Úvod > Ondřej Basjuk – Unreal Ruin aneb neskutečné ruiny, jako poslední zpráva PO konci světa…?

Ondřej Basjuk – Unreal Ruin aneb neskutečné ruiny, jako poslední zpráva PO konci světa…?

30.09.2022 18:04

Ondřej Basjuk

Unreal Ruin

16. 9. 2022 – 30. 10. 2022

Karpuchina Gallery

Ruský plyn – 1990 - Ruin of a Ossian helicopter - Nespresso pevnost – Ureality - Budha pod stromem – Podzemí - Forest Ruin and Nerd – Maska - Everyday Fight - Zlý sen vladimíra Boudníka - Vřeštící lebka…

názvy vystavených prací

„Výstavní projekt Unreal Ruin (2022), vytvořený pro prostor Karpuchina Gallery, představuje výběr Basjukových současných obrazů, doplněný prostorovými objekty a miniaturními dioramaty, které dále rozvíjejí atmosféru a narativy aktuální série. Ambivalentnost děl, vytvořených kombinací jasně čitelných výjevů a nelogických surrealistických zvratů, autor kultivuje přes výrazné motivy ruin a relikvií. Ty jsou uchovány na pomyslných ostrovech levitujících v postapokalyptické vizi ovlivněné estetikou uživatelských prostředí počítačových her nebo 3D modelovacím softwarem“.

Kurátor výstavy, Michal Stolárik

Viděno a pochopeno poučeným divákem

Ondřej Basjuk, který uspořádal svoji nejnovější výstavu v osobité galerii nazvané po neméně osobité galeristce - Karpuchina Gallery, reflektuje dobu. Nebo spíše – zatím ještě jen – atmosféru doby, doléhající na nás citelně prostřednictvím zpráv, protichůdných komentářů, informací do nás bušících hlava nehlava a rozklepávající nejistoty v nás, jako poplašné srdce zvonu upozorňujícího na blížící se katastrofu, jejímž výsledkem nemůže být nic jiného než ruiny. Měst, lidských osudů i světa vůbec.

Těžko říci, zda, autor slůvkem Unreal, tedy neskutečné, chtěl divákům dopřát naději, že to tak nedopadne, že jím ztvárněné vize jsou jen neskutečné, nereálné, tedy - optimismus.

Ale mohlo jít také, zejména v českém podtextu slova „neskutečné“, o naznačení nám, že ty ruiny budou až nad rámec našich prozatímních představ, tedy, takové že až neskutečně velké, tedy - pesimismus.

Kdo ví…

Nejpravděpodobnější však asi bude cosi jako varování. Ne strašení, toho slyšíme kolem sebe víc než dost, ale ani bagatelizování situace, kterého vidíme kolem sebe neméně.

Ondřej Basjuk je přece umělec. A vnímavý k životu kolem. Vnímající – možná víc než my neumělci – rozhodně niterněji, než většina z nás. A to vnímání všeho zlého kolem nás kroužícího ve stále užších kruzích, jako stahující se smyčka, musel – asi z vnitřního přetlaku – vyjevit. Musel a měl, protože jen umělci dokážou mezní situace vnímat citlivěji a lépe než my ostatní a jaksi - za nás. A jen umělci je dokáží vtělit do svých děl tak, aby nás neoslovovaly jen prostřednictvím poznávacích smyslů, ale aby ta díla pronikla i do našich duší, niter, útrob, myslí. A to se touto výstavou Ondřeji Basjukovi daří opravdu dokonale.

Viděno a vysvětleno odborníkem – kurátorem

I když si nesporně každý návštěvník výstavy Ondřeje Basjuka udělá svůj vlastní náhled na vystavené práce – a je to nejlepší, co může a má udělat - neškodí nahlédnout do kurátorské zprávy, vypracované Michalem Stolárikem. Kdyby pro nic jiného, tak proto, aby se návštěvník orientoval v poslání a atmosféře výstavy dříve, než zakotví ve svém vlastním stanovisku. A protože na www.www-kulturaok-eu.cz rádi respektujeme kurátorské náhledy na námi navštívené výstavy, i když i my si samozřejmě utváříme svůj názor a díváme se na výstavu svýma očima, pod vlivem svých pocitů.

