Michail Ščigol: Deníky Franze Kafky aneb sebezpytování…

16.07.2018 09:57

Galerie Toyen/Informační centrum Praha 3

10. 7. - 30. 8. 2018

 

 

Na vernisáži (prodejní) výstavy olejů na plátně, které ze svého cyklu  Deníky Franze Kafky vystavil východočeský malíř Michail Ščigol, jenž je původem ukrajinský architekt, žijící v ČR od roku 1990 a ve svém díle spojující evropský expresionismus s byzantskou kulturou východních Slovanů, byl autor vystavených obrazů osobně přítomen. Jeho malované příběhy (oleje na plátně) jsou vždy plné nadsázky, prvků grotesky a jemné sebeironie.

 

„Teď jsou v módě instalace, multimediální projekce, happeningy,

 ale já mám pořád co říct tím starým štětcem.

Tak proč bych to měnil…“

M. Š.

 

Výstavu zahájila vedoucí Informačního centra Praha 3 Ing. Eva Slezáková a prozradila nám, že vystavený soubor je věnován Kafkovi, že vystavený soubor obsahuje 24 malých a 18 velkých obrazů a dalších 6 obrazů prý autor ještě hodlá doplnit, aby byl soubor kompletní.

 

Pak uvítala mimořádného umělce, houslistu a pedagoga Alexandera Shonerta, který se postaral o hudební vstup svým úchvatným podáním specifické skladby, hodným velikánů houslového mistrovství, jakým byl kupříkladu Pablo de Sarasate. Jeho dynamický styl a špičková virtuozita uzemnily i část přítomných, včetně věčně rušících a konzumujících diváků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dodejme, že Alexander Shonert se narodil na Sibiři, ale od roku 1999 žije a pracuje v Praze. Jako uznání za přínos české kultuře mu bylo uděleno české občanství (2010). Vystupuje běžně jako houslový sólista po celém světě. A. Shonert proslul tím, že hraje jak standardní houslovou klasiku, tak provokativní, emocionálně bohaté, improvizované melodie v jedinečné interpretaci a že má odvahu pustit se i do spolupráce s umělci z odlišných žánrů. Malá, leč nepřeslechnutelná ukázka jeho hry, tedy zazněla i na zahájení této výstavy Michaila Ščigola.

 

Po koncertní skladbě v podání Alexandra Shonerta se krátce a formálně ujal slova nově jmenovaný místostarosta Prahy 3 Ing. Tomáš Mikeska.

 

Až umřu, snad mé dílo nikdo nezničí. To by mě naštval…

Hlavní slovo pak patřilo Michailu Ščigolovi, jenž vylíčil vznik výstavy. Vyprávěl o tom, jak se s dnes už bývalou starostkou Prahy 3, Vladislavou Hujovou, dohodli, že soubor obrazů na téma Franz Kafka není o tradičním spojení tohoto spisovatele se starou Prahou a že by ho mohl představit na Žižkově. A jak k tomu Michail Ščigol obratně dovodil, Franz Kafka je vlastně i Žižkovák, když spočívá na Žižkově, na Židovském hřbitově. K tomu ještě si povzdechl, že on sám doufá, že spočine též na Žižkově, na Olšanech, relativně blízko Franze Kafky, a že by si tedy přál, aby to bylo co nejblíž, neboť si Franze Kafky nesmírně váží a rád o něm přemýšlí.

 

Pak už si ale na pomoc k mikrofonu přizval paní Vladislavu Hujovou.

 

Její vstup byl doprovozen spontánní reakcí přítomných a bylo znát, že její  teď už jen neformální autorita a obliba trvá a nepolevuje. Paní Vladislava Hujová se svým typickým úsměvem předně zavzpomínala na začátky Galerie Toyen, konstatovala zadostiučinění z toho, že Galerie funguje a že slouží nejen obyvatelům Prahy a profiluje se v pestré galerijní mapě Prahy.

 

Ke Kafkovi, o němž je celá výstava, dodala málo známý fakt, že opravdu byl Franz Kafka tak trochu i Žižkovák, neboť na Žižkově měl jeho otec 27 let provozovnu a mladý Kafka sem za ním do žižkovské provozovny chodíval. Doloženo je, že nerad, neboť mu tehdejší Žižkov nevyhovoval, ale chodit sem z různých důvodů musel, chtě, nechtě.

 

Paní Vladislava Hujová také vyslovila optimistickou vizi, že Kafka by na dnešní Žižkov už asi chodil často a rád, neboť se tahle - za jeho dob opravdu nepříliš atraktivní - čtvrť pozvolna plní umělci, kteří tu žijí a tvoří, jejich ateliéry a pracovnami, galeriemi, kavárnami a kulturními aktivitami. Což jí, po jejím osmiletém angažmá v čele radnice této čtvrti, osobně těší asi nejvíc ze všeho. A jako doklad, že to tak opravdu je, uvedla i přítomného Michaila Ščigola, který jí na důkaz úcty a obdivu věnoval nádhernou bílou růži, kterou krátce předtím dostal jako každý vystavující umělec v Galerii Toyen od Evy Slezákové.

