Michael Nosek: Cyklus jednoho pokoje aneb když náš pes do našeho soukromí patří
Galerie Caffé Vedle - Praha
21. 8. – 15. 9. 2014
Dostali jsme pozvání na výstavu maleb a obrazů Cyklus jednoho pokoje, jejichž autorem je mladý výtvarník Michael Nosek. Vernisáž proběhla za osobní účasti Michaela Noska a obrovského zájmu návštěvníků. Vernisáž jsme zahájili slovy, že Caffé Vedle se rozhodlo poskytnut prostor kavárny výtvarníkům, kteří mají zájem zde vystavovat své práce. Cílem je poskytnout návštěvníkům kavárny prostředí, kde si mohou posedět a prohlédnout práce i nepříliš známých autorů, ať už se jedná o fotografie, obrazy, grafiky, drobné plastiky či desénové kousky. Tentokrát se jsme zhlédli sedm velkoformátových akrylů na plátně ´Cyklus jednoho pokoje´ od Michaela Noska (na foto vpravo, fialové triko). 
Autor se primárně zaměřuje na zachycení reality, skici a studie. Vztah iluze a skutečnosti, zrcadlení a reality je prvek, který je přítomen ve většině jeho prací.
Podle slov autora jeho malby vlastního pokoje vznikaly během půl roku, jako dokument či jako časosběrná výpověď jeho života v místnosti, která je pro něj symbolem soukromí , které mimo jiné sdílí i autorův oblíbený černý pes (byl také na vernisáži). Nechává nás tak až voyeursky nahlédnout do svého života surově a bez zbytečných příkras.
Šokující je obraz se soškou panenky Marie, a to s jezevčí lebkou. Autor má doma více lebek, zajímají ho. Instalace plastiky panenky Marie pod stropem kavárny vyvolala také silnější dojem autentičnosti z Michaelových prožitků.
Produkce: Barbora Klimszová, Marek Volf, realizační tým Caffé Vedle
Organizace výstav: MgA. Barbora Daušová
e-mail: schranka@caffevedle.cz
Galerie Caffé Vedle
110 01 Praha 1 - Josefov
Valentinská 20/10
Vstup: volný
Kurátorka: Barbora Klimszová
Hodnocení: 50 %
Ing. Olga Koníčková (z tiskové zprávy)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
P. S. : Michaela Bachoríková
V suterénu - kuřárně Caffé Vedle je další výstava, a to výstava portrétů lidí, kteří se ocitli vedle autorky, ať už jde o rodinu, kamarády či spolucestující. Bachoríková pracuje s především černou linkou, kterou zachycuje na papíře, a posouvá ji také do prostoru.
