Michaela Černická: Dokumentární sondy aneb kdo u nás dělá polychromní fotografie?!
Galerie Via Art - Praha
30. 5 - 22. 6. 2018
Do Galerie Via Art není náš web www.www-kulturaok-eu.cz zván poprvé. Kromě toho, že jde o opravdu výjimečné prostory, vyznačuje se galerie i vytříbenou dramaturgií a prezentace autorů všech žánrů je tu vždy objevná. Není proto dobré nesledovat výstavy této nejstarší pražské soukromé galerie. Podávají nám totiž obraz o současné, přitom kvalitní výtvarné scéně.
Poslední předprázdninová výstava
Výjimkou není ani předprázdninová výstava, nazvaná technicky až nepoeticky ´Dokumentární sondy´. Její autorkou je Michaela Černická (*1970), jež se zahájení své výstavy osobně zúčastnila. A to nejen ona, ale i její manžel Jiří Černický a jejich dcera (nesporně budoucí houslový virtuós) i další členové rodiny. A jak by ne. Výstava půvabné, něžné a usměvavé malířky, ilustrátorky a restaurátorky Michaely Černické, absolventky Akademie výtvarných umění v Praze (1990 - 1997) nám totiž - i přes ten poněkud technizující název - nabídla svébytně poetické práce. Nevelké svým formátem, ale velké nabízenou hloubkou k vnímání.
Překvapení pro všechny
To, že není tvorba Michaely Černické ve všeobecném povědomí dostatečně zakotvena, zmínili oba mluvčí při zahájení výstavy. Oba se také shodli, že neprávem.
Mgr. Zdeněk Freisleben, jenž tradičně výstavy v této galerii zahajuje, připomněl, že práce Michaely Černické sleduje se zájmem již dlouho. Naposledy, že se s nimi setkal například na akci 4 + 4 dny v pohybu, ale ty, co poskytla na tuto výstavu, že překvapily svou zajímavostí a nezvyklostí i jeho. Dodal, že ho na nich oslovil zejména jejich nádech dobami dávno minulými, a že se v nich odrazila autorčina průprava restaurátorky. Ale že v její tvorbě tento skoro až archeologický přístup je oživen poezií a hloubkou zamyšlení.
Černický o Černické ...
Doc. Jiří Černický (* 1. 8. 1966, Ústí nad Labem) je mimořádný vizuální umělec, autor osobitých experimentálních a intermediálních projektů. Od roku 2015 navíc působí jako docent Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Tomu odpovídal i jeho vstup. Neformálně nám prozradil, že tvorbu Michaely sleduje již od jejích studentských let, že autorka vystavených obrazů studovala a věnuje se restaurátorství, ale že - mimo tento náročný, citlivý, zodpovědný a preciznost vyžadující obor - se realizuje i ve volné tvorbě. O tom a její tvorbě se ale moc neví.
A Jiří Černický doslova řekl, že
„rád zdůrazňuje ty, kteří tvoří něco výrazného, ale moc se o nich neví.“
A mezi jmény, jež uvedl a jimž takovouto věnoval pozornost, uvedl i jméno své choti. Proto hledal vhodnou prostoru pro prezentaci jejích děl, až uspěl v Galerii Via Art. Ta totiž ochotně a cíleně prezentuje právě takové osobnosti, které tvoří jinak než ostatní.
Výstava zahrnuje tři výtvarné celky
Při výběru prací pro výstavu se manželé Černičtí rozhodli pro prezentaci 3 okruhů autorčiny tvorby. A tak se na výstavě můžeme zahledět do polychromních fotografií, retušovaných fotografií a také na video. Vše je umně spojeno v celek. Kdyby Jiří Černický však předem ono rozhraničení nezdůraznil, jako expozicí zaujatí diváci bychom to vlastně ani nemuseli vnímat.
Výstavu doplňují drobné a nenápadné restaurátorské sondy. Miniumělecká díla, kterých jsme si na výstavě sice všimli, ale za součást výstavy jsme je nepovažovali. A to by byla chyba. Jde totiž o jakési rýhy do omítky, z nichž je patrno, jaká je podomítková skladba nosného zdiva. Což pro Galerii Via Art, nalézající se v historických prostorách pod kostelem sv. Václava, gotické stavby z pol. 14. st., která vznikla přestavbou původního románského kostelíka z let 1170 - 1181, je přímo charakteristické. Můžeme říci, že objekt v Resslově ulici k možným restaurátorským sondám je víc než vhodný a lákavý…
Polychromní fotografie se u nás nedělá
Podle oficiální definice je polychromie (z řec. poly-chromos, různo-barevný), tj. barevná výzdoba plastik, architektonických detailů, případně i stěn či stropů staveb a materiálů, používaných k jejich pokrývání (např. kazetové obložení).
Takže jde o nátěr či lak, jenž pak předměty mimo jiné i chrání proti povrchovému poškození a povětrnostním vlivům. Činnost restaurátorům dostatečně známá. Jenže - polychromní fotografie…?
Jak nám ozřejmil Jiří Černický, polychromní fotografie se u nás nedělá a považuje se, jak doslova řekl ´za kacířství´. A přesto to jde a vypadá zajímavě, jak výstava Michaely Černické plně dokládá.
A do třetice – retušovaná fotografie
Michaela Černická, ovlivněna svou restaurátorskou praxí a průpravou, používá ke svému tvůrčímu vyjádření i třetí cestu. Fotografii s retuší. Jenže tak říkajíc obráceně. Původní fotografii celou zahalí, aby z ní pak odhalovala detail či části celku, který ji k vyjádření zajímá a z plochy, se pak jako z mlhy či z nekonečna zrozené, vystupují fragmenty, detaily, jež v celku působí výmluvně a nutí k vnímání i zamyšlení. Na tato díla nejde kouknout a dost. Na ně je třeba zadívat se, dívat se a zamyslet.
Výstava Michaely Černické není prvoplánová podívaná
Jít na výstavu Michaely Černické do Galerie Via Art, je rozumné. Jednak se seznámíme s výtvarnými technikami, s nimiž se prakticky jinde nepotkáme. Ale také nás to donutí zadívat se, zakoukat, zamyslet, pobýt a vnímat. A k tomu nám navíc nenápadné restaurátorské sondy umožní vhled do dávné minulosti stavby, v níž se galerie nalézá a možná, při dobrém soustředění, nasajeme i nepatrně majestátního dávna do pádící dobou udýchaných duší.
Tak jako na Pražském jaru
Dcerka manželů Černických je dokladem, že po umělecké stránce jablka opravdu nepadají daleko od stromů. Jak je na tom po výtvarné stránce, to nevíme. Odvážná a bezprostřední dívenka se z větší části večera projevovala jako průvodkyně po vystavených artefaktech své maminky, o nichž zasvěceně vykládala přítomným divákům. Přesto se při hudební vložce v mžiku převtělila ve virtuose a s přehledem ´vysekla´ dvě věty z houslového koncertu. Bez velké trémy i chyb. Potlesk od nás vděčných a pozorných posluchačů a růže od Galerie Via Art jí byla jistě zaslouženou odměnou…
120 00 Praha 2
Resslova 6
Máme otevřeno:
úterý - čtvrtek: 13.00 - 18.00 hodin
pátek: 13.00 - 17.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 89 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček