Mikoláš Axmann: Scriptorium aneb když příběhy do kamenných houštin vpíšeme
Galerie HOLLAR – Praha
5. 2. – 1. 3. 2014
Sdružení českých výtvarných umělců grafiků Hollar nikdy nezklame. Ze svých řad a z řad svých příznivců umí - ve své Galerii Hollar odkazující se na jméno proslulého rytce Václava Hollara – představit vždy něco mimořádného jak pro odborníky, tak pro laiky – příznivce preciznosti grafického umění.
Proto také žádnou příležitost zhlédnout jejich novou výstavu nevynecháme. A pozvánka, kterou jsme na www.www-kulturaok-eu.cz dostali tentokrát, datovaná na 4. února 2015, nás zvala dokonce na přehlídku grafických prací naše předního ´kamenotiskaře´, Mikoláše Axmanna. Tak abychom tam nebyli také...
Axmann je jev
Při našem včasném vstupu na zahájení výstavy jsme měli docela štěstí. Mezi dveřmi nás uvítal sám autor Mikoláš Axmann. Milý, vlídný, skromný a ochotný diskutovat. Mnohé z jeho grafických děl jsme tak mohli zhlédnout nejen jako nezasvěcení diváci vydaní na pospas vlastní fantazii, ale byly nám s pochopením ozřejmovány z pohledu autora. Moudrého autora, který nám své vize nevnucoval, ale nabízel k posouzení. Což Mikoláše Axmanna jenom šlechtí.
Posléze se ale sál zaplnil na milimetry a Mikoláš Axmann se ocitl ve víru svých známých a obdivovatelů, převážně z řad osobností oboru, kteří vysoce cenili pracnost a neuvěřitelnou trpělivost a preciznost autorových prací.
Dovolujeme si odcitovat jednu glosu dvou nejmenovaných grafiků:
„Vidíš to, podívej se na to, a představ si, kolik práce to muselo dát. To je neskutečné.“
A druhý na to s uznalým pokýváním odpověděl:
„To musel dělat spoustu dní. Já bych na to tu trpělivost neměl. A kdyby, tak bych pak byl kdoví jak dlouho hodný jako beránek.“
Ano, to mluví za všechny. A za všechny to pak vyslovil i kurátor výstavy, PhDr. Ivan Neumann, kterému předal slovo - po tradičním zahájení úderem na gong – Vladimír Suchánek, předseda SČUG Hollar.
PhDr. Ivan Neumann začal svou kurátorskou řeč zcela jednoznačně prohlášením: „Mikoláš Axmann je jev.“. V dalších větách toto své tvrzení doložil argumenty, které všichni přítomní tvůrci a znalci oboru souhlasně potvrdili. PhDr. Ivan Neumann připomněl, že Mikuláš Axmann ve svém usilování dospěl až do podob obrazů, které vypadají už jako malba. Což je při technice kamenotisku projevem mimořádné dokonalosti, protože Axmann dokáže tak vyjádřit totéž co ostatní tvůrci jinými technikami.
PhDr. Ivan Neumann také zdůraznil, že v pracích Mikoláše Axmanna nalézáme koexistenci dvou poloh jeho tvorby. Jednak člověk jako osoba zapletená do peripetiií lidství jako takového a jednak příroda, která je ve své podstatě stejně tak komplikovaná a záhadná.
Potvrdil nám také i náš pocit, vyplývající z předchozí prohlídky obrazů a posílený komentáři autora, že Mikoláš Axmann jasně dokazuje, že svět je i nadále, vzdor tomu, co si my lidé myslíme, plný tajemství. Moderní doba nás sice navádí, abychom o tom nepřemýšleli, ale to není dobré. A podložil tuto myšlenku citací Herakleita, který říkal, že: “Příroda je nám vždy skryta. A my ji nikdy nemůžeme plně zasáhnout. Protože nic v ní není jisté. Proto naslouchejme ptačímu zpěvu.“
A i pan doktor Neumann nás přítomné vyzval, abychom spolu s autorem vystavených obrazů také naslouchali ptačímu zpěvu.
