Úvod > ONDINA aneb hra o tom, že příběh Malé mořské víly je vlastně i realitou současnosti

ONDINA aneb hra o tom, že příběh Malé mořské víly je vlastně i realitou současnosti

24.11.2025 18:50

Maryna Smilianets, Anna Turlo

ONDINA

PREMIÉRA: 14. 11. 2025 od 19:30

Divadlo D21

Divadelní inscenace ONDINA je

současnou variací na téma klasické předlohy.

Mytická bytost se v ní stává ženou – emigrantkou, která v cizí zemi ztratila svůj hlas. Ondina je hrou o lásce, která však nevydržela konfrontaci s realitou.

O hlasu, který nebyl slyšen.

O ztrátě sebe sama v exilu.

Ondina zosobňuje různé podoby „jinakosti“, které se

v reálném světě stávají důvodem k vyloučení:

žena, migrantka, umělkyně, cizinka – příliš citlivá, příliš viditelná…

“Baví mě interpretovat pohádky, přenášet je do reality a

vytvářet příběhy na hraně mezi skutečností a pohádkovým světem.

Na příběhu Ondiny mě zaujala samotná postava –

žena, duch vody –

která se zamiluje do člověka.

Každý národ má nějakou podobnou legendu

o bytosti z jiného světa, která se setká s člověkem, a

právě ten střet dvou naprosto odlišných světů je pro mě asi nejzajímavější.

Základem naší adaptace je hra Jeana Giraudoux Ondina,

kterou jsme s Marynou redukovaly a doplnily o příběhy migrantů a uprchlíků.

Chtěly jsme propojit pohádku s realitou –

střet dvou světů, porozumění a neporozumění, věčnou lásku a tu lidskou, která

však může i unavit…”

Anna Turlo, režisérka inscenace

Hra, kterou by měl dnes vidět každý

Realita dnešní doby je o mnoha věcech. Od války, po ekologii, přes gender, až po – ano - po migraci. Současný člověk sice cestuje. Dnes je tu, zítra tam, oceán není problém, hranice v podstatě také ne. Užije si, pozná, zažije, vidí, okusí, nabaží se, upokojí a – ale – vrátí se, chce-li, nebo třeba i nevrátí, nechce-li. Ale, co když by se chtěl vrátit a nemůže… Buď proto, že mu po návratu hrozí nebezpečí, nebo proto, že díky dobře mířenému dronu už se nemá vracet kam. Pak zůstává. Zpívá se, že když je člověk všudezdejší, všude je fajn. Když má kliku a povahu a nemá pořád ještě pomyslnou pupeční šňůru k domovu a prostředí kam patřil, tak snad ano. Ale spíš, a to mnohem častěji je přesazen, vykořeněn, ztracen a často i zatracen. A zaplete-li se do toho ještě láska, a do ní vložená naděje, kvůli ní a ve víře ni, jsou jím vlastní kořeny opouštěny, je to ještě horší. A když pak přijde zklamání, rozčarování a pocit zrady a marna, jsou brány pak pekla dokořán.

Člověk se stává tam, kde se ocitl, ať už jen náhodou, nebo z volby osudu či dokonce z nutnosti – náhle něčím, co tam nepatří, něčím nepatřičným…

A o tom je hra s názvem Ondina.

Ondina?

Ondina je autorská variace na slavné drama. Tedy současná adaptace všeobecně známého mýtu, který prostupuje v různých podobách snad všemi kulturami od věků. Pro Divadlo D21 tenhle příběh – pocházející z pera francouzského dramatika Jeana Giraudauxe (1882 – 1944)

zpracovala ukrajinská dramatička a dramaturgyně aktuálně působící v Německu, Maryna Smilianets. A to společně s režisérkou inscenace, Annou Turlo. Na jevišti se potkají jak je v D21 od počátku zvykem, v řadě různých postav herečky Stela Chmelová a Hana Mathauserová, v roli Hanse Samuel Neduha a v titulní roli - hostující Anna Trojanová. Herecké výkony obklopuje magická výprava výtvarnice Ruslany Basenko.

Dodejme, pro pořádek, že premiéra se uskutečnila 14. 11. 2025, jako první premiéra divadelní sezony 2025/26, sezony, které dalo divadlo podtitul - NIC NENÍ NAVĚKY.

Ondina!

Kdo by neznal příběh osudové lásky Rusalky k princi, zaviněný láskou a vedený omylnou vírou v lidské pokolení. Jaroslav Kvapil pro Antonína Dvořáka zalovil v různých pojetích příběhu, především Andersenově Malé mořské víle a šup naše (nad)národní opera byla na světě. Příběh o kontrastu dvou světů, dvou postojů, dvou představ, je ale věčný. A tak není divu, že na toto téma vznikl už nejeden film, kniha, či divadlo. Včetně vysoce aktuální hry Ondina, nyní v D21.

