Lumír Čmerda: Nejen dřevěné reliéfy aneb chléb náš vezdejší dej nám dnes, zbav nás od zlého …
Galerie Nová síň - Praha
27. 6. - 21. 7. 2018
„ Co dokážu vymyslet, to dokážu nakreslit.
A co dokážu nakreslit, dokážu i sám do dřeva vysekat.“
Lumír Čmerda
Vernisáž nové výstavy Nejen dřevěné reliéfy, která je autorskou výstavou výtvarníka Lumíra Čmerdy, zahájil za autorovy účasti Jiří Suchý slovy, že Čmerda strohé věci lehce deformuje, a tak jim předává jistý druh humoru, a že také žasne nad jeho dřevořezbami. A pokud jde o Mistra Lumíra Čmerdu, popřál nám, abychom jako on, kdy při své 60 let trvající tvorbě prožíval pocity štěstí, při prohlížení jeho děl i my prožili pocity štěstí.
Po celý večer nám hrál jako o život 2+2 Sax kvartet.
Lumír Čmerda již v roce 1982 (tj. před 2 x 18 lety) měl v této Nové síni svou výstavu ´Dřevěné reliéfy Lumíra Čmerdy). V nové expozici jistě budeme žasnout nad Čmerdovými díly plné barev, nad umnými dřevěnými reliéfy (vysekávané do dubového, javorového dřeva), vytvářené do veřejného prostoru (např. z roku 1981 Reliéf sedmi měst o velikosti 400 x 640 cm, 7 měst: Praha/Moskva/Varšava/Berlín/Sofie/Bukurešt/ Budapešť).
Pro architekturu vytvořil celkem 46 plastik, např. pro lutherský evangelický sbor v Těrlicku, pro školy v Třinci, Rudné, Karviné, Jablunkově, Frýdku-Místku a Bálkové, pro Státní vědeckou knihovnu a Vysokou školu báňskou v Ostravě. Je také autorem plastiky pro muzeum v Terezíně, pro pražský Polarografický ústav Jaroslava Heyrovského a Ústav termomechaniky. Vytvořil dvě monumentální díla pro obřadní síně zámků v Přibyslavi a Vlašimi. Posledním dřevěným reliéfem je ´Patriae et Musis´ (1990), který vznikl pro holešovickou budovu Státní plánovací komise, dnes evropské centrály navigačního systému Galileo.
„Říká se tomu lokální patriotismus, když je někdo pyšnej na místo, v němž žije.
Být poctivým lokálním patriotem dá někdy práci
-
jsou na světě místa, kde není čím se chlubit a kde je třeba hodně fantazie,
aby mohl být člověk na něco hrdý.
Praha, kde krom mnoha jiných žije taky pan Čmerda a já, není ten případ.
Kam se podíváme, všude nám nabízí důvody k hrdosti.
Praha má svou magii - nechť je mi odpuštěn tenhle nevědecký termín.
Určitě by se slovo magie dalo nahradit slovem únosnějším, ale já to nedovedu. Slovo krása je nedostatečné.
Krásný je barokní dům na Malé straně,
krásná je holka, která v tom domě bydlí,
krásný je pohled na Hradčany
a
krásný je zvuk, který vydává Zpívající fontána před Belvederem,
jehož architektura je rovněž krásná.
Ale souhrn toho všeho,
ta nádherná kompozice,
do níž patří všechny věže,
historie tohoto města,
umělci a vědci,
kteří tu žili a žijí,
zbytky přírody od Petřína až po skály v Divoké Šárce,
všechny romány,
jejichž děj se v Praze odehrává,
všechny básně, které to město oslavují,
vrabci v parku a apoštolové na Orloji
-
to všechno dohromady je jev, disponující magickými silami.
Ty síly neplatí na každého.
Tak jako spousta lidí nemá hudební sluch a zázračná Mozartova hudba,
která se neslyšitelně vlní okolo Bertramky, jim nic neřekne,
tak mnozí jiní zůstávají nevšímaví k dotekům,
kterými nás všechny neustále Praha zahrnuje.
Ti právem považují má slova o magii Prahy za blábol.
Magie je jen pro vyvolené. Vyvoleným se může stát každý, kdo chce.
A když se jím stane, nedokáže už pak nikdy chodit Prahou s hlavou sklopenou
a pokud ji někdy opustí,
musí se do ní stále vracet. Praha má moc nad citlivými lidmi.
Když jejími ulicemi prochází člověk, obdařený talentem,
může se mu přihodit, že si odnese magii Prahy v sobě do své pracovny,
a že pak vydá svědectví o svém pocitu. Není třeba se zaobírat jen umělci dob minulých.
I dneska se jimi pražské ulice hemží.
Umělci všech profesí navazují vědomě či nevědomky na to,
co předcházelo a vznikají nová díla, inspirovaná starobylým městem.
Na výstavě reliéfů a obrazů Lumíra Čmerdy
v Nové síni jsou vystavena některá z nich.
Budou svědčit o tom, že má slova o magii Prahy nelze jen tak odmítnout.
Citlivá duše spolu s vycvičenou rukou tu shromáždily
nesourodé prvky do působivých kompozic, které jsou jakousi esencí pražství.
Umělec za nás vybral všechno to, co ho v Praze oslovilo
a nabízí nám svůj zážitek ve formě díla - tak už to mají umělci ve zvyku.
A na nás je, abychom si v jeho obrázcích hledali a nacházeli,
abychom se s nimi ztotožňovali anebo rozcházeli,
pokud jsme jiného založení, abychom nad nimi vzpomínali,
zkrátka abychom s nimi nakládali každý podle svého.
Až si obrázky pana Čmerdy prohlídnete,
tak si je taky přečtěte, protože každý z nich je nejen
výtvarným objektem, ale i malou povídkou.
Třeba o tom, že na Kampě u Čertovky sídlil vodník Čochtan,
o němž víme my, pamětníci, že ručkoval pod oceánem po kabelu až do USA,
aby si tam vyzvedl svůj divotvorný hrnec.
Žil pak v jednom domě s abbé Dobrovským,
jenomže každý v trochu jiném čase,
takže se nepotkávali na chodbě,
ačkoliv kdo ví.
A až si budete výstavu prohlížet, povšimněte si mne, laskavě, jsem na obrázcích
´Anděl´
a
´Kubistický portrét J. S.´
hezčí než ve skutečnosti.“
Jiří Suchý
Lumír Čmerda (* 13. 11. 1930 v Plzni)
- kreslil odmala, dříve kreslil, než mluvil
- v 6 letech se rodina přestěhovala do středočeských Dušník, dnes Rudné u Prahy. Krátce nato mu zemřela matka
- 1942 popraven matčin bratr Rudolf, důstojník generálního štábu čs. armády, za napomáhání v přípravě atentátu na Heydricha
- studoval na smíchovském gymnáziu /maturita
- studoval Husovu čs. bohosloveckou fakultu v Praze
- 1954: oženil se s kolegyní ze studijního ročníku Irenou Konečnou
- byl vysvěcen na kněze Církve československé
- 1954: po vystudování teologické fakulty nastoupil vojenskou základní službu k ´PéTéPé´ na uhelný důl Mír Karviná
- 1956: propuštěn pro nemoc z vojny o půl roku dřív
- 7 let působil jako farář na Ostravsku
- otec - učitel byl členem strany národních socialistů (po 1948 vyhozen z práce)
- 1963: Lumír Čmerda režimu vadil jako farář
- pracuje jako výtvarník v Ostravě (vznikaly desítky koncertních plakátů, tvořili grafiku)
- 1964: člen skupiny výtvarných umělců Kontrast Ostrava
- 1967: řádný člen Svazu čs. výtvarných umělců
- po srpnu 1968 ho stranické struktury vyhnaly i z Ostravy, odchází do Prahy (1970)
- 1971 - až do důchodu – výtvarník na volné noze
- 2004 - 2010: vrátil se ke své původní profesi a v husitském kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze působil jako farář 7 let až do svých 80 let
- 2017: zařazen do internetového seriálu ´staří-mistři.i.dnes´
- od 90. let 20. století se věnuje grafice a malbě. Ilustroval 33 publikací
Pro architekturu vytvořil celkem 46 plastik,
např. pro lutherský evangelický sbor v Těrlicku,
pro školy v Třinci, Rudné, Karviné, Jablunkově, Frýdku-Místku a Bálkové,
pro Státní vědeckou knihovnu a Vysokou školu báňskou v Ostravě.
Je také autorem plastiky pro muzeum v Terezíně,
pro pražský Polarografický ústav Jaroslava Heyrovského a Ústav termomechaniky.
Vytvořil dvě monumentální díla pro obřadní síně zámků v Přibyslavi a Vlašimi.
Posledním dřevěným reliéfem je ´Patriae et Musis´ (1990),
který vznikl pro holešovickou budovu Státní plánovací komise,
dnes evropské centrály navigačního systému Galileo.
- nyní tvoří svou nejoblíbenější technikou - malbou voskovými pastely. Při této činnosti mu nejvíce vyhovují ty nejobyčejnější prostředky, dětské pastely. (zdroj: Jiří Benák)
110 00 Praha 1
Voršilská 139/3
Máme otevřeno denně: 11.00 - 18.00 hodin
(kromě pondělí a svátků 5. - 6. 7. 2018):
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva, internet/staří mistři)
Foto: © Ing. Olga Koníčková