Pak se ujal – v mírných rozpacích, ale ve zjevném potěšení – slova autor děl, Mikoláš Axman. Skromně nám poděkoval za naši přítomnost a za to, že jsme ochotni podstoupit tu chvíli nepohodlí kvůli tak obyčejným věcem jako jsou jeho obrazy. A jako performanční doprovod nám pustil namísto živých hudebníků stylově něžné tóny secesního hracího strojku na malé plechové ´desky´. Neopomněl – jako ´postižený´ svým oborem´- upozornit na noblesní vnitřní deskovou kresbu rozevřené hrací skřínky, která - jak hrdě dodal - byla v dávné době svého vzniku vytvořena technikou kamenotisku neznámým řemeslníkem, pracujícím v dílně na tyto strojky. Nápis, který kresba obsahovala, zněl Polyphon a my jsme až teď pochopili onu doušku na pozvánce, že hudební doprovod obstará DJ Polyphon. Mikuláš Axmann měl sebou pěknou řádku desek s něžnými cca minutovými skladbami.
Názvy děl napoví, ale pochopit musíte sami
Obrazy Mikuláše Axmanna ať už velkoplošné, umístěné klasicky na stěnách galerie, nebo malé umístěné pod sklem podél stěn, jsou vždy značně filozofující. Což dokládá i většina jejich názvů. Situace, Horské slunce, Andante, Obrysy reality, Polar, Cloud, Adventní koncert. Část obrazů ale čerpá náměty z dávné mytologie. Odysseus či Madonaut. A některé jsou naopak vyjádřením autora ke zcela reálným situacím a jevům. River side, Klícka II., Kytarista ze Siamu, Radostný cyklista, Zrnka, Silnice I. a II. A ještě další ilustrují postoje autora..
Obrazy, které nelze jenom vidět, ale na které je třeba se dívat
Bohatost motivů, působí na první pohled většinou na autorových obrazech nepřehledně, přeplněně, splývavě. Ale když se na ně zadíváte podruhé, potřetí, hledíte déle, objevujete stále nové a nové detaily, které teprve vyprávějí příběh obrazu. K jádru se prostě musíte prokousat. A jestli jste ho nakonec opravdu objevili, je otázkou. Ale to je právě to ono. Zamyslet se, zahledět. Princip funguje, jako když hledíte za jasné noci na hvězdnou oblohu. Tisíce zářících hvězd, až zrak přechází. Ale při troše trpělivosti začínáte objevovat jednotlivá souhvězdí a jednotlivé útvary a jejich stále víc, a nacházíte další a další. Ty, které jsme se naučili ve škole, ale i ty, které vidíme možná jen my a možná jen v daném okamžiku.
Madonaut…
Dovolíme si vypíchout jeden z vystavených obrazů za všechny. Na první pohled změť. Přírodní i životní chaos a spleť. Na druhý a další pohledy objevíte známý liturgický motiv Madony s Ježíškem na klíně, kterého kojí. Ale pozor při dalším bádání si všimnete, že na klíně nedrží Ježíška, ale auto, modlu dneška, a že ho nekojí, ale napájí jeho životodárnou kapalinou, benzínem. A pak objevíte, že pomocí hadice, která vede – no ano, z votivních obrazů je známa ta postava za Madonou, jako její matka, svatá Anna, babička Ježíška. A vpravo pak vypátráte ještě další postavu. Josef? Otec Ježíška? Asociace víc než nápadná… Jenže, moderní doba mění hodnoty, nabízí nové modly i postavy. A my můžeme přemýšlet, jak moc je to špatně, a jak moc dobře.
Kamenotisky černobílé i barevné…
Černobílý Kytarista ze Siamu. V téže postavě hráče na kytaru objevíte vzrušení i utrpení. Jak? V jiném černobílém obraze nazvaném Radostný cyklista rozšifrujete rostlinné kolo a zvířecí tvář jezdce. Proč asi? Na barevném obraze pojmenovaném Zrnka vás jako semafor varuje vzdorovitá červeň – buď asertivní! Nebo je to jinak? Adventní koncert - obraz zaplňuje bezpočet postaviček. Poslouchají, rozjímají? A ještě třeba obraz nazvaný Setkání, který vás už zdálky přivábí dokonalou kombinací červené, modré a okrové. Kam?
Na tyto otázky ať už si divák odpoví sám. Jak už bylo řečeno, autor prostřednictvím názvů, napoví, ale ostatní je jen a jen na nás a naší fantazii.
Příjemná výstava a důstojná oslava šedesátin Mikoláše Axmanna. Blahopřejme!