Smutné je, že příběh Ondiny, který sledujeme na jevišti, je příběhem stovek a možná tisíců podobných „Ondin“ , přívábených jak můry na světlo – a pak do plamenů – petrolejové lampy za nočního posezení kdesi na verandě.

Naivita se tu mísí s pudem sebezáchovy, víra v rytíře na bílém koni, končí rozčarováním ze střetu s realitou a střed niterného zakotvení ve svém prostředí, přináší velký třesk při přesazení do jiných zákonitostí, jiných lidských návyků, do jiného světa. Byť vzdáleného pár stovek kilometrů západním směrem.

I strom přesazený se svým kořenovým balem, prý přijde až o osmdesát procent vyživovacích kořínků, takových těch nejjemnějších, těch vlasových, jimiž ovšem čerpal nutné živiny ze své - doslova - rodné půdy. A k tomu je ještě složení půdy do níž byl přesazen, jiné než to, kam geneticky patřil.

Proto je a bylo a ještě i bude třeba inscenovat podobné příběhy. Jednak jako varování před případnou naivitou a jednak jako upozornění, že záchrana – často opravdu až života – bude vyvážena nepochopením, nutností přizpůsobení se a dokonce třeba i ztrátou svého já. Třeba tak, že vystudovaná atraktivní právnička středního věku unikne sice zlu, ale za cenu, že v samoobsluze doplňuje zboží, a když má dobrý den, tak usedne k pokladně. Autor těchto řádek takovou osobně znal a divil se. Nebylo čemu. Právní řád její země nebyl kompatibilní s právní řádem naší země a tak, aby si mohla znovupotvrdit svou odbornost, musela náš právní řád nastudovat a složit z něj zkoušky. V češtině. Ta sama o sobě není zrovna snadná a ještě ta právnická… ani nemluvě. U kasy byla ale ráda. Komunikovala s lidmi, aby oposlouchala nuance běžné češtiny. Už u pokladny není. Zkoušky udělala a … další osudy jsou neznámé, ale i tak si iluze dělat netřeba.

Víc než jen hra na divadle

Inscenace Ondina, je tedy ideální hra pro dnešek a měla by být povinná pro školy. Však ji také D21 zařadilo do „programů pro školy“, které běžně uskutečňuje. A dobře tak, Aby si děti už od mala uvědomovaly, jak se věci mají, jak to nemají snadné ty Ondiny kolem nich, vyvržené ze svých domovů, prostředí a stylu života. A hlavně, aby se zamyslely, nad otázkou, co kdybych byla/byl na jejím místě já… Ať už – nedej bůh - z pudu sebezáchovy, nebo dokonce jenom z naivního rozmaru. Stačí se ostatně setkat s našimi dlouholetými, avšak upřímně přiznávajícími migranty, kteří se na stará kolena valem z labyrintu světa, pokorně vracejí do rájů svých srdcí…

Osoby a obsazení…

Hostující akvizice této inscenace, v podobě Anny Trojanové, se opravdu týmu D21 povedla. Není to ostatně poprvé, kdy osvědčený tým D21 oživí svoji inscenaci hostováním někoho od jinud. A snad pokaždé se to ukázalo jako přínos. Ne, že by tu danou roli nezahráli sami, jsou zkušení a ostřílení profesionálové, ale jsou moudří a vědí, co je týmová tvorba a dokáží nabídnout smetanu i někomu jinému, komu pak dělají na jevišti dokonalé umělecké zázemí. Nezávidí úspěch, nežárlí na případné vavříny a přejí poctivému řemeslu. A to Anna Trojanová opravdu dovede. Mimořádně tvárná mimika, dokonale synchronizovaná gestikulace, opravdovost v projevu a subtilní schránka se silným životným nitrem. Ač jméno Trojanová zavádí, není z tohoto herecky špičkového rodu, „jen“ se k nim přivdala, ale jakoby k tomu klanu plnohodnotně patřila „odjaktěživa“. Klobouk dolů.

Skromně a tím pádem i morálně cenně se v inscenaci upozadily dvě stabilní hvězdy souboru. Hana Mathauserová i Stela Chmelová ve svých – každá jak je v D21 zvykem - několika rolích, mohou v tichosti a identicky souzněle doplnit koncert Ondiny - Trojanové.

