Muzeum Montanelli v Praze připravilo paralelní výstavy dvou protikladů spontánního, „původního“ uměleckého projevu

12.04.2013 10:25

Muzeum Montanelli  - Praha

9. 8. – 21. 10. 2012

Outsider art – sbírka Pavla Konečného

Karel Havlíček: Gigantomachie

 

 

„Nejsilnější umělecké zážitky se obvykle dostavují nečekaně. Takzvaný zákon kontrastu jim dává vyniknout tak, že se náhle vykreslí na pozadí jinak banální situace. Setkáme-li se s uměním tam, kde bychom ho nečekali, mimo galerii), kam vstupujeme s očekáváním), vědomí je nastaveno na jiný program vnímání a je tedy daleko otevřenější.“

František Skála v Praze v červnu 2012

 

Po úspěšné výstavě Anatomia metamorphosis, která roku 2011 prezentovala díla dvou světově uznávaných českých tvůrců art brut – Luboše Plného a Anny Zemánkové společně s kresbami nově objeveného autora Františka Dymáčka, se ve spolupráci MuMo a o. s. ABCD zrodil další projekt z oblasti neprofesionálního výtvarného umění.  Dvě paralelní výstavy, které měly v MuMo svoji pražskou premiéru, představí protilehlé póly spontánního umění:

 

Sbírka „outsider art“ bývalého ředitele Národního památkového ústavu v Olomouci a dlouholetého dramaturga a ředitele tamního Divadla hudby Mgr. Pavla Konečného zahrnuje jak výtvory lidového a naivního umění, tak díla zařazovaná do oblasti art brut – umění v původním stavu. Jeho kolekce je rozkročena od syrových plastik lidových sochařů, přes naivní malby venkovských idyl, portréty, kresby architektur a strojů, až po fantaskní krajinné scenérie a halucinatorní květiny spiritistických médií.

 

„Art brut“ ze sbírky Pavla Konečného

Jeho sbírka obsahuje malby, kresby a sochy. Životy jejich autorů jsou se sbírkou propojeny v jeden kompaktní celek. Pavel Konečný od 70. let začíná v tichosti a skromnosti vytvářet sbírku, která vzniká živelně, z okouzlení umělci, kteří většinou často žijí na okraji společnosti, v zapadlých vesničkách, v izolaci způsobené stářím nebo duševní nemocí. Pavel Konečný není jen sběratelem artefaktů, ale i kronikářem lidských osudů.  Za více než 40 let získal téměř 600 děl od českých, moravských slovenských i italských autorů. A nemusíme vůbec si přitom jako diváci lámat hlavu, zda se jedná o naivní umění, nebo o „art brut“, protože nás exponáty buď osloví nebo ne.  A to záleží jen na našem zvoleném přístupu.

 

„Art brut „ Karla Havlíčka

Oproti tomu jsou fantaskní kresby autodidakta Karla Havlíčka velmi sofistikované a mají silný symbolický rámec. Formou metafory odrážejí jeho těžký osud negativně ovlivněný politickými okolnosti a autorovou averzí vůbec k existenci státu jako takového.

 

Jestliže společným jmenovatelem autorů zastoupených v Konečného sbírce je nedotčenost vlivy „vysoké kultury“, Karel Havlíček byl naopak vzdělaný právník, intelektuál se širokým kulturním přehledem, byť postrádal klasické výtvarné školení. Jeho fantaskní kvaziautomatické kresby, které každodenně obsedantně vytvářel, jsou svébytnými metaforami politického teroru i jeho nelehkého osobního údělu.

 

Karel Havlíček vytvořil mezi lety 1945 až 1988 několik tisíc kreseb. Jeho tvorba je nebývale konzistentní. Za více než 40 let svůj výtvarný rukopis zásadně nezměnil. Ve svých dílech kombinoval rostlinné, zvířecí a lidské prvky do kompaktního monumentálního objektu. Jeho cílem bylo vytvořit dokonalou jednotu obrazu a obsahu. K tomu mu napomáhaly názvy děl, ve kterých byla často zakódována metafora politického útlaku, který dramaticky ovlivnil Havlíčkův osud. Kresebně zobrazil nesčetné snové představy a útvary, halucinace z omámení, vizionářská fantasmata, která díky své neobyčejné vizuální paměti dokázal zachytit zcela věrně. Nevědomé a vědomé tvůrčí procesy jsou v jeho díle propojeny v jediný celek. Sám Havlíček svoji tvorbu definoval jako „autonomní kresbu“.

 

Havlíčkova fantomatická monstra nesoucí řadu společných rysů s výtvory medijních kreslířů, ale také se secesním, symbolistním a snad i surrealistickým uměním, obdivoval už Karel Teige, který je zařadil do art brut. Výstava v MuMo hodlá tuto klasifikaci podrobit kritickému pohledu a představuje Havlíčkovo dílo jako ojedinělý, unikátní zjev v historii českého výtvarného umění.

 

Ze života Karla Havlíčka

  • Karel Havlíček se narodil 31. 12. 1907 v Berlíně, v rodině scénografa berlínského Staatstheateru Karla Havlíčka st. (1876-1951).  
  • Roku 1923 přesídlil s rodinou do Prahy, kde absolvoval Právnickou fakultu Německé univerzity. Svá studia završil doktorátem roku 1934. 
  • Od roku 1936 působil ve státní službě jako právník a policejní úředník v několika českých městech, aby se roku 1946 natrvalo usadil v Kadani v severozápadních Čechách, kde do roku 1948 zastával úřad policejního ředitele.
  • Roku 1945 se rozhodl, že svůj život zasvětí umění. Od té doby vytvářel s nutkavou naléhavostí každý večer jednu kresbu tužkou. Své výtvory nazýval „děti noci“.
  • Roku 1947 se oženil s Jarmilou Rosovou. Z jejich manželství se narodily dcery Jarmila a Karola a syn Karel.  Po převratu v únoru 1948 na Havlíčka plně dolehla perzekuce ze strany komunistického režimu a z místa policejního ředitele byl odvolán.
  • Roku 1948 navázal kontakt s vůdčím představitelem českého poetismu a surrealismu, výtvarným kritikem Karlem Teige (1900-1951). Mezi lety 1949-1955 Havlíček působil jako návrhář v Thunské továrně na porcelán v Klášterci nad Ohří.
  • Mezi lety 1956 - 1970 pracoval jako dělník v Kadaňských keramických závodech, v kamenolomu Mikulovice a jako pomocný dělník u Pozemních staveb.
  • Roku 1956 se sblížil s psychologem Ivo Pondělíčkem, který se ve své knize Fantaskní umění mimo jiné inspiroval také Havlíčkovou tvorbou.
  • Roku 1963 se konala první samostatná výstava kreseb Karla Havlíčka v pražském Mánesu. Po ní následovalo několik dalších výstav především v galeriích severozápadních Čech.
  • Karel Havlíček zemřel 25. 12. 1988 v Kadani, kde je též pohřben na městském hřbitově.
  • Po roce 1998 bylo Havlíčkovo dílo začleněno do několika výstav „art brut“ – umění v surovém stavu. 
  • Ulice v Zahradní vilové čtvrti v Kadani, v níž Karel Havlíček žil, byla roku 2006 pojmenována „Havlíčkova“, otevřena byla též Galerie Karla Havlíčka v Kadani.

 

Autorkami koncepce výstavy jsou Terezie Zemánková, Ph.D. a Doc. MgA. Ivana Brádková, které v rámci o. s. ABCD uspořádaly řadu výstav art brut - naposledy retrospektivu proslulého tvůrce Adolfa Wölfliho v Domě U kamenného zvonu (2012).

 

Muzeum Montanelli, MuMo

 Nerudova 13, 118 00 Praha 1

 www.muzeummontanelli.com

 

Otevřeno: úterý – sobota: 12.00  – 18.00 hodin

                 neděle 12.00  – 16.00 hodin

 

www.outsiderartcz.eu, www.artbrut.cz.

 

Výstavy vznikly za přispění města Kadaně, MUDr. Jarmily Dobiášové a MUDr. Jaroslava Dobiáše.

 

Vernisáž za mohutné účasti milovníků umění zaháljila Prof. Dr. Dadja Altenburg Kohl a rovněž tak přivítala kandidáta na prezidenta ČR Jana Fischera, který přišel i se svou manželkou.  

 

Ing. Olga Koníčková

Foto: www.artbrut.cz