Maria Lassnig 1919 - 2014 aneb otcova černá hlava …či naše oči by měly myslet
Veletržní palác – l. patro/ Praha
16. 2. – 17. 6. 2018
Tisková konference, která se konala při příležitosti zahájení letošní výstavní sezóny Národní galerie v Praze ve Veletržním paláci, a to pěticí nových výstav, se konala za účasti generálního ředitele Jiřího Fajta, kurátora Adama Budaka a umělkyně Kathariny Grosse. Jak řekl Jiří Fajt, letos byla dána možnost prezentovat se svými díly především zahraničním umělkyním.
Hlavní roli ve výstavním programu Národní galerie pro jarní sezónu 2018 tak sehrály dvě umělkyně z Německa a Rakouska. Německá umělkyně Katharina Grosse vystřídala ve Velké dvoraně Aj Wej-weje s instalací Zázračný obraz, která byla připravena pro tento prostor, a v 1. patře zhlédneme rozsáhlou retrospektivu Marii Lassnig, kterou jsme připravili ve spolupráci s Tate Liverpool.
My na www.www-kulturaok-eu.cz jsme si pro náš text vybrali jako první výstavu Maria Lassnig 1919 - 2014, jež zahrnula její dílo nám, dosud v Česku neznámé rakouské umělkyně, která před několika lety zesnula ve svých úctyhodných 94 letech. Expozice nabízí kromě výtvarných děl i citáty, kterými Maria Lassnig charakterizuje své pocity ve své umělecké tvorbě…
(Rytmus malování se musí podobat prudkým poryvům dechu, jako když nás rdousí život.)
(Než tě odvane vítr – vnímej, vnímej, vnímej!)
(Vidění není tak důležité jako vcítění.)
(K malování potřebujete plechovky plné očí.)
( Naše oči by měly myslet.)
Vůbec poprvé jsme v Česku představili rozsáhlou výstavu jedné z nejvýznamnějších umělkyň 20. a 21. století Marii Lassnig (1919- 2014), která vznikla ve spolupráci s Tate Liverpool. Ve své tvorbě se rakouská umělkyně věnovala zejména zkoumání lidského těla a sebeprezentaci.
„Maria Lassnig významně ovlivnila vývoj malířství posledních desetiletí
a spolu s Louise Bourgeois, Agnes Martin a Joan Mitchell
je považovaná za jednu z nejdůležitějších umělkyň 20. století,
jež se staly průkopnicemi ženské emancipace v uměleckém světě dominovaném muži,“
doplnil Adam Budak.
„Vždy, dokonce už zamlada, jsem usilovala o jisté zpřítomnění.
Ve své tvorbě, která je imerzivním uměním rozechvívajícím nervová vlákna, překonávám závoj nepřítomnosti.“
Maria Lassnig, 16. listopad 1996
Retrospektiva představila přes 50 velkorozměrných obrazů, kreseb, akvarelových cyklů i soch (nabízí i videa s jejími rozhovory) a pokryla tak více než 70 let trvající profesní působení umělkyně - od abstraktních děl, která vznikala ve Vídni 40. let přes malířské experimenty z doby jejího pařížského a newyorského pobytu včetně progresivní filmařské tvorby až po zralé dílo vytvořené po návratu do Rakouska v roce 1980, včetně pouze vzácně vystavovaných skulptur.
Retrospektivu pak uzavírají obrazy, kresby a akvarely z posledních let života Marii Lassnig, které spadají do autoportrétní tvorby a zkoumají ideový základ, z něhož vychází většina jejích děl, zejména ´vnímání těla´. Umělkyně se zaměřuje na introspektivní zkušenost a zachycení neviditelných aspektů niterných pocitů, což sama popisuje následovně:
„Před plátno předstupuji takříkajíc nahá.
Nemám žádný cíl, plán, model nebo fotografii.
Nechávám věcem volný průchod.
Ale mám výchozí bod, který je výsledkem zjištění, že jedinou opravdovou realitou jsou vjemy,
které se odehrávají v hranicích mého těla.
Jsou to fyziologické pocity: tlak, který vnímám vsedě nebo vleže, napětí a zakoušení prostoru.
Tyto věci je těžké zobrazit.“
Maria Lassnig se od počátku inspirovala uměleckými hnutími, která oslavovala gestickou, neformální a spontánní praxi, jako byl informel, tachismus a surrealismus, ale také body artem a performativním uměním, a pod těmito vlivy vytvořila soudržné dílo sestávající z odvážně expresivních olejomaleb jasných barev, jejichž středobodem byla lidská postava – často fragmentovaná, deformovaná a groteskní. Tyto obrazy, na nichž je sama sobě modelem, upozorňují na křehkost těla, stárnutí a běh času. Jsou současně sebeznázorněním i sebeodhalením a vztahují se ke slovům samotné umělkyně:
„osamělost dané osoby, neschopnost využívat kohokoli jiného,
meditace a použití skalpelu k vědeckému zkoumání ochotného subjektu, vlastního já“.
Maria Lassnig (* 1919 ve městě Kappel am Krappfeld v rakouských Korutanech)
- za 2. sv. války navštěvovala vídeňskou Akademii výtvarných umění
- 1945 své studium úspěšně završila
V instituci, trpící pod nacistickým jhem, z jejíž knihovny zmizely knihy o impresionismu a expresionismu, si vytvořila koncept „subjektivní barvy“ a rozhodla se zaměřit na hloubkovou analýzu vlastního (tělesného) já.
