Miluše Poupětová – Ševelení aneb dobré zprávy z větvoví, keřů a bylin
Miluše Poupětová
Ševelení
19. 8. – 31. 10. 2025
Galerie Poštovního muzea
První patro Hlavní pošty
„Vystavená plátna vypovídají o spokojené péči věnované okolnímu světu i
vlastním tvůrčím světě a
v kontextu pedagogického úsilí malířky vysílají mimořádně dobrou zprávu.
Budoucím umělcům otvírají zahradu,
jakousi upřímnou arkádii,
na kterou si mohou kdykoli vzpomenout,
až ji opustí,
aby si hledali své vlastní místo.
Výstava je tedy jakousi pozvánkou k Miluši Poupětové domů, přičemž
jednotlivé obrazy neukazují pouze její zahradu, ale i
ji samotnou – jak zahradu kultivuje a jak se s ní sžívá.
Je nezvyklé, aby malířka (či malíř) v krajině zobrazovala i sebe,
vystavené obrazy ji však zachycují
při péči o stromy, krmení ptactva, odpočívání v polích a na kapustičkách či hrabání listí...“
Jan Čejka, kurátor výstavy
Zahradní lyrika?
Obrazy paní profesorky z Vlašimi, která vede Ateliér Užitné malby na VOŠUP SUPŠ na Žižkově náměstí v Praze 3 a tvoří především ve svém ateliéru v rodné Vlašimi, jsou pocitové. Zeleň, rostliny, víly, ženy, sny, nemnoho jiných motivů, ale vše především lehce posunuto co do přesnosti, posunuto, jak bývávají začasté i naše sny.
Obrazy Miluše Poupětové jsou básněmi na téma zahrada autorky, příroda obklopující autorku a autorka sama pod vlivem krásy přírody. Chtělo by se říci přírodní lyrika, ale není to přesné, protože příroda obecně se koncentruje právě v autorčině zahradě. Nemůže o tom být pochyb. Tam přece pozoruje zázraky, které příroda v její zahradě předvádí, tam vnímá vývin rostlin kolem sebe, jejich uklidňující sílu, vůni té zahrady, její projevy v čase i situaci, barevné přeměny. Tam také autorka vstřebává doteky krásy a právě tam nachází inspiraci ke své – troufáme si to tak označit – ke své zahradní lyrice.
Krajinné i figurální obrazy zároveň
Naše divácká slova, nepřímo potvrzuje i jakási definice autorčina malířského stylu, vyslovená odborníkem, kurátorem výstavy, Janem Čejkou, který výstavu Miluše Poupětové charakterizuje takto:
„Jde o krajinné i figurální obrazy zároveň, a jakkoli to může znít pateticky, jejich tématem je nejen domov, ale i nalézání sebe sama.
Miluše Poupětová do svých obrazů, charakteristických mnohdy výraznou barevnou, kresebnou a dynamickou stylizací, promítá svoji svéráznost, vtip, rozhodnost, odhodlání, péči i trochu něhy a vyrovnání se se sebou samou. Třeba tím, že se zobrazuje nahá a bez příkras.“
Jak šel čas
Jako malířka se Miluše Poupětová stále vyvíjí. Je to chválihodná vlastnost, mnohými moderními malířkami, ale samozřejmě i malíři, neakceptovaná. Často k jejich škodě.
V případě Miluše Poupětové to nevyvíjení se však nikdy nehrozilo a asi i nadále ani hrozit nebude.
Pamětníci, kteří její tvorbu sledují od počátku, zaznamenávají hned několik tvůrčích období a obměn témat i jejich podání.
Na počátku tvorby Miluše Poupětové, zdůrazňují dva tematické okruhy. Ženský úděl a uchvácení krásami krajiny. Ženský úděl se jí prolnul do cyklu obrazů nazvaných Poraněný skicák a záhy se téměř kompletně, a ne náhodou, ocitl pro svou originalitu v jedné soukromé sbírce až v USA. Jednalo se tehdy o práce s inkoustem, tuší, přírodními pigmenty a barvivy, vše s narušením cílenou autorčinou destrukcí. Od škrábání a řezání až po broušení a dokonce i pálení. Souboru tehdy vévodily dramaticky tmavé barvy.
Druhé téma počátečního tvůrčího autorčina období byly krajiny. Krajiny, které prostupovaly pocity a niterné vnímání autorky. Pohrávala si v nich s oblibou se přeludovým a matoucím zrcadlením.
Po roce 1992 se do tvorby Miluše Poupětové vkrádají symbolizované ženské figury, nacházející se tu v zajetí živlů, jindy v meditaci, anebo při cvičení jógy.
Postupem času se obrazy Miluše Poupětové také stále více probarvují, nabývají na pestrosti a co je zásadní pro toto období, čiší z nich elán a dynamika.
Pozvolna také z obrazů mizí naprosté konkrétno a nastupuje do nich abstraktnější pojetí. V novém miléniu už lze nacházet v autorčině tvorbě její následnou doménu, přírodní tématiku. Nezřídka jde o tajemnou mystiku, záhadné rituály a ale také fundamentální otázky člověčí existence.
Miluše Poupětová také na nějaký čas vstupuje i do svého období geometrie. To však po čase zase opouští, jako by to byl jen experiment, výlet či úlet nebo dokonce slepá ulička.
Veškerá tvorba Miluše Poupětové vrcholí podle odborníků v roce 2009, cyklem nazvaným výmluvně, ale vlastně i zcela transparentně - Carpe Diem.
V dalších letech se u autorky postupně utváří doslova autorský styl, který je již zhruba takový, jaký nám nyní představuje její rozsáhlá skoro až retrospektivní aktuální výstava v galerijních prostorách 1. patra budovy Hlavní pošty, nazývané jako Poštovní galerie. Výstava se nese ve vyrovnaném, uklidňujícím duchu a nese výmluvný a něžný až snový název Ševelení.
Styl současné Miluše Poupětové, který jsme už osobně zaznamenali i my, po vzniku www.www-kulturaok-eu.cz na pražských výstavách Miluše Poupětové z posledního patnáctiletí.
Ševelení…
Za mnohá slova neuměle napsaná autorem těchto řádek, vyslovuje smysl výstavy a hlavně smysl autorčina usilování, krátká báseň, kterou autorka sama charakterizuje svoji současnou práci i stávající rozsáhlou výstavu.
Ševelení, ševelení,
o tom, že ráda chodím do osení,
i do klasů vymetaných,
kde chrpy nebesky se modrají.
Miluji i klasy zlaté, plné,
jež zralostí svou lupají.
Ráda sedím na zahradě
u jezera v loubí,
v trávě nebo na mezi
v bylinách si hovím.
Ráda srny, ptactvo sleduji,
ty zloděje spanilé,
jež zahradníkům škodí.
K tomu není už co dodat. Vyznání, přesahující všechna kurátorská slova či pokusy o charakterizování dojmů z výstavy pronesených pouhým, byť třeba i poučeným, divákem.
Paní Miluše Poupětová, to řekla za nás. A my děkujeme…
O Miluši Poupětové
Zde dejme ještě jednou slovo kurátorovi výstavy Janu Čejkovi:
„Umění upozadit se pro druhé, navzdory tomu, ale
nepřestat s vlastní tvorbou a
k tomu ještě, utvářet kolem sebe domov,
dalece přesahující rozlohu zahrady, z níž vyrůstá…“
Takové je shrnutí skoro čtyřicetiletého odhodlání malířky Miluše Poupětové (*1963), rodačky z Vlašimi, která od roku 1991 vyučuje na vyhlášené Vyšší odborné a Střední škole uměleckoprůmyslové (tzv. Žižkárně) a posledních dvanáct let tam vede obory malby.
Svým působením přitom výrazně ovlivnila dnešní tuzemskou uměleckou scénu, do které vypravila stovky umělců – mnohdy velmi úspěšných.
Tato výstava se tentokrát soustředí ryze na její tvorbu, konkrétně na posledních pět let, kdy ševelení ze školních lavic a uměleckých hloučků nahradilo ševelení jabloní, keřů a jezírka vlašimské zahrady i přilehlého okolí.“
Text a foto: Richard Koníček (foto ze zahájení výstavy Jakub Červenka)
Miluše Poupětová
Ševelení
19. 8. – 31. 10. 2025
Kurátor: Jan Čejka
Galerie Poštovního muzea
První patro Hlavní pošty
Jindřišská 909/14
https://www.postovnimuzeum.cz/galerie-postovniho-muzea
Více k autorce:
