Úvod > Neighbourhood Boogie Woogie 2019/Agoraphilia aneb připomínáme si ikonickou instalaci Seno - sláma, která se konala před 50 lety…

Neighbourhood Boogie Woogie 2019/Agoraphilia aneb připomínáme si ikonickou instalaci Seno - sláma, která se konala před 50 lety…

29.07.2019 10:02

hunt kastner - Praha

Neighbourhood Boogie Woogie 2019/Agoraphilia

27. 7 - 3. 8. 2019

Zúčastnili jsme se zahájení festivalu Neighbourhood Boogie Woogie 2019/Agoraphilia, které se konalo ve dvoře galerie hunt kastner. Pátý ročník festivalu Neighbourhood Boogie Woogie svým názvem odkazuje k fenoménu antické Agory, veřejnému shromaždišti, místu, které je platformou pro otevřenou diskusi. Domácí i zahraniční umělci ve svých akcích a intervencích reagují na specifický prostor Žižkova, zkoumají stopy mnohdy traumatické historie v urbanismu a architektuře města, ale současně reflektují jeho aktuální proměnu. Zúčastňují se umělci: Ivan Vosecký, Vasil Artamonov, Alexej Klyuykov, Tamara Moyzes, Shlomi Yaffe, Martin Zet, Pavel Karous, Lexa Peroutka a Nongkran Panmongkol.

kurátor: Milan Mikuláštík

ve spolupráci: City Surfer Office, INI Project, Nau Gallery, Jan Vítek & hunt kastner

Lexa Peroutka

Monument Demokracie

/dvůr hunt kastner

Nás na www.www-kulturaok-eu.cz ve výstavní síni hunt kastner také zaujala výstava černobílých fotografií Jana Ságla, která je připomínkou ikonické a průkopnické instalace Seno -sláma. Zorka Ságlová (1942 -2003) ji připravila v srpnu 1969 pro společnou výstavu Někde něco, ke které byla přizvána spolu s manželem Janem Ságlem a dalším manželským párem, Jiřím a Bělou Kolářovými. Konala se 14. - 31. srpna 1969 v Galerii Václava Špály právě před 50 lety.

Zorka Ságlová

Seno – sláma/Hay Straw

28. 7 - 24. 8. 2019

„Tato výstava, uspořádaná v rámci předsevzetí Špálovy galerie seznamovat veřejnost s dnešními aktuálními výtvarnými snahami, nepředstavuje žádný vyhraněný kolektivní program. Nechce se udivovat, šokovat, ani přesvědčovat. Předkládá prostě některé nové myšlenky, nikoliv snad tradičně realizované v uměleckých dílech - věcech, ale dokumentované věcmi a skrze věci, jež s uměním, jak se mu dosud převážně rozumí, nemají zdánlivě nic společného. Kromě toho zachycuje ve fotodokumentaci některé akce a situace, jež se staly, upozorňujíc na jiné, jež se mohou stát či běžně stávají. Stručně řečeno, je to výstava kdykoliv a kdekoliv možného, a ne předem daného, zamýšleného, hotového a uzavřeného. Odtud také její název ´Někde něco´.

…..

Pro Ságla a Ságlovou je […] veškerá skutečnost materiálem a scenérií k projekcím svého či skupinového „Já“, jehož formy se uskutečňují akcemi rozmanitého druhu. Jednou z nich je prostá volba určitého prostředí, výseku reality, či realit vyňatých z původního kontextu a vystavovaných či exponovaných objektivem…), jindy prezentace lidské práce jako umění (jako na této výstavě slisované balíky slámy, vojtěšky a kupení sena) a opět jindy organizované akce - hry a rituály v živé přírodě a na scéně, uskutečňované společně společně s Ivanem Jirousem a s beatovými skupinami The Primitives Group a The Plastic People of the Universe.

Zde, v tomto posledním případě už nikterak nejde o prezentaci věcí či samotné akce a jejího výsledku, ale nového způsobu myšlení a cítění, a v posledních požadovaných důsledcích i jiného životního modu, než jaký podmiňují a vytvářejí mechanismy současného společensko-sociálního života. To znamená svobodnějšího, morálně i psychicky hlubšího a čistšího, bezprostředně napájeného ze zdrojů nedeformovaného instinktu. Odtud ony rysy slavnostnosti a téměř rituálního vytržení, patné na některých fotografiích Jana Ságla - a konečně odtud i ono spojení se současnou psychedelickou beatovou hudbou, žijící obdobnými pocity a s těmi, kdo ji provozují a poslouchají…“

(zdroj: text: kurátor výstavy Jiří Padrta - Praha, 1969)