Mezera v designu aneb konec pohřebního pesimismu?!
Galerie 1 - Praha
6. - 31. 10. 2017
Blíží se podzimní cyklus kalendářních svátků (Svátek Všech svatých – 1. listopadu a Dušičky – 2. listopadu). Tyto svátky mají v Česku velmi dlouhou tradici, a tak vernisáž netradiční výstavy Mezera v designu představila funerální design – design osmi návrhů rakví, které přímo pro výstavu vytvořilo osm produktových či grafických designérů a umělců. Zhlédli jsme např. rakev v podobě rakety do vesmíru (Antonín Hepnar), či rakev pro entomologa (Hanuš a Zlata Lamrovi) a jiné.
Celá expozice je protknuta citáty osobností, které se dotýkají smrti.
„Tragédie moderního člověka není v tom,
že člověk toho stále méně ví o smyslu vlastního života,
ale že mu to stále méně vadí.“
Václav Havel
Myšlenka o novém, netradičním zpracování pohřebních truhel vzešla od výtvarníka, designéra a dřevosoustružníka Antonína Hepnara. Své dlouholeté představy a nápady zformuloval do projektu nazvaného příznačně Mezera v designu, vrcholícího v této výstavě.
Podle Antonína Hepnara se jedná o ´citlivé a revoluční téma´, a to z několika důvodů. Podoba rakví se již několik staletí nemění – převážně je rakev vyráběna ve tvaru šestibokém a i skrze tuto svou podobu ´udržuje rituál maximálního smutku s hlubokým působením na city pozůstalých´. Autor projektu doufá, že výstava kromě jiného bude inspirovat důležitou odbornou i veřejnou diskusi.
„Kvůli stárnutí není třeba ztratit chuť se smát, pokud ale ztratíš smích, zestárneš.“
Honoré de Balzac
Rakev jako výtvarný předmět a její (pro nás neobvyklé) podoby představené na výstavě nám připomínají naši konečnost a ukazují, že by tomu mohlo být trochu jinak, než jak to nyní běžně je: rakev by mohla být více osobním a snad i trochu pozitivním průvodcem ve smutku z odchodu našeho příbuzného či přítele. Schránky připravené na výstavu mají rozličné podoby – evokují domek, raketu, loďku, kuklu, umělci se nechali se inspirovat cestou i krajinou, či se snaží dotknout duchovního rozměru smrti.
Bude zajímavé sledovat, jak uspějí výtvarné návrhy v oblasti, kde jaksi nejsme úplně zvyklí hledat krásu, kvalitu a osobitost, přestože dobře víme, že právě rituální zpracování pohřebních obřadů stálo v základech téměř všech významných kultur. I tady si výstava klade otázku – jak je to v tomto ohledu s naší kulturností? Co současný stav vypovídá o naší společnosti?
K výstavě byl vydán katalog (s textem Terezy Špinkové, dlouholeté pracovnice v Cestě domů),
kde se můžeme seznámit s historií pohřbívání a historií podob rakví,
včetně podob rakví současných,
které odvisí od způsobu nakládání se zemřelým
(pohřeb bez obřadu, pohřeb obřadem končící žehem, pohřeb do hrobu, rakve pro ukládání zemřelých do hrobek, design uren).
V září 2017 totiž vzešel v platnost nový zákon o pohřebnictví, který obsahuje nové normy a pravidla pro podoby rakví materiály použité na jejich výrobu. Norma navazuje na technickou normu ČSN EN 15017 z let 2005 – 2006, která neobsahovala žádné ustanovení o povinnosti ukládat zemřelé do hrobů v rakvi či bez ní.
U nás se však dosud vždycky pohřbívalo v rakvi, je to nepsaná tradice.
(Např. muslimové ukládají těla do země bez rakve,
a žádná neveřejná pohřebiště v Čechách k dispozici nemají).
Dále se Špinková zmiňuje o paradoxu dnešní doby, který spočívá v tom, že přesto že si můžeme vybrat z nespočtu podob produktů a pohřebních služeb, jsme stále konzervativní, nic si nevolíme, nevybíráme, ani vlastně netoužíme si vybírat.
Ale autorka naznačuje, že samozřejmě je možné, že o těchto možnostech jako normální občané zpravidla nevíme.
A na závěr katalogu si můžeme přečíst jednotlivé umělce a jejich názory a vysvětlení,
proč pro rakev zvolit ten či onen tvar, design či barvu?
Tabu? Smrt je téma, které se týká bez rozdílu každého.
Vystavující umělci
Jakub Berdych (´Poslední dům´ - zvolil rakve ve tvaru jednoduchého domu)
Jiří Ďuriš (´Rose´ - optimistické rakve)
Antonín Hepnar (´Raketa do kosmu´ ´autor by chtěl být pohřben v ní)
Hanuš a Zlata Lamrovi (´Rakev pro entomologa´ - rakev má tvar kukly)
Ladislav Plíhal
(nejmladší autor vytvořil rakev pro nenarozené děti - tvar papírové loďky,
která svým pohupováním připomíná kolébku)
„Jsou i chvíle, kdy malé robátko se na cestu vypraví, přejme mu dobrého větru“
Jan Stolín (´Bez obsahu´ - rakev připomíná výstavní sokl, nebo praktikábl)
Martina Špinková (´Když budeš ležet i stát´ - jednoduchá schránka/truhly)
Autor projektu: Antonín Hepnar
Kurátorka: Tereza Špinková
Výstava se koná pod záštitou ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové, Ministerstva kultury ČR, radního hlavního města Prahy Libora Hadravy a starosty MČ Praha 1 Oldřicha Lomeckého
110 00 Praha 1
Štěpánská 47
Máme otevřeno: út - pá 10.00 -12.00 hodin / 13.00 -18.00 hodin, so 10.00 -14.00 hodin
Vstup: zdarma
Hodnocení: 79 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková