Něžnými drápky/Legendární filmové plakáty, obrazy i komiks aneb když jsme ještě měli slavné filmové plakáty
Olga a Josef Vyleťalovi, Markéta Chludová a Tomáš Chlud
Galerie Smečky – Praha
21. 10. - 21. 11. 2015
Umístění Galerie Smečky je téměř unikátní. Asi 260 kroků od sochy sv. Václava a asi 68 kroků od legendárního Činoherního klubu. Stejně tak je unikátní i sešlost osobností, které zde už výstavu měly, mají a ještě mít budou. To vše pod patronací Pražské plynárenské a. s. A pomineme-li - a mineme-li - poněkud specifické osazenstvo okolních domů této ulice, ocitneme se za otáčivým vchodem mezi prosklenými výlohami rázem ze světa nevkusu ve světě vybraného vkusu. V jiném světě. Světě kvalitního umění a vynikajících vystavovatelů. Rádi jsme proto přijali osobní pozvání paní Hany Čížkové z Pražské plynárenské a. s.
Malý návrat do (i našeho) dávného mládí
Když jsme my - a spolu s námi - snad celý národ spatřili v době doznívajícího jásotu z Pražského jara nezapomenutelný plakát na Bressonův film Něžná, psal se rok 1969. Byli jsme tehdy hodně moc mladí na to, abychom zkoumali, kdo byl jeho autorem. Ale ne tak moc mladí, abychom kouzlo plakátu nedokázali vpíjet. Zejména, když leta před tím bušily do našich očí, hlav a záludně i duší, plakáty pracujících žen a úderných hesel.
Plynul čas i věk. Plakáty provázely filmy, jež nás oslovovaly. Exploze (1973), Den pro mou lásku (1976), Stín letícího ptáčka (1977), Panna a Netvor (1978) či Blues pro EFF (1980)…
To už jsme ale věděli, kdo tyhle pozoruhodné plakáty vytvořil. Paní Olga Vyleťalová. Osobnost zcela mimo realitu doby, která se – žel - po roce 1969 už zase blížila oněm dělnicím v šátku a úderným heslům.
Plakáty paní Vyleťalové tedy byly barvami a duševnem zářícími růžemi mezi šedavým bezduchým trním. Pravda nebyly jediné, ty další tvořil její muž Josef Vyleťal a pár osvícených výtvarníků by se ještě také našlo. Ale Olga Vyleťalová byla naše osobnost ´number one´, jak by se řeklo dnešní světovou češtinou.
Náš hlad po dílech Olgy Vyleťalové došel tak daleko, že když měla v roce 1980 památnou výstavu v Chebu, sjížděli se tam obdivovatelé její tvorby z celé republiky. Bylo to jako, když kdysi začínala televize. K tomu, kdo televizi již měl, se sešli známí, aby se na ten zázrak také podívali. I do Chebu za paní Vyleťalovou se tak jezdilo. Auta naplněna do posledního místa. My už hrdě měli Trabant, a tak jsme do něj, kromě nás, nasoukali i naši kamarádku výtvarnici a scénografku a jelo se. Jen a jen kvůli jedné výstavě a jedné osobnosti, která tam vystavovala. A nelitovali jsme. 217 km po tehdejších okreskách tam a 217 km stejně tak i zpět, stálo za to.
Večer s paní Vyleťalovou
Na vernisáži výstavy nazvané Něžnými drápky (což nemá nic – než název - společného se stejnojmennou sbírkou milostných povídek Vladimíra Macury z roku 1983), jež se konala 20. 10. 2015, jsme se konečně setkali s milou, skromnou a ´něžnou´ paní Olgou Vyleťalovou osobně. Ochotně odpovídala na otázky a byla vstřícná i k fotografům a kameramanům. O zahajovací signál se postaral hlas trubky a motiv z filmu „1492: Dobytí ráje“ od Vangelise. Trefně. Paní Vyleťalová svými plakáty také dobyla ráj. Ráj našich srdcí. A také už dávno. Úvodní slovo patřilo tomu, kdo umožňuje existenci Galerii Smečky a zajímavé výstavy, Pražské plynárenské, a. s. Za ni k nám promluvil ing. Pavel Janeček, předseda představenstva. I on byl zjevně plakáty paní Vyleťalové zasažen, neboť jen s radostí konstatoval, že se jedná již o 48. výstavu v Galerii Smečky, a že k obrazům a plakátům není vlastně třeba nic dodávat, protože hovoří samy za sebe, a že je důvěrně známe a můžeme se tu s nimi znovu setkat.