V Klagenfurtu se obklopila spisovateli, malíři a intelektuály z tehdejší výtvarné scény, pokračovala v malování a postupně rozvíjela umělecký postup, který záhy začal prozrazovat její zájem o autoportrét.
V Rakousku objevila surrealismus a kubismus, směry, které ovlivnily její rané obrazy z 40. a 50. let.
- V doprovodu o 10 let mladšího Arnulfa Rainera později odjela do Paříže, kde se setkala s André Bretonem, Paulem Celanem a GisèleCelan-Lestrange, Benjaminem Péretem a Toyen, kteří ji seznámili se surrealismem, o němž později mluvila jako o „osvobození od tradice“.
Během této cesty se nechala inspirovat také informelem a vytvořila své první kresby vyjadřující „vnímání těla“.
Její pařížský pobyt v letech 1961 - 1968 vyústil v cyklus velkorozměrných bílých obrazů, jež nazvala „Strichbilder“ neboli „čárové obrazy“ a jež chápala jakožto „figuraci tělesných pocitů“.
- 1968 - 1980 žila v New Yorku, kde studovala film a animaci na Nové škole vizuálních umění; současně se posunovala novým směrem ve své malířské tvorbě a začala se přibližovat „americkému realismu“, jak tento žánr sama pojmenovala a kde se na ploše jednoho obrazu vedle sebe ocitají niterné pocity i vnější reprezentace ve formě realisticky ztvárněných těl.
V USA, jimž přezdívala „země silných žen“, zůstala do roku 1980.
- poté se vrátila do Vídně, kde vyučovala až do roku 1989
- v 80. letech se odklonila od „realistické“ reprezentace a portrétů, vrátila se k abstrakci a obrazům vyjadřujícím „vnímání těla“, své náměty čerpala také z mytologie a využívala archaických prvků.
- 1998 započala etapu „drastických obrazů“, věnovaných existenciálním tématům (iluzím, vztahu mezi pohlavími, pomíjivosti, smrti a destrukci)
- 2013 dokončila svůj poslední portrét – „Autoportrét se štětcem“
Maria Lassnig významně ovlivnila a ovlivňuje vývoj malířství 20. a 21. století, přestože se její tvorba donedávna netěšila odpovídající pozornosti. Její vizionářská a nekompromisní tvorba se setkala s pozitivním kritickým ohlasem a inspirovala další generace umělců, včetně Paula McCarthyho a Martina Kippenbergera.
Spolu s Louise Bourgeois, Agnes Martin a Joan Mitchell je považovaná za jednu z nejdůležitějších umělkyní 20. století, která se stala průkopnicí ženské emancipace v uměleckém světě dominovaném muži.
Tvorbě Marii Lassnig se dostalo kritického uznání, když v roce 1980 reprezentovala Rakousko na 39. benátském bienále.
Po svém návratu z New Yorku nastoupila na Akademii užitých umění ve Vídni a stala se první ženou, která v německy hovořícím světě zastávala post profesorky umění.
- 1988 byla 1. ženou, které byla udělena Rakouská státní cena
- 6. 5. 2014 ve Vídni zemřela
Její umělecká díla byla představena na mnoha samostatných mezinárodních výstavách,
včetně „Maria Lassnig“ ve vídeňském Museum Moderner Kunst v roce 1985,
„From the Inside Out“ v amsterodamském Stedelijk Museum v roce 1994,
„Drawings and Watercolors 1946-1995“ v pařížském Centre Georges Pompidou v roce 1995,
„Maria Lassnig“ ve vídeňském MUMOKu v roce 1999 a
v londýnské Serpentine Gallery v roce 2008 a
newyorském MoMA PS1 v roce 2014.
Lassnig se rovněž zúčastnila výstavy documenta 7 (Kassel, 1982),
46. benátského bienále v roce 1995,
4. istanbulského bienále v roce 1995,
výstavy documenta X (Kassel, 1997),
55. ročníku Carnegie International Pittsburgh v roce 2008 a
řady významných skupinových výstav,
jako byly „Broken Mirror“ KunsthalleWien (1993),
„Féminin-Masculin“ v Centre Georges Pompidou (1995),
„Wack! Art and the Feminist Revolution“ v LA MoCA (2007)
- 2013 získala na 55. benátském bienále Zlatého lva za celoživotní dílo
Na výstavu tradičních formátů v 1. patře navázala další kapitola cyklu Moving Image Department/ Má animace je umělecká forma. Maria Lassnig, filmová tvůrkyně (včetně českých titulků) , která představuje Marii Lassnig také jako experimentální filmařku společně s dílem Lukáše Karbuse (1981), který na její tvorbu reaguje v monumentálním dvoudílném akvarelu.
"jdeme svou životní cestou, hledáme naši lepší polovičku...."
Výstava Maria Lassnig 1919 - 2014
a doprovodná výstava
Má animace je umělecká forma. Maria Lassnig, filmová tvůrkyně
jsou upravené verze výstavy Maria Lassnig,
která se konala v Tate Liverpool
pod dohledem kurátorky Kasii Redzisz za asistence Lauren Barnes
18. 5. - 18. 9. 2016.
Kurátor: Adam Budak ve spolupráci s Kasiou Redzisz
Výstava vznikla ve spolupráci s Maria Lassning Foundation Vienna a koná se pod záštitou Rakouského velvyslanectví v Praze a s podporou Rakouského kulturního fóra v Praze.
Další text připravíme o německé umělkyni: Katharina Grosse/Zázračný obraz, viz pohled z 1. patra do Velké dvorany Veletržního paláce.
170 00 Praha 7
Dukelských Hrdinů 47
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková