Metafyzika květin Renaty Drábkové aneb „Když chceš, abys žil, musíš se milovat a věřit. Ne nadávat, ale milovat!“ R. D.
Renata Drábková
Metafyzika květin
22. 7. – 14. 8. 2025
Galerie 9
Renáta Drábková
přináší svou nejnovější výstavou, věnovanou převážně květinám,
pohled do rostlinného světa a jeho struktur.
Autorka rostliny nejen zachycuje v jejich kráse,
dívá se často skrze ně.
Díky velmi blízkému, až intimnímu nahlížení do jejich vnitřního uspořádání,
podává zprávu o strukturách hmotného uspořádání
věcí v širším měřítku.
Nejprve – „metafyzika“
Nelze pochybovat, že všichni – tak nějak – víme, co učené slovo „metafyzika“ znamená. Ovšem, troufáme si tvrdit, že všichni (včetně autora těchto řádek) nevíme – přesně - co toto opravdu znamená. A jak nás už tahle moderní doba naučila, když něco nevím, tak si to „vygooglím“. Tak, aby laskavý čtenář nemusel honem přeřazovat na vševědoucího „strejdu Googla“, učinili jsme tak za něj. Takže, metafyzika je, když…
Metafyzika je už do starého Řecka filozofickou disciplínou zkoumající dvě „základní kategorie, jsoucno a bytí“. Metafyzika, ale nehledí na zkoumání s oběma jsoucny souvisejících přírodních zákonů, „ale na otázky, které jdou za tuto metodiku a možnosti přírodních věd.“ Nastupuje tedy až po té, co přírodní vědy cosi naměřily, propočetly, dokázaly… Takže: „Zkoumá to, co odborné vědy už předpokládají.“
Metafyzika květin…
Obrazy Renáty Drábkové nejsou reálné, vůbec nebo absolutně. A přece víme, že vidíme květiny. Obrazy Renáty Drábkové převádějí květiny, které odhmotnily pocity. Autorčiny, samozřejmě, ale nakažlivě, v tom nejzdravějším slova smyslu, i pro diváka. Svou pocitovostí totiž oprošťují vnímání květin v reálném, vizuálním, trojrozměrném smyslu. Šíření pocitovosti pak nakazí i diváka, který v reakci na onu nakažlivost obrazů Renáty Drábkové, začíná přistupovat na její způsob vnímání květin, a neřeší už, zda se právě dívá na ušlechtilou růži či prostinkou čekanu u cesty. Pocit, je v tomto případě to, co vnímá při pohledu na autorčin obraz. Nevidí už to, co obraz opravdu představuje, ale objevuje pocity, které mu obraz tlumočí. Což je pro obrazy Renáty Drábkové, podstatné. Vnuknout divákově mysli to, co je skryto za onou již výše zmíněnou a za příklad použitou, reálnou, růží či pomněnkou.
Viděné vidím, ale tušené si představuji
Obrazy Renaty Drábkové jsou vizuálně krásné. Působí jako relaxační hudba. Vyvolávají libé pocity, odpojují divákovo prvoplánové, realistické a věcné vnímání a zapojují jeho fantazii, jeho odosobněné, metafyzické vnímání oné růže či pomněnky. Divák nepochopí vše, neshodne se určitě ani s představou autorky, ale svou představu získá, tuší ji, a ocitá se - umem a stylem tvorby Renaty Drábkové – kdesi za obrazem, za zobrazením dané květiny, díky její metafyzické podobě.
Meditace v malbě a malbou
Autorka sice vystudovala původně scénografii na DAMU, ale pak se jí poštěstilo odcestovat do Indie (kam se od té doby vrací), a tam objevila - meditaci. A její pomocí – jak se zdá - i samu sebe. K vyjádření vnitřního hlasu autorčina se jí jako nejvhodnější jeví organické motivy. Tedy květiny v metafyzickém pojedí. Oprostila se od té růže i čekanky, byť by byly v metafyzickém pojetí, už pracuje jen s abstraktní florou. Čiší z toho nesmírná tvůrčí svoboda a volnost, naprosté a opojné nespoutání formami a fakty. V obrazech autorky jsou pocity tím, co nakonec určuje podobu obrazů. Tomu se – jak se zdá - přizpůsobují i technologie vzniklých obrazů. Mění se formáty, mění se matriály na něž maluje (papír, plátno…), mění se i výrazivost (jednoduché linie i celoplošné kompozice). Obrazy působí až automatismem bloudícím kdesi v metafyzičnu. A divák to reflektuje jako komplex velmi, velmi pozitivních pocitů, které si odnáší z výstavy.
Záhadné portréty záhadných postav
Nečekaně zapůsobí dva velkoplošné portréty jakýchsi nestandardních postav. Liší se pojetím i ztvárněním od převažující organiky rostlin. Proč jsou na výstavu instalovány, ví asi jen autorka sama. Podstatné - a pro autora těchto řádek i poněkud překvapivé - je, že celistvost kompozice výstavy neruší. Tiše a nenápadně tu dohlížejí na ostatní díla. Samy – jakoby vykostěny z reality – se zjevují a působí, ve svém metafyzickém (?) přestavení. Jako postavy z jiné dimenze času i prostoru, odněkud, kam k naší škodě nemůžeme, kde se nacházejí jen ony metafyzické květiny. Avšak naše vzbuzená a rozjitřená fantazie, nás tam – alespoň po čas naší přítomnosti na této výstavě - tak trochu přenášejí. Tak sněme v kontrastu s okolní realitou současna, o ireálním světě v zahradě metafyzických květin. Pomáhá to…
Text a foto: Richard Koníček
Renata Drábková
Metafyzika květin
22. 7. – 14. 8. 2025
Galerie 9
Přízemí vysočanské radnice
Sokolovská 324/14, Praha 9 236 041 292
Vstup volný
pondělí až čtvrtek 10:00 - 19:00
