Norbert Grund (1717 - 1767). Půvab všedního dne aneb malíř rokoka v (původně) rokokovém paláci
Palác Kinských/Národní galerie - Praha
1. 12. 2017 – 18. 3. 2018
Díky pozvání, které jsme obdrželi od Národní galerie, do jednoho z jejích nejprestižnějších objektů, do paláce Kinských na Staroměstském náměstí, jsme se v poslední listopadový den roku 2017 jako zázrakem přenesli z venkovního času soudobého pojetí Adventu do časů romantického rokoka. Ano, nová – veskrze rokoková - výstava instalovaná ve 2. patře paláce Kinských je malebnou, povznášející poctou, věnovanou obrazům a době Norberta Grunda, našeho nejpřednějšího a nejvýznamnějšího představitele typické rokokové žánrové tvorby.
Proč Norbert Grund? Proč rokoko a proč právě v paláci Kinských?
Národní galerie touto výstavou připomíná 300. výročí narození Norberta Grunda (1717) a 250. výročí jeho úmrtí (1767). Výstava nazvaná Norbert Grund (1717- 1767). Půvab všedního dne tak přibližuje veřejnosti, a to je třeba zdůraznit, zcela poprvé celou šíři žánrové tvorby jednoho z našich nejvýznamnějších představitelů domácího podoby rokoka.
Připomeňme si, že slovo rokoko je zčeštěním francouzského rocaille. Rokokem se rozumí umělecký sloh navazující na baroko, datovaný do druhé pol. 18. století (1735 – 1790). Naši odborníci ale hovoří spíš o pozdním baroku. Důvodem je, že v architektuře bylo ´české rokoko´ materiálově uměřenější a jenom užité umění tu vykazovalo pravou rokokovou rozvolněnost a dekorativní nespoutanost. A tomu obrazy Norberta Grunda plně odpovídají.
A proč právě palác Kinských? Palác Kinských je totiž původně ryze rokokovým palácem. Pro hraběte Jana Arnošta Golze v letech 1755 – 1765 byl postaven architektem Anselmem Luragem podle starších plánů samotného Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Na fasádě byla bohatá štuková výzdoba od C. G. Bossiho. Průčelí je nahoře zakončeno dvěma atikami, jež zdobí sochy. Představují antické bohy a vytvořil je Ignác František Platzer. Dva souměrně umístěné monumentální vchody lemují kamenné sloupy a spojuje je v prvním patře úzký balkón.
Po smrti hraběte Jana Arnošta Golze (1768) palác koupil kníže Rudolf Kinský a za doby vlastnictví paláce rodem Kinských byly už ale původní plně rokokové interiéry přestavěny. Do jejich dobové podoby je ale do jisté míry navrací právě současná instalace výstavy obrazů Norberta Grunda. Je navíc umně skloubena s typickými prvky rokoka prostřednictvím ukázek uměleckého řemesla a dobového užitého umění (zápůjčky z UPM). Součástí výstavy je i samostatná sekce grafik Jana Jiřího Balzera, vytvořených právě podle Grundových obrazů.
Rokokově rozvolněná nálada přechází na přítomné
Tiskovou konferenci zahájila za Národní galerii vlídná a pozorná hostitelka, tisková mluvčí NG, Mgr. Tereza Ježková. Úvodní slovo pak pronesl ředitel Sbírky starého umění, Marius Winzeler.
Hlavní slovo měla, následnou komentovanou prohlídku provedla a ve volné besedě s námi setrvala kurátorka této poněkud netradiční výstavy Marcela Vondráčková. Z jejího projevu byla znát jednoznačná spontaneita a osobní nadšení pro věc. Především nám definovala autora obrazů a jeho roli ve výtvarném umění doby:
„Jméno Norberta Grunda se stalo synonymem pro rokokovou malbu v Čechách.
Jeho námětově bohatá malba zahrnuje s výjimkou zátiší všechny malířské druhy.
Podněty z holandské a vlámské žánrové malby,
impulzy z italského krajinářství i vzory francouzských galantních slavností malíř
převedl do drobného formátu
a přetvořil do idylické a hravé polohy,“
Dozvěděli jsme se také, že výstava v paláci Kinských představuje vůbec poprvé a v širších souvislostech, významnou Grundovu žánrovou malbu, tedy typické výjevy z běžného života té doby. Výstava široké škály obrazů je členěna, ne chronologicky, ale tematicky.
A tak v jednotlivých oddílech objevíme pestrost dobových námětů jako život na vesnici a ve městě, či oblíbené náměty představující zloděje, žebráky, cikány, a naproti tomu i témata věnovaná aristokratickým zábavám, bitevním výjevům, davovým scénám, tanci a slavnostem.
Sály a témata jsou charakterizovány pojmy jako Múzy, Zahrady lásky či Roční období. Na výstavě nechybí ani unikát, jediný známý autoportrét Norberta Grunda, naprostá výjimka v jeho tvorbě, odlišný i velikostí, vybočující z jeho jinak běžných malých formátů.
Výstava Grundových obrazů ale nepředstavuje jen jeho autorské práce, přináší i srovnání. Početně i logicky dominují Grundovy práce, ale najdeme zde i pečlivě zvolené přesahy do soudobé středoevropské kabinetní malby jiných tvůrců. Zajímavá je i přítomnost tehdejších tvůrců známých obrazů, z nichž Grund i ostatní malíři čerpali inspiraci.
Celý komplex výstavy doplňuje samostatná sekce věnovaná grafickým listům již zmíněného Jana Jiřího Balzera (1734 - 1799), demonstrující mimořádnou oblibu Grundových děl. Jan Jiří Balzer totiž přenášel obrazy Norberta Grunda do podoby grafických listů. Ba co víc, jak jsme se od kurátorky výstavy Marcely Vondráčkové dozvěděli, mají Balzerovy grafické listy i jednu cennou badatelskou přednost. Jsou na nich totiž překresleny i ty obrazy Grunda, které se nezachovaly, nebo dosud nebyly znovuobjeveny. Lze si tak udělat alespoň představu, jak vypadaly. A protože grafické listy byly od J. J. Balzera vřazovány do různých sbírek dobových osobností, tak na řadě grafik je o tom zmínka. To badatelům pomáhá mapovat různé umělecké sbírky té i pozdější doby. Dozvěděli jsme i to, že J. J. Balzer nebyl jediný autor, jenž překresloval práce Grunda, ale že J. J. Balzer byl svou precizností a umem jednoznačně nejvýznamnějším z nich.
Z diváckého hlediska a pro běžné výstavy realizované v paláci Kinských je k obrazům přiřazena
i příjemná, nerušící a ozvláštňující sbírka typických ukázek uměleckého řemesla, jež ilustruje kulturu rokoka.
Navíc tu zní nevtíravá a zřetelná zvuková kulisa, opět v dobovém duchu (hon, hudba, příroda, apod.).
Jeden sál je tu dokonce zařízen a uspořádán do podoby rokokového salonku
s nepříliš známým výhledem na Staroměstské náměstí.
Vzniká tak představa rokoka téměř dokonalá.
Jednotlivé, relativně malé, obrazy jsou tu také instalovány do tematických skupin,
jak se to dělalo v měšťanských bytech,
kde tvořily součást výzdoby,
a jsou umístěny vždy na promyšleně různobarevné stěně s replikou dobového vzoru tapety.
Tím vším je naše prolnutí do doby rokoka sympatické a přímo vtahující.