 

Jeho gesto provázel opět nadšený potlesk a vyjádření sympatií k bývalé paní starostce.

 

Pak už se střídali u mikrofonu další osobnosti. Především to byla předsedkyně  ´Nového sdružení pražských umělců - malíři - grafici´, jež přijalo Michaila Ščigola do svých řad jako člena. Připomenuto nám bylo i to, že Michail Ščigol není jen malíř, ale je i architekt, a to aktivní a že jeho práce architektonické jsou nebývale invenční a vizuálně zajímavé.

 

Michail Ščigol byl ze všeho toho opěvování rozpačitý, a tak nám raději vyprávěl o vystavených obrazech. Vysvětlil, že Franz Kafka je jeho dávný idol, literárně i životem, a že se tedy snaží vžít do této nelehké osobnosti a přemýšlet o něm nad rámec doložených faktů. Třeba stylem coby - kdyby. Vystavené obrazy jsou deníkovými záznamy toho, co se nestalo, ale mohlo, jak by mohl, ale nemusel reagovat Kafka, a co by dělal, a třeba naopak nedělal.

 

Michail Ščigol nás pak „provedl“ vystavenými obrazy a komentoval na nich zaznamenané deníkové události ze života Kafky, které se nestaly, ale mohly. Svůj výklad zakončil slovy, abychom to vše brali nejen jako nadsázku, ale i jako jeho autorskou výpověď o Kafkovi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Závěr vernisáže patřil opět  Alexandru Shonertovi a jeho démonickým houslím. A stálo to za to…(zapsal Richard Koníček)

 

Michail Ščigol - malíř a architekt (* 26. srpna 1945 v Čeljabinsku)

  •  narodil se v ruské federaci ukrajinským rodičům
  • vystudoval Kyjevskou Národní univerzitu stavebnictví a architektury a  urbanistiku Vysoké  školy architektury v Moskvě
  • v té době se soustavně věnuje architektuře, sochařství a malbě
  • od 1969 pořádá samostatné výstavy a prezentuje své umění   Ukrajina, Československo, Česká republika, Německo, Slovenská republika, USA, Rakousko, Italie, Belgie
  • 1970: se stává členem Svazu architektů Ukrajiny
  • 1993: přijat do Unie výtvarných umělců ČR a je členem International Association of Art UNESCO

 

Na jaře roku 1990 přijíždí do Československa, kde se sbližuje s českými umělci (malíři Vladimírem Komárkem, Karlem Valtrem a sochařem Viktorem Konečným)

 

  • 1990: 1. výstava v Československu se uskutečnila v muzeu města Železnice
  • 1999: bylo uděleno české státní občanství
  • od 1988 se umělec věnuje výhradně malbě
  • držitel cen : Oskar za lidskost - Česká republika (1997) a Ceny Andyho Warhola za rok 2007 ( Slovenská republika ) a rok 2016

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Tvoří rozsáhlé cykly:

Velká třešňová loupež ( 1990 -1995 ),  Noci v Železnici ( 1990-2006 ), Tristan a Isolda  (1993), Ateliér z černobílého soukromí ( 1995 - 2011 ), Skicák strýčka Tea ( 1997 ), Jsem Tančící dům ( 1997 - 2000), Biblické náměty ( 1991- 2001 ), Povodňová zátiší ( 1998 - 2003 ),  Se Šporkem a Braunem (1999 - 2003 ),  A.V. E. Valdštejn ( 1999 - 2005), Jen krátká návštěva potěší (2003 - 2005), Kalvárie XX století (2009), Křížová cesta pro kostel Sv. Bartoloměje (obec Brada, 2010), Deníky Franze Kafky (2012 - 2016), a další … celkem přes 550 obrazů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Praha 3 - Žižkov

Milešovská 846/1

Máme otevřeno:

po, st: 9.00 – 19.00 hodin

út, čt, pá: 9.00 – 16.00 hodin

Vstup: volný

 

 

 

Hodnocení: 100 %

Zapsal Richard Koníček

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/michail-scigol%3a-posledni-pribeh-aneb-jak-malir-vytvarne-proziva-sve-%c2%b4ahoj%2c-lasko%c2%b4%21/


Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/michail-scigol%3a-%c2%b4mala-retrospektiva-malba%c2%b4-aneb-proc-spechat%2c-mas-na-to-celej-zivot-%28m-s-%29/

 

 

 

 

 

www.galerietoyen.cz