Praha 1
Smetanovo nábřeží 6
tel.: 224 235 243
Máme otevřeno: denně mimo pondělí 10.00 – 12.00 / 13.00 – 18.00 hodin
Vstup: volný
Doprovodné programy:
- 14. 2. 2015 - 17 hodin - Koncert kapely Naholou25
- 25. 2. 2015 - 17 hodin - beseda s hudebníkem a publicistou prof. Jiřím Hlaváčem, spojená s autogramiádou jeho knihy „Jak to vidím“. Moderuje Alfred Strejček
Ze životopisu: Mikoláš Axmannn
- datum narození: 24. 2. 1955
- místo narození: Prostějov
- umělecké vzdělání: AVU v Praze 1978 - 1983 (prof. Ladislav Čepelák), Academia San Carlos Mexico (šestiměsíční stáž – nástěnná malba, grafika)
- člen Hollaru od r. 2000
- umělecká činnost od 1980: ilustrace, grafika, autorské knihy, realizace v architektuře od r. 1990 – působení na fakultě ČVUT Praha, VŠUP Praha, UUD ZČU Plzeň, výuka kamenotisku a ilustrace
M. A. se zabývá především kamenotiskem v tradiční podobě. Práce označuje jako kamenopisy, unikátní je soubor jeho listů známý jako Scriptorium (latinsky Scriptor = spisovatel).
Dosud uspořádal na 30 samostatných výstav a účastnil se četných výstav kolektivních. Je zastoupen v mnoha významných sbírkách, mj. v National Gallery of Art, Washington D.C., v Národní galerii v Praze, ve Sbírce Nadace Hollar .
Výběr samostatných výstav
2006 Galerie Karlovy Vary-Tisky
2007 Galerie Studia paměť Praha – Z adresáře
2007 Galerie MK Praha – Kamenotisky
2007 Museo P. Coronel, Zacatecas, Mexico – Retrospektiva
2008 Galerie Dorka Domažlice – Barevník
2009 Slovácké muzeum Uherské Hradiště – Kamenná okna
2009 Univerzitní galerie Plzeň – Ilustrace
2009 Oblastní galerie Liberec – Barevník
2009 Museo Industrial El Blanqueo, Mexico
2010 Galerie Hollar Praha – Barevník
Ceny a vyznamenání
2005 Grafika roku – čestné uznání (malé formáty)
2006 Grafika roku – statutární cena
2007 Sponzorská cena V. trienále Grafiky roku
2008 Statutární cena Grapheion (Autorská kniha)
2009 Cena Vladimíra Boudníka za grafiku
(Zdroj: internet)
Zdalipak víte, že:
- Litografie (z řeckého lithos – kámen, grafein – psát) nebo kamenotisk je tisková technika vynalezená v roce 1796 Aloisem Senefelderem.
- Jde o metodu tisku především na hladké povrchy.Používá tiskové formy bez jakéhokoliv reliéfu, vystouplého či vyhloubeného. Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou na jedné výškové úrovni. Podstatou je jemně vyhlazený kámen (druh vápence). Na jeho povrch se ručně mastnou tuší přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu, jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu. Při výrobě tiskové formy se využívá vzájemné odpudivosti mastnoty a vody.
- Vynálezce, německy mluvící pražský rodák, Alois Senefelder (vynález nazval „chemický tisk“). Kamenná deska bývá u velkých formátů i přes 10 cm silná a často se slepuje ze dvou druhů kamene. Strojové desky velkých formátů jsou velmi těžké (např. u formátu 80 x 120 vážily přes 150 kg). Manipulace s nimi je velice obtížná.
- Deska se zakládá pomocí vozíků na fundament kamenotiskových rychlolisů. Před každým naválením barvou a před tiskem se vždy kámen vlhčí. Po vybarvení barvou následuje přímý tisk na papír. Proces vlhčení, navalování barvou a otisku na papír se ve stroji stále opakuje.
- Kresba musí být na kameni zrcadlově obrácená, nečitelná, podobně jako je tomu u knihtiskových forem.
- Tiskové formy se zhotovovaly ručně, později (po objevení fotografie a světlocitlivých vrstev vhodných ke kopírování) vznikla fotolitografie. Ta umožnila vyrábět formy racionálněji fotomechanickou cestou.
- Tisk z kamene je pomalý, manipulace s těžkými kamennými formami namáhavá. Pokus dát kamenům válcovou formu neuspěl, a proto kamenotisk postupně vymizel a byl nahrazen produktivnější technikou ofsetovou. Dnes je tato technika využívána jen jako umělecká pro tisk grafických listů. (zdroj: Wikipedia)
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková