Nové sdružení pražských umělců pořádá Erotéku aneb čeho se lze nadít v Galerii Antonína Navrátila
Erotéka
NSPÚ
4. 8. – 28. 8. 2025
Galerie Antonína Navrátila
Nové sdružení pražských umělců
je - a bylo až dosud – veřejností,laickou i odbornou, vnímáno coby
společenství seriózních umělců,
malířů, sochařů a vůbec solidních výtvarníků.
A najednou
Erotéka!
A dokonce přímo v - jindy tak uvážlivých - galerijních prostorách, jakýmiž jest
Vážená Galerie Antonína Navrátila…
Šokovanému divákovi tedy nezbývá než se na TO
běžet podívat.
(Samozřejmě, pouze z čistě uměleckého zájmu, že…)
Velké oči - velké pohoršení tuší,
bujná fantazie - nevšední vidění očekává,
skryté sémě nemravnosti láká za dobrodružstvím
a hin sa hukáže, kdo měl prapodivné představy.
Umělci to totiž nebyli, ani náhodou,
jen senzacechtivý divák ztratil soudnost.
A až návštěvou výstavy zjistil, že
jedinou nestoudností byly jeho vlastní představy,
nalézající se hrubě za hranou
opravdového a poctivého umění.
Inu, pohlédněte sami s námi…
Kdo umí, nepotřebuje se podbízet
Nové sdružení pražských umělců netouží po bulvárně pofiderní reklamě, nepotřebuje se podbízet na vlně skandální tvorby a lákat své diváky na diskutabilní výtvory.
Nové sdružení pražských umělců je totiž sdružením opravdových umělců, kteří nepotřebují lacinou senzací upoutávat na svůj um.
My na www.www-kuldturaok-eu.cz jsme se byli na výstavě nazvané oním zavádějícím způsobem – Erotéka – podívat. A odešli jsme přesvědčeni, že opravdové umění nadále vládne Galerii Antonína Navrátila a známé autorky a autoři se dokáží na úrovni vypořádat i s takto choulostivým tématem výstavy, které si pro letní žár v ulicích slovutného Žižkova vybrali. Pokusíme se předložit pár zřejmých důkazů, že i ono ožehavé téma, může zůstat solidní a zachovat si uměleckou úroveň, aniž by se skrývalo pod falešný stud a prudérii.
Dávní známí na všelidské téma
Výstava je tak jako obyčejně výstavou kolektivní. Kolektiv tvoří členové Nového sdružení pražských umělců. Ti z nich, kteří cítí potřebu vyjádření se ke zvolenému tématu té které výstavy a mají zájem a ochotu dodat do galerie svoji tvorbu na dané téma, ti tu vystavují.
Vzniká tak zajímavý kaleidoskop technik a způsobů vyjádření se každého vystavujícího. Kouzlo takovýchto výstav spočívá v tom, že společenství autorek a autorů sdružených v Novém sdružení pražských umělců, se vzájemně motivuje k novým a novým vyjádření, k zamyšlení nad zvoleným tématem připravované výstavy a jsou tím nuceni nekorat a znovu a znovu se pouštět do dialogu se svými kolegyněmi a kolegy. Dialog ale není nikdy konfrontační, je jen a pouze přátelské soupeření, heftování se a pošťuchování, ve smyslu tak se ukaž, cos vytvořil/a ty. A to je dobře. Podporuje to další osobní umělecký vývoj každého ve sdružení sdruženého.
14 zastavení léta …
Valexia letmo, úspornými tahy a jemnou barevnou konturou naznačuje, po čem muži touží a čím je ženy vábí, aniž by zabředla pod hladinu vkusu.
Marian Zajíček svými obrazy - Portrét a Freska - uklidňuje emoce, romantizuje téma a v případě fresky asociuje velebnost fragmentů chrámových soch.
Nasyrová Zebo a její obraz Ráno, dokáže působit lehce eroticky a nepotřebuje k tomu žádné naturalistické detaily jako podporu.
Iva Fialová přináší běžný vhled do života za zavřenými dveřmi, kdy se na formální oblečení konečně se už také jednou nehledí.
Irina Klomp Stanescu pracuje s nepřímým náznakem. Vše ostatní si snadno domyslíme, aniž bychom museli sledovat zbytné intimní detaily.
Zdeněk Řípa přispěl opět obrazovým textem básně v arabštině (pro neznalé připojil přepis do češtiny), Jedná se o báseň od Farugha Farrochzáda.
Václava Zouplnová ve své sytě barevné kompozici na přírodní a lidské téma, naznačuje, že přírodní motivy mají dost společného s těmi přirozeně lidskými.
Vladimír J. Dvořák dává tušit jakým směrem a k čemu se navrací naše erotické vzpomínky.
Václav Frolík jde až na hranu, ale tak mistrně, že namísto lascivnosti tu zobrazuje pokušení v celé nahotě a záludnosti, nevěstící pranic dobrého.
Pavel Straka naznačuje v barevném víru, co představuje – zatím ještě – spuštěná opona milování a co je to fetiš a kam až nás může zavést laskání.
Mirka Mádrová jako vždy, jinotajně a s humorem, nabízí klidně naplno servírované pamlsky, které ale i tak působí dál roztomile mile.
Jindřich Modráček nám dává na vůli volit, co tím chtěl autor říci a nenapoví nám ani názvem. Obraze je nazván - „bez názvu“.
František Koudelka vybral obraz “Červení lidé“. A i kdyby nám nenapověděl, naznačuje jeho malba sbíhání se na jakousi – valnou hromadu.
Alena Petříčková dokazuje, že i postavy z jiného světa mohou být setsakra pozemsky zemité.
Atd., atd.
Jmenujeme tu pouze některé, náhodně vybrané vystavující autorky a autory.
Nové sdružení pražských umělců
Naše předchozí degustace děl, soupis autorů není ani úplný a již dokazuje, že nic lidského není svaté, ale že ani nic lidského není jen hříšné. Že život je život a lidé jsou jen lidé se vším, co k nim patří. A jak to platí už tisíciletí, jsi-li bez viny, hoď kamenem.
Pro pořádek tedy raději uvedeme aktuální kompletní seznam členů Nového sdružení pražských umělců, i když ne všichni na výstavě z těch či oněch důvodů vystavovali.
Takže abecedně řazeno:
Martina Dědičová, Vladimír Josef Dvořák, † Karel Dvořák, Iva Fialová,
Václav Frolík, † Josefina Garaiová, Yasmin Golshani, František Koudelka,
† Ivan Králík, Milan Křenek, Mirka Mádrová, Jindřich Modráček,
† Antonín Navrátil, Miroslav Pangrác, Alena Petříčková, Ludmila Razimová, Zdenka Reinerová Zdeněk Řípa, Olga Stárková, Pavel Straka, † Michail Ščigol, Adéla Tománková, Petr Tošovský, Valexia, Jan Vít, Vladimír Všetečka,
Marian Zajíček, Václava Zouplnová
Text a foto: Richard Koníček
Erotéka
NSPÚ
4. 8. – 28. 8. 2025
Galerie Antonína Navrátila