Obě domácí herečky, Hana i Stela, plně, a bez výhrad, odkazují na ono okřídlené – není malých rolí. Každá jich má několik a ačkoli jde spíše o etudy na různá témata lidských vztahů, dokazují, jak moc umějí a současně posouvají vjem z hlavní postavy Anny Trojanové do skvělého vyznění.

Autora těchto řádek nezapomenutelně uzemnila matka Hanse, zcela typická tchyně, v opravdu dokonalém ztvárnění Hanou Mathauserovou. Dvojakost, úlisnost, záludnost a zloba, zloba, zloba… No, za tchyni bych ji fakt nechtěl.

A z repertoáru Stely Chmelové se zase nedá zapomenout její etuda typické – jak se kdysi říkalo – pavlačové drbny. Všechno ví, všechno tuší, nic dobrého v nikom a ničem nevidí a fabuluje nesmysly s elánem, za který by ji člověk hnal potěhem. Stela ale naštěstí taková opravdu není, takže dcerka, mimochodem miniatura velké mámy, přítomná na představení to brala portovně a smála se jako kdyby snad ta zábavná etuda byla k smíchu. Budiž blažen dětský svět, neboť realita dne, je a bude o hodně ale o hodně někde jinde. Tahle veselá etuda, byla spíše na mrazení v zádech.

Zbývá Hans

Samuel Neduha - především dobrá volba. Typologicky. Tak trochu panák, co z rozmaru oblbl Ondinu, zlákal ji na iluzi svého ráje, který snad je i rájem, ale pro něj a ani náhodou nemusí být rájem pro Ondinu.

Muž, který si jako suvenýr z báječné dovolené přivezl kromě mušliček z moře, dobrého tamního pití ještě svou vlastní „malou mořskou vílu“. Jen tak, jako další zavazadlo a trofej pro ohromení kámošů. Jako když rybář uloví trofejní rybu. Změří a zpublikuje chlubně míry a pak už neví co s ní. Soukolí konvencí, soukolí rutiny, soukolí jeho světa ho té jeho trofejní rybě odcizí. Nemá chuť bojovat s nepochopením matky, dokonce snad potenciální tchýně (tak toho bohdá nebude!), nemá sílu a chuť bojovat s předsudky svého zavedeného okolí, nemá sílu na nic. Natož na boj o lásku, která ale byla jen pouhým dočasným rozmarem. Takovým dalším - jak chlapi rádi říkají - zářezem na pažbě. Samuel Neduha jako Hans svou strnulou mimikou, svým postupně se šířícím znechucením, otrávením, vším, co mu ztrpčuje jeho pohodlný život, přinesl na pódium průřez tisícovkou podobných borců, které páší takové kruté rozmařilosti jako jím přestavovaný antihrdina učinil zoufalé Ondině. Chlad Hanse, který z něj přímo čiší a životnost a zoufalství, boje žhnoucí Ondiny, jsou mementem celého příběhu. Varovného příběhu. Poučného, důležitého, aktuálního, ale strašně, strašně složitého – příběhu. problému…

A ještě něco o režisérce

· Anna Turlo je divadelní režisérka, dramaturgyně a kulturní manažerka.

· Pochází z Ukrajiny.

· Po studiích, v roce 2019 byla ve své vlasti nominována na cenu Kyiv Pectoral za nejlepší režijní debut.

· Kromě divadelní tvorby má zkušenosti z rozličných dalších oborů, pracovala mimo jiné i jako dispečerka letového provozu.

· Pracovala pro Městská divadla pražská, kde řídila dlouhodobý mezinárodní projekt IMAGINE UA

· Režírovala oceňovanou inscenaci Trójanky ve Švandově divadle či absolventskou inscenaci Mikve na VOŠ herecké.

· V současné době se věnuje se také pedagogické činnosti.

Text: Richard Koníček

Foto: Michaela Škvrňáková pro D21

Maryna Smilianets, Anna Turlo

ONDINA

Hrají: Anna Trojanová j.h. (Ondina), Hana Mathauserová (kamarádky, Hansova matka, Moderáto, Tarolog) Stela Chmelová (Sousedka, Berta, Konspirolog) a Samuel Neduha (Hans)

Režie: Anna Turlo

Výprava: Ruslana Basenko

Dramaturgická spolupráce: Kristýna Tejmarová

Produkce: Bára Ježková

REPRÍZY: 3. 12., 14. 1., 4. 2. vždy od 19:30

Divadlo D21

www.divadloD21.cz

KONTAKT:

Kristýna Tejmarová (Čepková), dramaturgie a PR

Tel: 732173511

E-mail: pr@divadlod21.cz , kristynatejmarova@gmail.com

Bára Ježková, produkce