Hlavní slovo měl samozřejmě kurátor výstavy, Michal Stein (na foto vpravo dole), známý především jako textař, scenárista, básník a editor, jenž je i příležitostným kurátorem. A výstava Něžnými drápky je toho doklad. Dozvěděli jsme se především proč ´Něžnými drápky´ a proč kolektivní výstava, když by Galerii Smečky hravě zaplnily jen plakáty a obrazy paní Vyleťalové. Michal Stein, coby kurátor, ale od poč
átku nechtěl dělat výstavu jen jako retro minulosti. Zejména proto, že u Vyleťalů netvoří pouze paní Olga, ale tvořil i její manžel, Josef Vyleťal, a v rámci zásady, že jablka nepadají daleko od stromů, také jejich dcera, Markéta Vyleťalová, dnes provdaná Chludová. A aby toho nebylo málo, tak samozřejmě opět za výtvarníka - Tomáše Chluda.
Michal Stein přesvědčil rodinu, aby udělali výstavu kolektivní, aby bylo znát, že se svět a tvorba rodiny nezastavila, že trvá, zachycena drápky do světa barev a dnes už i počítačových programů. Dozvěděli jsme se i to, že Olga Vyleťalová sice proslula svými plakáty, ale cítí se být - a je - i malířkou obrazů, jimž se věnuje dosud. My o ní navíc víme, že s úspěchem odbočila i do jiné role, když se jako filmová výtvarnice podílela na filmu Panna a netvor (1978) nebo jako kostýmní výtvarnice na filmu Pevnost (1994). Vzdor tomu ale plakáty a zejména ten kultovní ´Něžná´, vytvořený k filmu Roberta Bressona, ji v této roli zabydlely v mysli veřejnosti. Není prý z toho až tak nadšená, neboť je přesvědčena, že vytvořila i lepší díla, ale už s tím nic nenadělá. Připomíná mi to obdobnou situaci, v níž se ocitl slavný skladatel Maurice Ravel, jenž napsal plno skvělých skladeb, ale v povědomí veřejnosti je zapsán prakticky skladbou jedinou - podle něho navíc nijak významnou – baletní kompozicí Bolero…
Paní Vyleťalová se skromností sobě vlastní moc nerozpovídala a předala slovo svým ´sudičkám´, režiséru Juraji Herzovi a baletnímu mistru, ale i herci, Vlastimilovi Harapesovi. A ti dva už se o zábavu postarali. Zavzpomínali na své společné filmy, Den pro mou lásku a Panna a netvor, v nichž obou hrál Vlastimil Harapes hlavní roli a o plakáty k nim se postarali právě Vyleťalovi. (Josef – Panna a netvor, Olga – Den pro mou lásku). K filmu Pana a netvor navíc navrhla Olga Vyleťalová i neuvěřitelně výpravné a fantaskní kostýmy.
Závěr patřil opět trubce a filmovým melodiím, mimo jiné zaznělo i kultovní Rozvíjej se poupátko, známá to skladba ze Zemanova filmu Pyšná princezna od Dalibora C. Vačkáře.
Největší a nejucelenější výstava filmových plakátů 
Výstava Něžnými drápky je největší a nejucelenější expozicí českého filmového plakátu v Praze. Plakáty tu hýří nápady, nečekanými formami koláží v kombinaci s americkou retuší či domalovávanými prvky, což jsou nejčastější - ale ne jediné - výtvarné prostředky malířské tvorby Vyleťalů.
Na výstavě si prohlédneme ty nejznámější a výtvarně nejhodnotnější plakáty Josefa Vyleťala (vytvořil jich celkem 115) a Olgy Vyleťalové (vybíráno bylo z 80).
To vše doplňují obrazy obou manželů (Olga nejčastěji oleje na plátně či na sololitu).
Na to navazuje ukázka z tvorby Markéty Chludové a v dolní části výstavní Galerie Smečky i jejího manžela, Tomáše Chluda. Zatímco v horním patře převažují koláže a obrazy, v dolní části Galerie Smečky lze vidět ukázky současných komiksů a moderních ilustrací vzniklých za pomoci počítačové techniky. Pozorný návštěvník, najde i takové vzácnosti ze zákulisí rodinné tvorby, jako jsou různé nerealizované návrhy anebo - pro srovnání - odlišné verze, určené pro tisk.
Mnohé z plakátů jsou originály zapůjčené (převážně) z depozitu tehdejší Ústřední půjčovny filmů. Prostě těch více jak 70 vystavených plakátů určitě stojí za to zhlédnout a u mnohých si své osobní zážitky s nimi, a s návštěvou jimi prezentovaných filmů, spojené připomenout…
Olga Vyleťalová - rodačka z Hradce Králové (1944) je spojována především s legendárním plakátem pro film Roberta Bressona Něžná, oceněným hlavní cenou na festivalu v Cannes roku 1973. Plakát je však signován ještě dívčím jménem Poláčková. S Vyleťalem se vzali až v roce 1970. V současnosti se O. V. zaměřuje na volnou malířskou tvorbu a její obrazy vlastní mnohé české galerie. Vyleťalová je i autorkou plakátu výstavy samotné.
- Vyleťalová žije od roku 1945 v Praze, kam se přestěhovala z Hořic v Podkrkonoších, kde její otec MUDr. Karel Poláček praktikoval.
- Díky příbuzným našla druhý domov v Novém Městě nad Metují, jemuž zůstává věrna doposud.
- Přesto, že měla ve škole úspěchy v kreslení, na výtvarnou školu se nepřihlásila. Dala přednost jejímu zájmu o botaniku a vystudovala střední zdravotní školu.
- Vítězství v soutěži tvořivost za anatomický obraz a souběžná výuka u Prof. Antonína Kybala, bratra její babičky, ji po 2 letech práce v laboratoři, ale přivedla ke studiu na večerní Hollarově výtvarné škole při zaměstnání.
- Po jejím absolvování byla přijata na Vysokou školu umělecko-průmyslovou k prof. Karlu Svolinskému, obor ilustrace. Po roce studií však odešla. Důvodem byly personální změny na škole a hlavně fakt, že dostávala zakázky na filmové plakáty. Roli sehrála i známost s Josefem Vyleťalem - malířem, za něhož se posléze provdala.
- Vedle tvorby plakátů se po celou dobu věnovala malbě obrazů. Zdrojem inspirace jí byla dříve italská, nizozemská a německá renesanční tvorba, dnes spíše detaily z přírody a architektury, případně i monumenty jako moře, hory či daleké obzory.
Kromě řady zastoupení ve sbírkách u nás jsou její práce i v soukromých sbírkách v SRN, Rakousku, Švýcarsku, Holandsku, Itálii, Švédsku a v USA.
- Získala ocenění: Grand Prix - plakát „Něžná“ (I. ročník mezinárodní výstavy plakátů při filmovém festivalu v Cannes 1973), Cenu kritiky - plakát „Mládí a láska“ (II. ročník mezinárodní výstavy filmových plakátů při filmovém festivalu v Cannes 1974), Cenu kritiky - kolekce plakátů (VI. Bienále užité grafiky v Brně 1974), Cenu Zlatý Hugo - filmový plakát „Zrcadlení“ (Chicago 1979) či Stříbrnou plaketu- plakát „Neúplné zatmění“ (Chicago 1983).
Josef Vyleťal – surrealisti
cký malíř, grafik, scénický výtvarník, příležitostný sochař, brněnský rodák (1940 – 1989) se široké veřejnosti zapsal do povědomí především jako tvůrce filmových plakátů. Byl však také autorem např. nástropních maleb kolonády v Mariánských Lázních. Tato výstava je koncipována i k jeho letošnímu nedožitému životnímu jubileu.
Markéta Chludová – Vyleťalová (1975) studovala střední školu Václava Hollara, scénografii na DAMU a propracovala se až k multimediální tvorbě na pražské FAMU. Má na kontě několik krátkometrážních filmových snímků a v duchu rodinných tradic je i tvorba plakátová. Maluje obrazy v postmoderním duchu. Další kapitolou v životě Markéty je užitý design.
Tomáš Chlud - manžel Markéty, kroměřížský rodák (1976) se věnuje především komiksu, ilustraci a filmu. Vytvořil také kostýmy pro film a představil se i v roli animátora.Věnuje se pixelaci a tvorbě krátkých novinových a časopiseckých (tzv.) stripů.
110 00 Praha 1
Ve Smečkách 24
Tel.: +420 222 210 268
e-mail: galerie.smecky@ppas.cz
Máme otevřeno: úterý – sobota, 11.00 - 18.00 hodin (ve státní svátky zavřeno)
Děti, studenti, důchodci, ZTP a držitelé Zákaznické karty Pražské plynárenské - vstup zdarma, ostatní 50 Kč
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček (zdroj: tisková zpráva, internet)
Foto: © Ing. Olga Koníčková