Úvod > Nebourat! Podoby brutalismu v Praze aneb ohrožené stavby a bourání…či my Prahu nedáme, radši ji zbouráme...

Nebourat! Podoby brutalismu v Praze aneb ohrožené stavby a bourání…či my Prahu nedáme, radši ji zbouráme...

13.03.2020 16:53

Veletržní palác/3. patro - Praha

6. 3. - 6. 9. 2020

Dne 5. 3. 2020 jsme se za www.www-kulturaok-eu.cz na pozvání Národní galerie Praha zúčastnili tiskové konference ke startu letošní výstavní sezóny, a to čtyř výstav. Konferenci zahájila premiérově Eva Sochorová, nová vedoucí Oddělení PR a tisková mluvčí NG P. Přítomni byli Ing. Alena Anne-Marie Nedoma, generální ředitelka NG P, kurátoři výstav - Mgr. Michal Novotný, ředitel Sbírky moderního a současného umění, Kurt Gebauer a Stanislav Kolíbal, autoři svých autorských výstav, Mgr. Veronika Hulíková, ředitelka Sbírky umění 19. století a klasické moderny, Mgr. et Mgr. Helena Doudová, kurátorka Sbírek architektury.

Ostatním výstavám se budeme na našem webu věnovat také,

ale nyní zaměříme pozornost na výstavu brutalistní architektuře,

nazvanou Nebourat! s podtitulem Podoby brutalismu v Praze.

Diskutovaná brutalistní architektura

Výstava nás zaujala proto, že se věnuje pražské architektuře brutalismu, tedy segmentu, jenž budí nadšení architektů a cení ho odborníci, ale u veřejnosti často vzbuzuje rozporuplné emoce.

Architektura tzv. brutalismu je v Praze obdivována i nenáviděna. Vznikala v 60. - 80. letech 20. století. Kurátorka výstavy Helena Doudová ji charakterizovala slovy:

„Budovy ovlivněné brutalismem v Praze jsou jedinečnou architekturou a špičkovými technickými i uměleckými díly. Výstava chce tyto kvality představit široké veřejnosti, odkrýt jistý ideologický nános doby a poukázat na jejich špatný současný stav, případně až přímo ohroženou existenci“.

Návštěvníci výstavy mohou vidět a rovněž si prostudovat pražské stavby, které byly ovlivněné brutalismem, včetně progresivních vlivů zapovězeného, leč inspirativního Západu. Zastoupeny jsou objekty jako OD Kotva, bývalá Ústřední telekomunikační budova na Žižkově (v současné době určená k demolici), bývalé Federální shromáždění, hotel Intercontinental, Barrandovský most či nedávno zbořený soubor Transgasu. Unikátní video, které zachycuje dekonstrukci budovy, je součástí výstavy.

Ambicí projektu je krok za krokem odkrýt

prostorové, kompoziční i konstrukční hodnoty této architektury.

Představují se stavby,

jež výrazně vstupují do obrazu města

zásadně ovlivňují kvalitu veřejného prostoru kolem.

Na 250 originálních plánů, fotografií a modelů,

z nichž mnohé jsou vystaveny poprvé,

pocházejí převážně ze sbírky architektury Národní galerie Praha.

Na tiskové konferenci Helena Doudová nás především seznámila s vymezením výstavy na stavby ve stylu brutalismu v Praze (včetně projektů připravovaných, ale nepostavených). Z jejích slov k našemu potěšení vyplynulo, že brutalistní architektura je jeden z architektonických směrů, jakých bylo v dějinách architektury řada, a stejně jako u ostatních směrů se i v brutalistní architektuře najde mnoho kvalitních staveb, zejména v Praze. Výstava zahrnuje modely, projekty a plány i fotodokumentaci zařazených staveb. Zdařilo se vytvořit galerii ikonických staveb tohoto žánru.

Výstava je členěna do 6 kapitol (A -F), představujících vždy klíčovou stavbu.

A - Sestava hmot

B - Vnitřní svět

C- Technologický experiment

D - Parter

E - Plasticita povrchu

F - Interiér

Video zachycující likvidaci komplexu Transgas,

jednoho z brutalistních skvostů,

točenou časoměrně z budovy rozhlasu,

spatříme na velkoplošné obrazovce (samozřejmě) ve zrychlení a ve smyčce.

V době vzniku uváděných brutalistních staveb platilo obecně pravidlo, že jisté procento nákladů musí být poskytnuto na umělecké dílo, určené nejčastěji k intervenci do veřejného prostoru. I některá ze zachovaných děl výstavu doplňují.

Představené stavby byly a jsou na svou dobu příkladem nejpokročilejších řešení a špičkových výtvarných koncepcí. Barbarství, s jakým tyto stavby u nás nejprve společensky dehonestujeme, necháme chátrat a pak likvidujeme, nemá v civilizovaném světě obdoby.

Brutalistní architektura není totiž výplod minulého režimu (socialismu), byť mu byla otrokyní, ale představuje jeden z trendů a stylů, jež se objevily v celém světě. Na rozdíl od nás si tam ale hodnotných staveb považují, vidí v nich perly, udržují je a chrání. Není nic mimořádného, že i současní architekti tvoří bez ostychu v duchu brutalismu. Dokladem za jiné, budiž - ani ne dva roky stará - chlouba švédské metropole, umístěná v centru, Innovationen Tower, jež je dílem nizozemského architektonického studia OMA, vedeného nositelem prestižní Pritzkerovy ceny (Oscar za architekturu) Rem Koolhaasem. A ani u nás není mezi architekty brutalismus zatracen. Projektová kancelář Chalupa architekti, s. r. o. s autory Markem a Štěpánem Chalupovými například letos dokončila stavbu rozšířené centrály pro ČSOB v pražských Radlicích, již lze klidně vnímat též jako moderně a současně inspirovanou brutalistní architekturou.