuje rozsáhlou báseň Balada holandská a texty Vánoční suita a Poslední večeře podle Leonarda, zhudebněné skupinou Fénix.


Ondřej Fibich básníkem pro hudbu

Ondřej Fibich je básníkem, jehož poezie volá po zhudebnění a také bývá často zhudebňována. Je celoživotně "poznamenán" dvěma literárními velikány. Jeho strýcem a noční můrou byl Vítězslav Nezval; prvním básnickým vzorem pak Jaroslav Seifert. Oba tito básníci ovlivnili zpěvnost a muzikálnost Fibichovy poezie a právě u jeho vztahu k Seifertově poezii je také možné hledat počátky jeho vztahu ke krajině. Fibichova prvotina Země Jana Křtitele svědčí o autorově sepětí s krajinou Prácheňska. Zatím poslední sbírkou, kterou jsme měli možnost spolupokřtít, je sbírka Okřesáno tmou. Rozuměj a čti správně, v duchu básníkovy brilantní paralely: Na začátku je světlo, které otesává tma tak, že na konci nám zbývá už jen poslední jiskřička naděje. Zhasne? Nezhasne? 

 

 

Šumavské pohádky a říkadla

Knížka patří do celkového kontextu autorova opojení a vnímání kraje, ve kterém našel domov, klid, tvůrčí jistotu a duševní zázemí. Je souborem půvabných příběhů a legend Prácheňska (mimo jiné Semínková Berta, Drátisko a mnoho dalších). Jazykově jde o milou, tak trochu archaičtější, ale plně srozumitelnou češtinu, která svou malebností rezonuje s obsahem a osloví velké i malé čtenáře. Knihu doplňují mírně naivistické bohatě barevné kresby, plně odpovídající obsahu díla.

 

Co dodat?

Dřevěné večery Martina Patřičného mají vždy svoji neopakovatelnou atmosféru a lidskou hodnotu. Ať už jde řeč o jeho milovaném dřevě, nebo o umění nebo o čemkoli. A tenhle lednový večer, věnovaný poezii, ze standardu a úrovně ostatních večerů rozhodně nevybočil.

A pro poslední žijící milovníky poezie, když dovolíte, tak ještě jednu ukázku z díla Ondřeje Fibicha:

Na sýkorky kýváme lojem

okamžik –bělavé břicho

Vločky se vábí na stopy

a ticho

A ještě poznámka na okraj pro vnímavé

Podle výkladuMartina Patřičného, schváleného samotným autorem veršů, se tohle čtyřverší, ač záměrně bez teček a vykřičníků, aby bylo správně pochopeno, má číst s otazníkem na konci. Zkuste to přečíst a vnímat, jak to je napsáno a pak si tam přimyslit ten otazník. Rozdíl co?  K takovému poznání „co tím chtěl básník říci“, prý ale sám Martin dospěl až po dvou letech, v nichž báseň četl, studoval a veřejně na svých večerech nejednou i přenášel…

Křtu se zúčastnil a napsal Richard Koníček

 

Foto: Václav Koníček, internet

samanam@seznam.cz

www.facebook.com/wenca.nikonicek

www.gothichell.rajce.idnes.cz

wencanikonicek@email.cz