Úvod > Martin Kolář: Magnum Sin aneb „Smrt není vně života, za jeho hranicí, nýbrž se do něho vepisuje zevnitř…“ M. K.

Martin Kolář: Magnum Sin aneb „Smrt není vně života, za jeho hranicí, nýbrž se do něho vepisuje zevnitř…“ M. K.

04.06.2025 18:14

Martin Kolář

Magnum Sin

19. 4. - 13. 7. 2025

Hotel Zámeček Poděbrady

„Výstava Magnum Sin obsahuje výběr obrazů Martina Koláře

z předchozích let i současnosti,

takže je možno sledovat autorovu genezi a

postupný ponor do stále hlubších vod perverze a sociální škodlivosti,

které jsou prosvětleny majáky pop-artu,

jehož omračující reflektory prostupují malířovu tvorbu tak,

jako když žihadlo jedovatého hmyzu proniká jemnou kůži dítěte.

Martin Kolář (1999) je jedním z nejtalentovanějších současných studentů AVU.

Již od prvního ročníku budil pozornost svou velmi precizní malířskou technikou

ve spojitosti s originálním stylem,

v němž syntetizuje tezi motivů dětí uprostřed mainstreamové zábavy

s antitezí sociální patologie a kultu institucializovaného násilí.“

Kurátor Kamil Princ

Magnum Sin…

My „latiníci“ víme, pokud jsme už ovšem nezapomněli vše, co nás učili na gymnáziu v hodinách latiny. Takže my, co nevíme a my, co už zapomínáme pro náš dlouhodobý výpadek krátkodobé paměti, zalistujeme ve slovníku, modernější použijí překladač nainstalovaný v chytrém telefonu a zjistí, že Magnum Sin znamená v doslovném překladu - SKVĚLÉ KDYBY.

A o tom je opravdu výstava Martina Koláře v poděbradském Lázeňském domě – Zámeček, umístěná na jedné z chodeb tohoto léčebného domu pod názvem Magnum Sin, čili ono „Skvělé kdyby“. A o tom „Kdyby“, jsou všechny ty rozvolněné kompozice výrazných barev, povětšině kontroverzních námětů a nepřehlédnutelné výraznosti. Autor popouští - směle a v té dnešní „překorektnělé“ době, i dost odvážně – uzdu své, jak se zdá, a jak je i vidno, značně bezbřehé fantazii. Dobře mu tak. Dobře nám tak. A hlavně - dobře, že tak.

Dirty Talk…

Na jednom z Kolářových obrazů vidíme díťátko bezelstně a radostně hovořící s kýmsi na druhém konci spojení telefonním aparátem.

Hovoří rádo, naslouchá rádo, svěřuje se rádo, a protože je to kluk, má rád dobrodružství a nechává se zlákat na romantickou, napínavou a dobrodružnou nabídku, kýmsi, odkudsi, kamsi…

A právě o to jde. Kýmsi, odkudsi, kamsi. Ale, je ten tam, opravdu ten onen? A je opravdu z onoho odkudsi? A zve chlapce opravdu na ono kamsi, nebo doslova – kamsi…?

Ne nadarmo ho na obraze opřádá vlna tvořící výmluvný nápis Dirty Talk, což dnes už většina populace – na rozdíl od zmíněné latiny – hravě čte jakožto varovný slogan - ŠPINAVÉ ŘEČI. Tak, a stokrát obdobně, a stokrát jinak, vyznívají i ostatní obrazy Martina Koláře vystavené v chodbě Lázeňského domu.

Není to na nich vždy takhle transparentně deklarováno nápisem, ale při pozornějším pohledu je nám jasno. Důvod k zamyšlení? Jednoznačně. Varování? Spíše ano. Jen jestli si toho ale ti, kdož se právě ubírají jen tak pohodově, či v zoufalé naději na lepší žití, okolo obrazů do - nebo ze - svých vaniček s bublající příjemně ohřátou Poděbradkou. Jen jestli…

Pohled kurátora výstavy Kamila Prince

„Infantilní agresivita s odkazy na středověkou i moderní válku, tvoří nečekaný tematický kontrapunkt. Freudovské principy destruktivního Thanata a promiskuitního Eróta, kde je atomová bomba zároveň falickým symbolem, oscilují jako vlna střídavého elektrického proudu.

Kýč a dekadence, barevnost a bolestnost, ornament a symbol – Kolář po vzoru Jacquese Derridy dekonstruuje realitu a věnuje pozornost smrti a smutku (“le deuil”) s morózním, leč o to pravdivějším mottem: ´smrt není vně života, za jeho hranicí, nýbrž se do něho vepisuje zevnitř´.

Navzdory infuzi filozofického nihilismu však obrazy paradoxně působí rozverně a hravě, což ještě více elevuje jejich bizarnost.“

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.