O pohodlném sezení nepřemýšlíme aneb u počítače se nehrbme!

28.05.2013 12:09

O pohodlném sezení nepřemýšlíme aneb u  počítače se nehrbme!

 

Pracujeme-li doma u počítače, což už dávno není ničím neobvyklým, měli bychom se seznámit s těmi nejnovějšími ergonomickými poznatky o zdravém sezení. Jinak nás nakonec budou zbytečně bolet především naše záda. Důvod je prostý: často se u práce hrbíme a poposedáváme na nevhodné,  a tím nepohodlné židli…

 

Ať už pracujeme v samostatné místnosti, nebo máme k dispozici pouze nějaký pracovní kout, vždycky potřebujeme především pohodlně a zdravě sedět. Proto za nejdůležitější součást zařízení naší pracovny považujeme právě kvalitní pracovní židli. I když musíme připustit, že absolutně dokonalou židli nenajdeme nikdy. Proto i při delším sezení na sebekvalitnější židli musíme našemu tělu umožnit i maximální možný pohyb.

 

Budeme-li sedět například příliš pevně, snadno si způsobíme svalovou únavu. Pasivním, i když relativně minimálním, pohybem při sezení si totiž udržujeme naše klouby ohebné, zlepšujeme cirkulaci krve a odstraňujeme ze svalů škodliviny. Naopak, pokud se při práci nehýbeme, pružnost páteře a kloubů se nám zmenšuje a škodliviny ve svalech se hromadí. Stejně jako pohyb, ale považujeme za důležité i pozice, které si při provádění denních úkolů osvojujeme. Za optimální pozice považujeme ty, při nichž vyvíjíme minimální aktivitu svalů  a jsme pak v dokonalé shodě se zdravím a pohodlím. Vyvarujeme se proto nevhodné až extrémní pozice, jakou jsou odtažená ramena a protažená zápěstí. Ale jak řešíme v praxi? Vcelku snadno. Stačí, když si opatříme pohodlnou pracovní židli, případně i pracovní stůl.

 

Budeme-li dlouhodobě používat nevhodnou židli, nemůžeme se potom divit, když nás budou bolet záda. A také můžeme s jistotou počítat s tím, že když pak od stolu vstaneme, budeme se cítit poměrně dost unaveni a vystresováni. Je známá věc, že v současné době nejvíce trpíme nemocemi zad. Proč? Mnohem více sedíme. A zdaleka ne jen u počítačů… Teď si jen stručně uveďme ty nejhlavnější možné nežádoucí účinky plynoucí z našeho nesprávného sezení. Patří sem především bolesti hlavy, problémy s koncentrací při práci, bolesti zátylku, problémy s hýžděmi, problémy s bolestmi stehen a bolesti kolen. Proto bychom měli věnovat tak mimořádnou pozornost výběru pracovní židle, na níž hodláme sedět. A často i 18 hodin denně.

 

Vybíráme-li si židli k pracovnímu stolu, řídíme se jedním základním pravidlem: Židle se musí hýbat, a to jak do výšky, tak dopředu či dozadu; čím více se na židli hýbeme, tím méně budeme po práci cítit nepříjemné bolesti našeho těla, a tím méně si budeme zakládat na  nebezpečné křečové žíly.

 

V pohodě se budeme cítit jen na takové židli, kde nebudeme sedět zkroucení jako paragraf, a kdy nás naopak sama židle donutí, abychom seděli ve vzpřímené poloze a mohli se odsunout od pracovního stolu. Proto musíme mít na naši židli řadu požadavků. Mezi ty základní patří bezpečnost práce. Zejména se tím míní stabilita židle. Za stabilní židli lze považovat tu, která není z nekvalitního plastu, hrozícím, že se židle zřítí. Výrobci pro nás proto připravili ergonomickou židli. Je určena nám, co jsme ochotni investovat do zdraví a maximalizovat si pohodlí v čase stráveném na židli. Na trhu si můžeme vybírat z řady druhů. Proto bychom se měli seznámit i s jejich vlastnostmi. Ale především si ji před její koupí pořádně vyzkoušíme.

 

Za žádoucí vlastnosti a součást ergonomické židle považujeme:

* permanentní kontakt se stálým tlakem na záda

* synchronní techniku s nastavením zatížení

* podepření bederní páteře

* nastavení výšky a sklonu sedadla

* dvoukloubové zadní opěradlo, jež se při opírání automaticky přizpůsobí měnícím se potřebám páteře

* gelové polštáře sedáku, opěráku a područek pro dlouhotrvající komfort

 

Za ergonomickou považujeme tu židli, která poskytuje komfort a prvky aktivního (dynamického) sezení lepší než obyčejná. Aktivní totiž jednoznačně považujeme za současný trend, kdy sedíme na takovém typu židle, která je flexibilní, sedák drží na pružině a přizpůsobuje se všem přirozeným pohybům našeho těla. Měli bychom proto být vlastně neustále „ve střehu“, protože naše svaly pracují a udržují mimoděk naše tělo ve vzpřímené poloze. Odborníci se všeobecně shodují, že pohyblivá židle je pro zdraví prospěšným sezením. Dodávají ovšem také, že aktivnímu sezení nepřivykneme hned, ale asi tak až po dvou až třech dnech.

 

Používáme-li výraz ergonomická židle, mnozí z nás se domnívají, že je tím myšlena jen židli kancelářskou. Omyl. I kancelářskou židli totiž můžeme mít doma i my. Takže nejen v kanceláři. Použijeme-li ergonomickou židli, snížíme tím nežádoucí zátěž našich zádových svalů, pocítíme menší únavu a budeme lépe a produktivněji pracovat. Cílem ergonomické židle totiž je, aby tvarem co nejvíce odpovídala rozměrům našeho těla. Např. díky vhodně zvolenému tvaru budeme sedět vzpřímeně, budeme mít chodidla na podlaze a končetiny budou svírat v koleně pravý úhel. Budeme tak předcházet pokřivení páteře.

 

Sedák židle volíme dostatečně široký. Za optimální hloubku považujeme stav, kdy prostor mezi přední hranou sedáku a naším lýtkem činí pět až deset centimetrů. Polohu sedáku bychom rovněž měli mít možnost zvyšovat a snižovat, abychom si ji nastavili pro svou tělesnou výšku. Výhodou je možnost posunu sedáku vpřed a vzad. Doporučujeme, aby byl vzadu sedák mírně zvednutý, vpředu zaoblený, a abychom ostrými hranami nebránili průtoku krve ve stehnu a lýtku. Jakmile si naší ideální polohu nastavíme, důkladně ji zablokujeme.

 

Zádovou opěrku považujeme za velice důležitou součást židle, neboť při sezení namáháme nejvíce naše záda. Poskytuje jim oporu především v bederní oblasti a to i nastavitelnou tuhostí. Výšku opěrky vybíráme podle druhu práce. Takže: Sedíme-li déle, protože se musíme koncentrovat na práci, volíme vyšší. Může být polohovatelná, nejen ve vertikálním, ale i předozadním směru, čímž nám umožní aktivní sezení. Teprve pak bude židle stále kopírovat pohyb zad a my se udržíme ve vzpřímené poloze. Máme-li na židli krční opěrku, měli bychom ji mít dost širokou a vertikálně polohovatelnou, aby se dalo i opřenou hlavou otáčet ze strany na stranu.

 

V případě, že trávíme většinu svého času nějakým psaním, považujeme za nezbytné mít podpěrky rukou, nebo-li synchronizované loketní opěrky, které se pohybují v tandemu, aby se vyloučilo nebezpečí zaujetí různých poloh ramen vůči sobě. Pokud je na židli máme, pak by měly mít možnost měnit svoji výšku a také sklon, který nastavujeme společně s posuvem sedáku a opěráku. Nepodpíráme totiž pouze naše paže, ale uvolňujeme si i svalstvo krku a ramen. Podpěrky také vybíráme měkké, abychom si nezpůsobovali nežádoucí otlaky při jejich používání. A vybíráme si širší, které můžeme vyklánět také do stran, protože pak snadněji pracujeme např. s myší.

 

Dynamické sezení umožňují tedy takové židle, které jsou opatřeny synchronním mechanismem, který zajistí automatické přizpůsobení zádové a sedací opěry vůči pohybům našeho trupu. Výsledkem je, že mezi námi a stolem dodržujeme totožnou vzdálenost. Můžeme ale pracovat i v relaxační poloze, při které má zádová opěrka sklon 125 stupňů.

 

U správné židle předpokládáme, že ji budeme mít opatřenou samozřejmě i kolečky, s nimiž pak komfortně měníme polohu u pracovního stolu. Kolečka by se měla snadno otáčet. Dáváme přednost pětiramenné podnoži. Tvar a velikost koleček rozlišujeme podle druhu povrchu, pro nějž byla určena. Pomocí otáčecího mechanismu pak zajišťujeme, že při aktivitách po stranách židle nemusíme otáčet celým trupem, takže nebudeme zbytečně namáhat zádové svaly. Kolečka rozlišujeme základní, univerzální pro všechny typy povrchů, kluzáky a extra tichá - měkčená – určená pro tvrdé povrchy.

 

Na slušné židli prostě nešetřeme! Za kvalitní zaplatíme šest, ale i šedesát tisíc korun. Ale ani dobrá židle není všechno! Je důležité, abychom na ní i správně seděli, protože i přesto si páteř zatěžujeme až dvojnásobně víc než ve vzpřímeném postoji. A sedíme-li navíc špatně, pak zvyšujeme stávající zatížení páteře o další dvojnásobek!

 

Ing. Olga Koníčková

Foto: internet