Předkládáme tedy znění - nebývale obsáhlé - kurátorské zprávy Michala Stolárika i návštěvníkům našeho webu a příznivcům specifické tvorby Ondřeje Basjuka. A zcela záměrně, v jejím plném znění. Vyplatí se přečíst…

„Světle podexponované monochromatické světy se vynořují z neznámého prostředí. Pohyb je v nich minimální, dech se tají a čas se zastaví. Zvuk je pravděpodobně vypnutý nebo nikdo nemluví. Ocitáme se v časoprostorovém vakuu ukotveném ortogonálním souřadnicovým systémem, ve kterém si přítomnost podává ruku s budoucností a high-fis s minulostí. Letmý pohled naznačuje černobílé, oku lahodící a romantizující malířské kompozice, jejichž strnulé ultramarínové akcenty rozbíjejí barevné schéma. Jak se pohled soustředí, logika pomalu mizí a iluzi života střídá úzkostný a střízlivý pocit zachovalé scenérie. Hranice mezi skutečností a fikcí je polopropustná a virtuální realita sebevědomě proudí do fyzického světa.

V současné tvorbě českého výtvarného umělce Ondřeje Basjuka (1983, Domažlice) pozorujeme příklon k malbě s přesahy do objektů a prostorových instalací silně poznamenaných malířskou zkušeností. Basjuk vytváří surrealistické kompozice z přivlastněných motivů z dějin umění, ikonografie a různých kulturních odkazů, které kombinuje s úryvky ze svého vnitřního světa a příběhy z bezprostředního okolí. Vědomě pracuje s principy vymazávání, překrývání, destrukce a rekonstrukce a spojuje je do imaginárních vizuálních koláží.

Zobrazuje zbytky architektonických prvků, interiérů nebo nespoutanou přírodu v atypických krajinách ovlivněných estetikou digitální kultury. Obrazům dominují výrazné vizuální motivy – organické skály, jeskyně, kameny či ruiny, zbytky betonu a suroviny. Symbolika konce světa, věčnosti času a vrstvy historických nánosů se prolínají s malířskými studiemi materiálů a struktur. Figury ze svých kompozic nevynechává, ale staví je do pozadí a zobrazuje je ve zmenšených měřítcích, jako by byly pouhými loutkami autorova stvořeného světa. Přímé lidské jednání sděluje především prostřednictvím důsledků jejich ekonomických, sociálních, koloniálních a politických her.

Basjuka přirozeně zajímají otázky o konci světa, lidské existenci a o tom, co po něm zůstane. Vyobrazené pozůstatky lidskosti, obklopené divočinou, připomínají návrat romantismu nahlíženého přes černobílý filtr současné digitální kultury. Iluze přírodních krajin se proměňuje v modelovaná zátiší postavená vedle sebe proti geometrickým vzorům souřadnicových systémů, které ovlivnily i formální aktualizaci tvarů plátna. (Ne)skutečné světy jsou vytvářeny opakováním abstraktních forem, které kontrastují s iluzivními malířskými objemy nebo geometrickými vzory používanými k budování prostorových iluzí a perspektivních zkratek.

Vzhledem k současným válečným konfliktům lze motivy zdevastované krajiny, vraků aut či vrtulníků, opuštěných ruin či opadané omítky spolu s ponurou paletou a vylidněnými prostory číst mnohem citlivěji a sugestivněji. Basjuk si je vědom současné politické situace, ale zaměřuje se na jiná témata. Mnohem blíže než ke kritice politicko-společenských vztahů má k žánrům jako antiutopie, sci-fi nebo spekulativní fikce. Pozornějšímu oku nemůže uniknout ani podstatná nálož ironie, kterou autor kamufluje estetickou stránkou obrazů a jemnými vizuálními vnadami. Ruiny v Basjukově díle tedy nesymbolizují jen čas, konflikty nebo konec civilizace. Architektonické pozůstatky se přeměňují v obrazotvorné objekty, stávají se optickými klamy a ve stylu internetového fenoménu Faces in Places se antropomorfizují a dostávají podobu absurdní typografie. Výše zmíněné principy autor rozvíjí i v nových dioramatech, urychluje stírání hranice mezi realitou a fikcí.“

Ondřej Basjuk (1983, Domažlice)

· Ondřej Basjuk žije a tvoří v Praze.

· V letech 2006 až 2012 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru grafiky II pod vedením profesora Vladimíra Kokoly.

· V letech 2002 až 2007 studoval na Západočeské univerzitě v Plzni, kde postupně prošel studiem designu knižní kultury a mediální a didaktické ilustrace.

· V roce 2013 se stal nositelem Ceny kritiky v kategorii Mladá malba.

· Uspořádal celou řadu samostatných výstav nejen v Praze a zúčastnil se i řady výstav kolektivních. Opět především v progresivních pražských galeriích.

· V covidovém roce 2021 bylo jeho dílo s názvem Lapis prodáno v aukci aukční síně Sotheby´s 20 Century Art: A Different Perspektive 2021

Text: Richard Koníček

Foto: Karpuchina Gallery (2 x) a Richard Koníček (8 x)