Nansenova nadace/Nansenhjelpen - nečekaná záchrana ze severu aneb světlý paprsek v temné minulosti
Židovské muzeum v Praze - Oddělení pro vzdělávání a kulturu
6. 9. - 5. 10. 2016
Akce Židovského muzea Praha jsou vždy silný a burcující zážitek. Události, k nimž se organizátoři vracejí, jsou nejen poučná lekce historie, ale také impulz k zamyšlení nad mnoha aspekty žhavého současna. Proto pozvání na zahájení každého dalšího počinu Židovského muzea neodmítáme na www.www-kulturaok-eu.cz a s pocitem odpovědnosti také tlumočíme našim čtenářům.
Příběh, o kterém se mnoho neví
Jméno Fridtjof Nansen je znalcům, kteří se zajímali o objevitelské činy polárníků, dobře známo. Ano, Fridtjof Nansen (10. 10. 1861, StoreFrøen – 13. 5. 1930, Lysaker) byl norský polárník a vědec. Ale, a to už se ví méně, byl také diplomat a především veliký humanista.
Nansen pro většinu podobných autorovi těchto řádek je opravdu především znám jako ten, kdo na přelomu let 1888 a 1889, spolu se třemi Nory a dvěma Laponci za 40 dní zdolal 650 km směrem k západnímu pobřeží podél 64. rovnoběžky. Vzdor sněhovým bouřím vlekli nákladní sáně při −50 °C krajinou s převýšením místy až 2700 metrů. Museli dokonce po nějakou dobu přezimovat s Eskymáky, aby vůbec přežili. Ale vrátili se. A díky svým zjištěním jasně dokázali, že Grónsko je ostrov pokrytý ledovým příkrovem.
Týž Nansen se v letech 1893-1896 se speciální čtyřsettunovou lodí Fram (Vpřed) pokusil obeplout a dobýt severní pól. První cíl splnil, druhý téměř. Výsledky expedice ale byly natolik objevné, že se stal veleváženou vědeckou osobností uznávanou po celém Norsku i ve světě.
Pak osvědčený Fram svěřil Roaldu Amundsenovi, jenž s ní nakonec dobyl jižní pól. Nansen sice ještě podnikl pár menších výprav, ale především se už věnoval výzkumu, zpracování získaných výsledků a hlavně – té výše zmíněné diplomacii a humanitární činnosti.
Jiná a neméně prospěšná životní role badatele
Nansenova role politika, diplomata a především humanisty je v souvislosti s jeho rolí vědeckou neprávem poněkud upozaděna. A to je chyba. A jak ukazují nejnovější historická bádání, sehrál dokonce nepřímo, ať už prostřednictvím svého syna, mimořádnou roli i v osudech evropského a dokonce našeho českého židovstva v období holocaustu. A to je příběh, o němž vypráví výstava uspořádaná v Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze, na jejíž zahájení jsme byli za www.www-kulturaok-eu.cz pozváni.
Nansenova nadace a holocaust
Již po 1. světové válce usiloval Fridtjof Nanseno rychlý návrat válečných zajatců z Ruska zpět do vlasti. Později se snažilo zlepšení situace obyvatel během hladomoru v Rusku. Pro uprchlíky ze sovětizujícího se Ruska, kteří byli bez dokumentace, vytvořil tzv. Nansenův pas, čímž jim umožnil dostat se do bezpečí. Mezi neznámějšími, takto zachráněné, jimž se díky Nansenovu pasu podařilo přežít rudé pogromy a dostat z Ruska, patřili kupříkladu Marc Chagall, Igor Stravinskij či Anna Pavlovová. Uprchlíků však přibývalo i po ruské bolševické revoluci a už nejen z Ruska. Po roce 1925 se jednalo o oběti z řad Arménů po Arménské genocidě. Během Řecko-turecké války zase Fridtjof Nansen podporoval ideu vzájemné výměny obyvatelstva, k níž také nakonec z jeho popudu skutečně došlo.
Protože uprchlíků z různých konfliktních míst přibývalo, vznikl dokonce tzv. Nansenův mezinárodní úřad pro uprchlíky. K tomu už ale došlo až po smrti Fridtjofa Nansenav roce 1930, kdy se jeho role ujal jeho syn, architekt Odd Nansen.
K Fridtjofu Nansena tedy ještě dodejme, že se v roce 1922 se stal nositelem Nobelovy ceny za mír a že je na jeho počest dokonce jeho jménem pojmenováni jeden objevený měsíční kráter.
Po jeho skonu tedy v jeho humanistické činnosti pokračoval jeho syn, Odd Nansen. Ten v roce 1937, v důsledku děsivého vývoje v hitlerovském Německu a díky své prozíravosti, tušící podobný vývoj i v sousedních zemích ohrožených nacistickou rozpínavostí, založil tzv. Nansenhjelpen, či-li Nansenovu nadaci. Jejím posláním bylo poskytování norského azylu tentokrát těm nejohroženějším - židovským uprchlíkům z rizikových zemí.
Výstava o válečných událostech a působení Nansenovy nadace u nás
Díky osobnímu nasazení Odda Nansena se jemu a jeho spolupracovníkům podařilo do Norska dostat z území Čech a Moravy téměř 40 židovských dětí a desítky dospělých.
Mezi Čechoslováky, kteří díky Nansenově nadaci našli přechodné útočiště v Norsku a měli to štěstí, že nakonec dokonce přežili útrapy 2. světové války, uveďme pozdější významné norské psychiatry Lea Eitingera původem z Brna či Bertholda Grünfelda, dále ale také třeba amerického lékaře Edgara Brichtu, Hugo Eislera a jeho bratra architekta Ottu Eislera nebo pracovnici Ligy pro lidská práva Noru Lustigovou a další.
I když židovští uprchlíci neměli v Norsku na růžích ustláno, žili. A nebýt okupace Norska Německem a zavedení protižidovských opatření i tam, válku by nesporně v Norsku nějak i přežili. Po německé okupaci se ale jejich osudy v podstatě opakovaly. Mnozí se proto snažili uprchnout znovu.Tentokrát do sousedního a neutrálního Švédska. Díky pronásledování a mimořádně složitým přírodním podmínkám se to podařilo ovšem jenom nemnohým. Část se dokonce vracela zpět do Protektorátu. Šlo zejména o děti, jejichž rodiče je do Norska vyslali ve snaze zachránit je, ale když se i Norsko dostalo pod německou nadvládu, byly i tam ustanoveny německé rasové zákony, takže situace byla tam jako tady stejně dramatická, snažili se děti navracet, aby alespoň rodiny zůstaly pohromadě. Osud je pak ale stejně zavedl do koncentráků jakožto celé rodiny. Jen nemnoho z těch, které se snažil zachránit Odd Nansen a jeho Norská nadace, nakonec opravdu přežili.
Dokonce i sám Odd Nansen musel dokumentaci Nadace, která přešla do ilegality a v roce 1942 zastavila svou činnost, zničit. Učinil tak proto, aby se nedostala okupačním orgánům do rukou a ti ji nepoužili k dalším zločinům na osobách, které pomoc od Nadace dostaly. A učinil tak správně a v pravou chvíli. Byl totiž nakonec také zatčen a skončil, kvůli své protiněmecké odbojové činnosti, záhy po zahájení okupace Norska Německem, v koncentračním táboře Sachsenhausen. Odd Nansen válku nakonec přes útrapy v koncentračním táboře přežil, ale Nadaci už po válce a návratů domů neobnovil a věnoval se nadále především své profesi - architektuře.
Nebyl jenom Sir Nicolas Winton
Výstava, chce - podle organizátorů - připomenout, že vedle Sira Nicolase Wintona u nás působili i další lidé, kteří uměli včas odhadnout, v jak velkém nebezpečí je jedna skupina obyvatel, a s vynaložením velkého úsilí i finančních prostředků je dokázali – v případě Norské nadace, alespoň na určitou dobu – ochránit. Podstatnou roli v tom všem sehrála především nebývalá a často hodně riskantní mezilidská solidarita a pomoc. Iniciativy, realizované mimo všechny oficiální cesty přes nějaké konzuláty, kvóty a programová prohlášení. Výstava tedy jasně dokládá, že jeden odvážný, moudrý a předvídající člověk mohl i v tak vypjaté a děsivé době zachránit víc životů, než kolik dokázaly celé státy.
Výstava sice sestává ´pouze´ z 9 přenosných oboustranných panelů (česká a anglická verze), ale i tak je mimořádně přínosná a objevná. Na základě faksimile vzácně dochovaných dokumentů vypráví plasticky osudy obou Nansenů (otce i syna) a hlavně osudy jimi zachráněných osob.
I když výzkumy budou pokračovat, není velká naděje na příliš mnoho nových zjištění. Dokumentace není a držitelé norských pasů také nejsou.
Okrašlovací spolek a Nansenova nadace
Výstavu nazvanou Nansenova nadace – nečekaná záchrana ze severu, inicioval Okrašlovací spolek pro Lomnici nad Popelkou a okolí, který sice vznikl proto, co má v názvu, ale nakonec díky různým okolnostem se věnuje i této kapitole historie. A spolupracuje při tom dnes už i s mnoha odborníky, včetně norské strany (Skandinávský dům). O výstavu jako takovou se iniciativně postaralo Židovské muzeum v Praze a uspořádalo ji v prostorách Oddělení pro vzdělávání a kultury.
Autorkou textů na panelech je Eva Dohnálková
Osobní účastí nás poctila a zajímavou přednáškou zaujala paní Barbora Antonová (barbora.antonova@gmail.com) v zastoupení Okrašlovacího spolku pro Lomnici nad Popelkou.
Máme otevřeno: pondělí – čtvrtek: 12.00 – 16.00 hodin, pátek: 10.00 – 12.00 hodin
Dále také při akcích a po dohodě i jindy
Vstup: volný
110 00 Praha 1
Maiselova 15
tel.: 222 325 172, 222 749 350
e-mail: education@jewishmuseum.cz
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček