Markus Huemer: Abstrakt všeho aneb svět zaplněný odosobněnými prostorami na hraně abstrakce s realitou
Markus Huemer: Abstrakt všeho
09. 3. - 1. 6. 2022
Rakouské kulturní forum
Markus Huemer (* 1968 Linec), studoval na Univerzitě uměleckého a průmyslového designu v Linci a na Akademii umění v Düsseldorfu. Získal stipendium Akademie mediálních umění v Kolíně nad Rýnem a přednášel na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Žije a pracuje v Berlíně.
Samotné hledání je cílem, i když je od počátku jasné, že je odsouzeno k neúspěchu. Toto fundamentální zklamání je středobodem Huemerovy tvorby a vytváří zvláštní napětí s ohledem na technickou dokonalost jeho produkce: skutečnost, že hledání je nakonec nemožné, si autor uvědomuje od samého počátku. Spíše než s beznadějí se s tím vyrovnává s humorem, což naznačují už názvy jeho děl.
Obrazy, které s vámi diskutují
Markus Huemer je ve svých obrazech nejednoznačný. Karikuje realitu? Zpochybňuje realitu? Naznačuje svými obrazy, že realita není definitivní, že záleží na tom, jak ji kdo vidí? A vykládá? Vidíme na obrazech to co vidíme, nebo si myslíme že vidíme co nevidíme. Před každým z autorových pozitivně působících, nás nutí přemýšlet., Co to namaloval.
To je svět koem nás, nebo jen fantazie ten svět připomínající. Huemerovy obrazy jsou nejednoznačné. Cosi vám sdělují, ale cosi tají, nutí vás vstupovat s nimi do dialogu, ptát se a hledat v nich odpovědi, které vám dávají i nedávají. Nevíte. Nač se díváte, na čem jste a vnucuje se ona okřídlená věta, co tím chtěl – v tomto případě – malíř říci. A když už se vyrovnáte – nějak – s obrazem jedním, nabídne se vám k diskuzi mezi vámi a obrazem další obraz. A je to zase totéž. Tytéž otázky. A tytéž tušené (snad) odpovědi. Znalci nacházejí ozvuky dávným malířských škol, mistrovských děl historie, ale je otázkou, zda to tak je či není záměrně, a zda to tak je či není vůbec.
Abstrakt to je to co dělá Huemera Huemerem
Připomeňme si, že abstrakt, slovo jím autor pojmenoval svoji výstavu, pochází z angličtiny, a znamená, jednoduše řečeno výtah z něčeho většího složitějšího. A proto název Abstrakt všeho, tedy výtah ze všeho, je víc než výstižný. Huemer nám ve svých obrazech přináší abstrakt – výtah – z něčeho většího a složitějšího. A je na nás zda z toho vytušíme, jak a co je za atím abstraktem, z čeho bylo dílo vyabstrahováno. Ale to je jen názor a pocit – nikoli výklad, to bychom si netroufli – Huemerových obrazů z našeho pohledu, pohledu poučeného diváka.
Ale ani tisková zpráva nevnáší do vyjádření závěru nad výstavou Markuse Huemera jasno.
Nahlédněme do tiskové zprávy
„Ve své knize ´Ich kann hypnotisieren! Was kannst Du´ (Umím hypnotizovat! Co můžeš ty?)z roku 2007 definuje Markus Huemer v rámci své umělecké tvorby pojem ´mediální manýrismus´, který se původně vztahoval k pozdní renesanci.
Hlavním cílem renesančního hnutí bylo nové chápání světa, osvícení lidského ducha a fyzická krása. Manýrismus pozdní renesance toto vše podkopává a nesoustředí se ani na realitu, ani na ideál krásy, ale na samotného umělce jako tvůrce a na koncept geniality.
V ´mediálním manýrismu´ se Huemer vrací k digitálním obrazovým konceptům, a proto se zde objevuje zkreslování, nadsázka, radikalizace, citace a opakování forem, které již v digitálních obrazech existovaly.
´Mediální manýrismus´ tak není pouze stylem, ale je reflexí, přivlastněním tradic a zároveň předjímáním nových konstrukcí. Jde spíše o vnitřní realitu počítačů, jejich programů, internetu a projekčních zařízení, o fungování počítačových kódů a algoritmů v tomto paralelním světě.
Samotné hledání je cílem, i když je od počátku jasné, že je odsouzeno k neúspěchu. Toto fundamentální zklamání je středobodem Huemerovy tvorby a vytváří zvláštní napětí s ohledem na technickou dokonalost jeho produkce: skutečnost, že hledání je nakonec nemožné, si autor uvědomuje od samého počátku. Spíše než s beznadějí se s tím vyrovnává s humorem, což naznačují už názvy jeho děl.
V této souvislosti se autor často odvolává na koncept utopie Ernsta Blocha, která není postulována jako opak skutečnosti, ale jako její výsledek čili jako nový druh pravdy v době vědy a techniky. Bloch formuloval doktrínu „kulturního přebytku" (kulturellen Überschusses), aby definoval roli kultury a v rámci ní i roli umění a malířství při vytváření lidských utopií jako odrazu lidské touhy po dokonalosti. Huemer tyto filosofické odkazy převádí do konceptuálního smyslu pomocí svého mediálního manýrismu: Odchýlí se od původního znění a manipuluje s ním pomocí synonyma, které mění význam sice jen nepatrně, ale zásadně.“
Nepřemýšlet, nebádat, vnímat a snít
Inu, dodejme, že chytrost nejsou sice žádné čáry, ale u Huemerových obrazů je i ta chytrost náhle na vážkách, co že si o těch obrazech myslet. A tak je pak skoro jednodušší, dát své chytrosti po dobu návštěv výstavy dovolenou a jen se dívat na Huemerovy obrazy s vypnutým mozkem a otevřenou duší. A příjemno a tajemno se nakonec dostaví samo a to je to nejdůležitější. Zjistíme, že vlastně bohatě postačí krásný zážitek z návštěvy na hranici mezi abstraktem a realitou mezi „abstraktem všeho“.
Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Markus Huemer: Abstrakt všeho
09. 3. - 1. 6. 2022
Rakouské kulturní forum
Praha 1, RKF, Jungmannovo náměstí 18
po–pá, 10–17 h, kromě rak. a českých svátků