Neklidná figura: Exprese v českém sochařství 1880 – 1914 aneb „Všichni jsme zajatci jedné sochy, kterou je naše tělo…“ - Camille Mauclair, 1900

05.05.2016 10:13

Galerie hlavního města Prahy - Městská knihovna

4. 5.  – 25. 9. 2016

 

 

 

Na pozvání, zaslané Galerií hlavního města Prahy, jsme se  za www.www-kulturaok-eu.cz  zúčastnili dne 3. 5. 2016 mimořádné události pro české figurální umění přelomu století. Stala se jí bezesporu pozoruhodná výstava konaná v noblesních výstavních  prostorách Městské knihovny, nazvaná ´Neklidná figura: Exprese v Českém sochařství 1880–1914´/Expression in czech sculpture 1880 - 1914.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kolektivní postesk nad zánikem expozice na zámku Zbraslav

Při zamyšlení se nad titulem výstavy Exprese v českém sochařství a uvědomění si datace výstavou mapovaného období - 1880 až 1914 jsme si vybavili dávnou a úchvatnou expozici na zámku Zbraslav. Chodívali a jezdívali jsme tam na školní výlety, navštěvovali ji jako dospívající i dospělí a stihli to i s naším synem. Stálá expozice sochařství tam totiž byla od 50. let 20. stol. a zanikla z důvodu restituce o 40 let později. Provázela, povznášela a učila nás tedy víc jak půl života.

 

Při zahajovací tiskové konferenci za účasti ředitelky GHMP, Magdaleny Juříkové, ředitelky sbírky moderního umění NG Mileny Kalinovské, autora výstavy v GHMP prof. Petra Wittlicha a spoluautorky a kurátorky výstavy Sandry Baborovské, svorně zazněl postesk nad ztracenou zbraslavskou expozicí, který sdílejí i oni. Profesor Wittlich navíc připomněl, že kromě této zaniklé stálé expozice Národní galerie na zámku Zbraslav, kde bylo toto období do značné míry přehledně exponováno, „nebylo až dosud nikdy nikde nic předestřeno formou výstavního projektu, který by navíc šel za hranice konstatování skutečnosti a hledal některá specifika a kořeny tehdejšího vývoje v takové šíři jako tentokrát“.

 

Výstava ´Neklidná figura´ v GHMP se tak stává nejrozsáhlejší a nejvýznamnější samostatnou výstavou českého sochařství, uspořádanou po zániku oné legendární expozice moderního českého sochařství realizované na zámku Zbraslav.

 

Průřez díly nejvýznačnějších osobností našeho sochařství dané doby

GHMP se touto expozicí vrátila opět po čase k ryze sochařské výstavě. A když se hledalo vhodné vymezení z hlediska vývoje sochařství, byl zvolen přelom 19. a 20. století, tj. doba, kdy bylo sochařství v přerodu a na nejvyšším novodobém vrcholu vůbec.

 

Výstava v GHMP je v podstatě společnou výstavou této galerie a Národní galerie. Obě instituce mají totiž ve svých depozitářích vynikající díla z daného období, a proto, ve snaze uspořádat opravdu reprezentativní výběr, spojily své síly.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na jednom jediném místě je nám tak dopřáno spatřit 160 exponátů, z nichž 90 poskytla právě Národní galerie a zbytek jsou díla z GHMP.  Díky tomu tento unikátní soubor představuje opravdu ucelený a promyšlený průřez díly nejvýznamnějších či určujících osobností dané doby.

Dominuje zde Josef Václav Myslbek, ale i jeho následovníci a žáci, František Bílek, Stanislav Sucharda, Josef Mařatka, Ladislav Šaloun, Quido Kocián, Bohumil Kafka či Jan Štursa. Soubor, který se připravoval téměř 2 roky na půdě obou institucí, a jak obě strany nejednou zdůraznily, v naprosté pohodě a nadšené spolupráci, přináší proto i celou řadu výtvorů od sice možná méně známých, leč dobově určujících, sochařů. Pro diváka je to tím víc přínosná výstava, neboťtím nabízí možnost plastiky, jež nejsou tak všeobecně známé, od méně výrazných osobností, porovnat s charakteristickými ukázkami děl mistrů.