A to jsme nezmínili ještě přilehlý taneční sál, kde bude probíhat v rámci doprovodného programu výuka galantního dobového tance – menuetu (ochotné hostesky výstavy nám iniciativně pár figur i osobně předvedly) a v příuliční dvoraně instalovaný náznak jakési sally terreny i s reálnou houpačkou (turisté z okolí paláce ji záhy objevili a využívali) a stylizovanými nástěnnými velkoplošnými obrazy patřící k místům, kde houpačky bývaly umisťovány (!jsou zde definována přísná pravidla použití houpačky!).
I odborníci ocení možnost seznámit se s dílem Norberta Grunda
Je docela smutné, že poslední monografická výstava Norberta Grunda se konala roku 1967 ve vídeňském Belvederu a pražské Loretě. Je to až nedůstojné k významu tohoto poněkud opomíjeného umělce. Výhodou uplynulého půlstoletí je - podle zásady, že vše zlé je k něčemu dobré - fakt, že od té doby se poznatky o Grundově uměleckém díle tak mocně prohloubily a obohatily, že umožnily vznik takto reprezentativní výstavy ( je pořádána ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze) a souběžně s ní i obsáhlé monografie Norbertu Grundovi věnované, která vyjde v roce 2018.
Něco málo o Norbertu Grundovi
´Něco málo´ není jen slovní klišé, ale realita. O životě tohoto významného autora se toho zase tak moc neví. Zřejmé je jen, že se umělecky Norbert Grund vyškolil u otce, Christiana Grunda (byl dvorním malířem a správcem obrazárny Libštejnských z Kolowrat). Po vyučení se však mladý Grund vydal na cesty. Tato část jeho života je vlastně neznámá. Je jen zřejmé, že cestou nelenil a sbíral zkušenosti i umělecké podněty. Mnohé ve šlechtických obrazárnách, které navštívil, či z grafických listů, jež se k němu dostaly.
Zpět do Prahy se Norbert Grund vrátil nejpozději roku 1751, v souvislosti s úmrtím otce. Tehdy se zde také oženil. Až do smrti, tedy do roku 1767, pak působil na Malé Straně jako člen tamního malířského cechu.
Ale ani tato část života Grunda není příliš jasná. Je ale zřejmé, že nejspíše pracoval pro volný trh. Na bezprostřední objednávku asi pracoval jen ojediněle. Nedostal se tak do středu zájmu vyšší a zámožnější šlechty, ale spíše do pozornosti střední vrstvy. To mělo dva důsledky.
- maloval menší obrazy, které jsou výrobně levnější a případnému kupci tak cenově dostupnější
- druhým důsledkem je, že dobová móda a jeho obliba vedly k velkému zájmu o jeho obrazy. A k jejich - tehdy módní -instalaci v měšťanských domácnostech formou více exemplářů na téže stěně
To vedlo k mohutné poptávce po (často tím pádem) opakovaných námětech a dokonce i celých obrazů autorem. Ovšem i plagiování jinými - ´takyautory´. Falza byla ale vždy z odborného hlediska nedokonalá a rozeznatelná. Do jisté míry to falzifikátorům Norbert Grund usnadňoval tím, že svá díla nesignoval a nedatoval. Um Grundových napodobitelů ale nedosahoval jeho kvalit…
Grundova díla byla oblíbena hlavně mezi vzdělanými příslušníky středního stavu a umělci. V některých případech se ale najdou i v klášterních a aristokratických sbírkách. Byla to ale menšina.
Jak nám ozřejmila Marcela Vondráčková:
„Základem dnešní rozsáhlé kolekce děl Norberta Grunda v Národní galerii v Praze, čítající více než dvě stovky děl,
byl velkorysý dar Josefa Karla Eduarda Hosera Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění,
jehož součástí bylo i několik desítek Grundových maleb.
Kromě toho vlastní Národní galerie i kompletní soubor grafických listů Jana Jiřího Balzera,
jež reprodukují Grundovy obrazy.“
Kurátorka: Marcela Vondráčková
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček (připravil na základě komentované prohlídky a s využitím tiskové zprávy)
Foto: © Wenca NiKoníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek