Úvod > Matěj Olmer: Requiem za svět aneb když se všechen vesmír vejde do malého úderu štětce na plátně

Matěj Olmer: Requiem za svět aneb když se všechen vesmír vejde do malého úderu štětce na plátně

28.12.2018 14:45

White Pearl Gallery - Praha

15. 12. 2018 - 19. 1. 2019

Na vernisáži poslední letošní výstavy ve White Pearl Gallery, výstavy expresivních maleb Matěje Olmera Requiem za svět, byl autor osobně přítomen.

Přes kamenné balvany a jejich trosky jsme opatrně vstoupili do výstavní síně, plné abstraktních obrazů Matěje Olmera, který (na rozdíl od býka ve španělské koridě, podrážděného rudou barvou toreadorova šátku) také možná podrážděný, ale v tomto případě naopak bělostnými zdmi galerie, stěny svými rozmáchlými tahy štětce expresivně nejen do ruda zbarvil.

Výstava představila Requiem za svět malíře Matěje Olmera, který, ač nevěří v žádného Boha, dobře ví, že v nepřetržitém sledu vzniku a zániku čeká ´vysvobození.´ Atmosféru a klidné prožití okamžiku, doplnily zvuky otřesů hmoty v interpretaci DJ Jonáše Richtera.

“Requiem je volání,

možná do tíživého prázdna, jež se klene nad námi.

Ale pokud je nad námi čirá a chladná krása vyjádřená vlastním dnem,

které neexistuje,

je zřejmé, že očekávat ozvěnu nebo dokonce odpověď by bylo pošetilé.

Vesmír nezná lidské měřítko,

protože je emanací božských podstat,

a přestože modlitba za spásu duše směřuje nad nás a mimo nás,

stává se jedinou patetickou mocí nebohého člověka v tomto světě iluzí.

Sama je možná iluzí.

Poslední díla Matěje Olmera, který nevěří v žádného Boha,

se příliš neliší od těch předchozích,

což je jejich předností,

protože jsou výrazem tvůrčí stability.

Autor se celoživotně zabývá silným tématem,

prodchnutým zásadními filozofickými otázkami,

že jen všímavý pozorovatel zahlédne drobné posuny,

tak jako trpělivý vykladač hvězd objeví další planetku ve vzdálené galaxii.

Pokud tedy zrovna nehledíme na dno hologramového poklopu.

Matěj dobře ví, jako by byl paradoxně křesťanským mystikem,

že v nepřetržitém sledu vzniku a zániku, čeká ´vysvobození.´

K tomu je ovšem třeba dodat,

že utrpení člověka jako takového lze v přímé úměře

přirovnat metafyzicky k utrpení hmoty.

Němé a nesdělitelné.

Jiří Kolář

své první vizuální básně (asambláže) vyjádřil prostřednictvím kamenů,

kdy na provázky navlékl drobné oblázky,

čímž vytvořil nový jazyk.

Ne nepodobný šamanským rituálům,

kdy se zvuky otřesů hmoty stávají prosbami vůči přírodním cyklům.

Matěj Olmer

umisťuje do expozice výstavy kameny,

pomocí jejichž monolitického mlčení

stabilizuje reálnou hmotu vůči proudům vlastní malířské energie.

Možná existuje ještě další neviditelný důvod,

víc prozaičtější, osobnější a emocionálnější,

který ozřejmuje přítomnost neživé materie.

Jako dítěti, když míval horečku,

se mu neustále opakoval sen,

z něhož se stávala neklidná a tíživá noční můra.

Z malého kamínku

rostl a nekontrolovaně

se zvětšoval

obří balvan rostoucí do skály,

která se rozpínala v jeho hlavě.

A pak nastalo smrštění a tento strašlivý dětský strach

jej dusil a možná dusí dodnes,

protože jej opět prožívá ve vytržení své tvorby.

Všechny reálné představy mají abstraktní původ v nevědomí,

jsou seizmickým záznamem,

otištěné v mramorové trhlině.

My všichni jsme trhliny obsažené v poselství Smaragdové desky,

kde to,

co je nahoře,

je i dole

a všechen vesmír se vejde do malého úderu štětce na plátně,

tam kdesi ztracený v trajektorii vlastní energie,

tam uprostřed spasení tvůrčí bolesti,

v zápasu o každou vteřinu nekonečna.“

(text: Patrik Šimon)

Matěj Olmer (*1979) - pražská graffiti legenda

progresivní, inspirativní a nekompromisní autor, který se prosazuje i jako abstraktní malíř
graffiti pojímá jako otevřenou emotivní disciplínu
vyznává projev založený na neřízené intuici - expresivní gestickou malbu, kterou akčním způsobem vrství přes sebe a volně kombinuje nejčastěji s principy koláže
typický je pro něj výrazný kolorismus, smysl pro experiment a momentální improvizaci
ve své tvorbě někdy vychází z vlastních básnických textů
(zdroj: Radek Wohlmuth, teoretik umění)

Samostatné výstavy

1999 Hudba tělům odvahy, Galerie Nový svět Praha

2001 Absolutno, Galerie Portheimka Praha

2002 Mořeplavec Prometheus Rimbaud z Arku, Galerie No2 Řevnice

2003 Nicota forever, Malostranská beseda Praha

2004 Hledání obydlených planet, Galerie Nábřeží Praha

2007 Divná láska, Galerie v zelené kuchyni Praha

2009 Čáry, Galerie Trafačka Praha

2010 Srdce bledly, Chemistry Gallery Praha

2014 Multiverse express, Galerie Salon S Praha Tančící dům (společně s Pavlem Šebkem)

Kurátor výstavy: Alexandra Karpuchina