 

 

 

 

 

 

A co je obzvláště přitažlivé, je i zastoupení sochařů světových, jako August Rodin, Constantin Meunier a Antoine Bourdell. Všichni tři nebyli vybráni náhodně. Jsou to totiž jména, jejichž díla ovlivnila zásadním způsobem vývoj našeho sochařství. Zejména díky dobovým souborným pražským výstavám. Fenomenální souborná výstava Rodinova v roce 1902 a Bourdelleova v roce 1909. Mimochodem, za přítomnost právě Bourdellových děl na této výstavě v Městské knihovně vděčíme vstřícnosti francouzské Musée Bourdelle, ville de Paris. Z našich zdrojů pak přední místo mezi zapůjčiteli patří Galerii plastik Hořice, ale i mnoha dalším institucím a soukromým osobám. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dejme slovo autorům výstavy

Autoři výstavy, profesor Petr Wittlich a Sandra Baborovská na tiskové konferenci přímo sálali nadšením a zápalem pro soubor plastik, který se jim podařilo shromáždit. Zvolené období je totiž obdobím přelomovým. Od klasického – relativně strnulého sochařství, kdy, jak doslova řekl profesor Wittlich, „sochaři byli spíše řemeslníky než umělci, noví sochaři tvořící ve výstavou vymezeném čase začali usilovat o to, aby se stali umělci. Začal s tím do jisté míry už sám Myslbek, ale projevilo se to hlavně až u jeho žáků. Dejme ale raději slovo autorům výstavy.

„České sochařství na přelomu 19. a 20. století prochází obdobím dynamických změn. Obor se díky výrazným osobnostem s velkou ctí a kreativitou vyrovnává s mnoha tématy, jež formují nástup moderního sochařství. Z produkce, která dosud většinou pracovala s nápodobou či mírnou úpravou osvědčených předloh, se stává emancipovaný a sebevědomý žánr reagující na literární, filozofická i společenská témata a hledající aktuální formu výrazu.

Požadovaná uměleckost znamenala stupňování senzuálních a emocionálních kvalit plastického projevu v duchu modernosti. Modernost ovšem nebyla založena na napodobování, ale na originalitě, na snaze vyjádřit uměním hlubší prožitek a smysl moderní doby. Tento obsah shrnuje výstava pod pojem exprese. Výstava je pojata historicky a také vývojově, ale jejím hlavním cílem je spíš ukázat expresi jako zdroj tvořivosti, jako podmínku kreativity.

Výstava „Neklidná figura“ se návštěvníkům otevírá akademismem 90. let 19. století včetně tvorby J. V. Myslbeka a jeho školy. V té době se už ale začaly objevovat individuality, jež mezi sebou soutěžily o vyšší hodnocení své práce a začaly se srovnávat se sochařstvím v zahraničí, hlavně ve Francii. Proto dosáhlo české figurální sochařství v období od 90. let 19. století až do 1. světové války vysoké umělecké úrovně, zcela srovnatelné s moderní evropskou tvorbou.“

 

Mimořádné úsilí bylo věnováno i instalaci soch

Výstavní prostor městské knihovny na Mariánském náměstí je členitý. Je to nevýhoda i výhoda. Nevýhodou je - jak připomněl profesor Wittlich- poměrně dlouhá vstupní chodba, výhodou malé sály, spíše kabinety, kde lze zvýraznit v komornějším prostředí akcenty výstavy.

Proto byl při přípravě výstavy dán značný tvůrčí prostor i architektu výstavy Dominiku Langovi a světelné designérce Pavle Beranové. Oba mladí lidé nám na tiskové konferenci potvrdili, že se úkolu ujali v maximální pokoře k dílům dávných mistrů, ale také se snahou přiblížit expozici modernímu divákovi, i když v duchu doby nepotlačujícím uspořádání.  

Značným problémem expozice byla ona zmíněná vstupní chodba. Autoři Petr Wittlich a Sandra Baborovská ji spolu s architektem Dominikem Langem rozdělili na 2 části, kde představili počátek všeho, co má výstava sdělit. 

Sochařskou dílnu Josefa Václava Myslbeka a Augusta Rodina. Navíc, zcela novátorsky pro výstavní prostor Městské knihovny otevřeli návštěvníkům v této chodbě dosud zaslepená okna, aby do prostoru mohlo vniknout světlo denní. V otázce osvětlení soch se zase projevily pečlivé studie a propočty, ale hlavně cit pro dané expozice, světelné designérky Pavly Beranové. Proto – jak nám sama vysvětlila - ve velkých sálech, kde je představován postupně symbolismus, impresionismus, expresionismus i novoklasicismus, pracovala se světlem umělým, s nímž se snažila pro každé období najít co nevíce adekvátní světelnou atmosféru. V menších sálech, kabinetech, kde jsou zastoupeny především ukázky dekorativních prací anebo naopak na modelech a studiích demonstrována monumentální tvorba autorů z velkých sálů, určených pro veřejný prostor, tedy na novostavby a pomníkové realizace, navozovala zase světelnou atmosféru tomu odpovídající.

 

´Neklidná figura´ si, jak se všichni shodli, „klade za cíl obnovu zájmu publika o tuto kvalitní část naší kulturní tradice a poukázat na příklady, jež mohou být stimulující pro současnost.“

 

Proto se architekt výstavy, Dominik Lang ve své koncepci snažil o odkazy na prostředí přelomu století, kdy byly na výstavách běžné dobové čalouněné sokly či květinová zákoutí. Jak ale uvedl, „nebylo záměrem tvořit repliku. Architektonické řešení se snaží se vším respektem poučit z vnitřní logiky plastik, jejich dobovým kontextem i fenoménem neklidu.“ A jak také připomněl „snažil se akcentovat zobrazování figury jako ´všudypřítomného´ těla.“

 

Hodnocení: 100 %

S využitím tiskových materiálů připravil: Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autoři výstavy: Petr Wittlich a Sandra Baborovská

Kurátorka výstavy: Sandra Baborovská

Architektonické řešení: Dominik Lang

Grafické řešení: Robert V. Novák

Světelný design: Pavla Beranová

 

 

Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, 2. patro

110 00 Praha 1

Mariánské nám. 1

 

Máme otevřeno denně kromě pondělí:  10.00 – 18.00 hodin, čtvrtek 10.00 - 20.00 hodin

www.ghmp.cz

 www.facebook.com/GHMP.cz

 

K výstavě vychází publikace v nakladatelství Karolinum. Doprovázejí ji dobové fotografie z pozůstalostí samotných sochařů. Obsahuje i několik odborných statí a teoretické dobové texty. Do publikace přispěli Petr Wittlich, Sandra Baborovská, Tomáš Hylmar a Marie Rakušanová.

 

Pro návštěvníky výstavy je u pokladny k dispozici stručný Průvodce výstavou. Doporučujeme!  

 

Výstava se koná pod záštitou primátorky hl. m. Prahy Adriany Krnáčové

 

Doprovodný program

Kurátorské prohlídky

čtvrtek 12. 5. 2016 od 18.00 hodin

čtvrtek 9. 6. 2016 od 18.00 hodin

čtvrtek 15. 9. 2016 od 18.00 hodin

 

Taneční instalace francouzské choreografky Nadine Beaulieu

Performeři: Tereza Hradilková, Jan Bárta, Jana Vrána

Světelný design: Pavla Beranová a Vladimír Burian

Koprodukce: Galerie hlavního města Prahy a Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

čtvrtek 19. 5. 2016 od 18.00 hodin  – premiéra

neděle 22. 5. 2016 od 16.30 hodin  – 1. repríza

neděle 22. 5. 2016 od 18.00hodin  – 2. repríza

 

Performance vizuálního umělce Jana Pfeiffera Opěrné body - čtvrtek 22. 9. 2016 od 18.00 hodin

 

K výstavě proběhnou přednášky a diskuze na téma Pomník a socha ve veřejném prostoru.

 

Víkendové výtvarné workshopy:

18. 6. 2016 13.00–18.00 hodin/Tělesnost sochy, Městská knihovna, 2. patro

23. 7. 2016 13.00–18.00 hodin/Anatomie a kánon, Městská knihovna, 2. patro

20. 8. 2016 13.00–18.00 hodin/Spiritualita, stíny a symboly, Edukační centrum Colloredo-Mansfeldskýpalác

 

Výtvarný ateliér pro dospělé a seniory

21. 8. 2016 /15.00–18.00 hodin/Řád, krása a exprese v plastické formě I.,  Edukační centrum  Colloredo-Mansfeldský palác

4. 9. 2016/ 15.00–18.00 hodin/Řád, krása a exprese v plastické formě II., Edukační centrum  Colloredo-Mansfeldský palác

 

Víkendové programy jsou určené dětem, rodinám s dětmi a dalším zájemcům všech věkových kategorií včetně seniorů a znevýhodněných. Příchod a odchod je individuální, tzn. kdykoliv ve vymezeném čase. Rezervace do 16.00 hodin předchozího dne (není podmínkou účasti)

 

Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny s možností následné výtvarné reakce formou vlastní tvorby. Akce přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy. Rezervace nutná

Cena: děti do 10 let, studenti uměleckých škol a pedagogové – 5 Kč, děti nad 10 let – 20 Kč

 

Kontakt. L. Haškovcová, lucie.haskovcova@ghmp.cz, +420 606 612 987, +420 608 216 418