Luděk Jirousek: "Přírodovědcovy vizuální symfonie & jiné obrazy aneb matematické alelujá… in music is our life
Nová síň - Praha
4. - 22. 4. 2018
Motto:
Hudba se neomezuje jen na svět zvuku.
Existuje i hudba vizuálního světa.
Na vernisáži nové, tentokrát retrospektivní výstavy Luďka Jirouska, výstavy Přírodovědcovy vizuální symfonie & jiné obrazy Luďka Jirouska, kterou připravili v Nové síni, výstavy maleb - akrylů, na kterých RNDr. Luděk Jirousek na lepence či překližce neobvyklých formátů komponoval hudbu vizuálního světa, přestože byl po celý svůj život přírodovědec, zabývající se výzkumem činnosti štítné žlázy, jsme zhlédli fantastické obrazy, plné expresivních barev, sarkasmu a kubistických tvarů. Zhlédli jsme i obraz Sultánův průlet písečnou bouří v Utahu (z roku 1982), který byl Luďkem Jirouskem signován ve třech rozích, protože nabízel možnost zavěšení obrazu třemi různými způsoby.
Úvodní slovo po manažerce galerie Markétě Polákové dostal universitní profesor PhDr. Tomáš Vlček, CSc., poté prvorozená umělcova dcera paní Zuzana Vanišová - Jirousková.
Hudební vložku na slavnostní vernisáži zajistilo československé Trio Clavio
(Jana Černohouzová - klarinet,
Lucia Fulka Kopsová - housle,
Lucie Soutorová Valčová - klavír).
RNDr. Luděk Jirousek (*1925 Olomouc (porodnice), Zlín -† 1999 Tewksbury, Massachusetts, USA)
Luděk Jirousek prožil půl života v Československu, půl života v USA
- kreslil zručně od 3 let a toužil stát se malířem
- otec s tím však nesouhlasil (Luděk studuje Obchodní akademii ve Zlíně, později po maturitě zahájil v červnu 1945 studium v tzv. válečném semestru na Přírodovědecké fakultě UK)
- 1951: sňatek s Annou Egertovou
- 1952: narození dcery Zuzany
- 1953: znárodnění otcovy továrny ve Zlíně
- 1959: rozvod
- 1965: povolení k odjezdu k výzkumu v USA
- 1967: sňatek se Sylvou Vyhnalíkovou
- 1972: narození dcery Denisy
- 1983: rozvod
- plně maluje až v (předčasném) důchodu, ale v průběhu svého života kreslil i maloval, kdykoli mu to jeho náročné povolání dovolilo
- své obrazy podpisoval pouze křestním jménem
- 1991: návštěva rodné vlasti - zklamání z úpadku kulturního, hmotného i mravního
- 2003, 2009, 2013 - výstavy (Kutná Hora, Město Albrechtice, Litoměřice)
V 55 letech přežil těžké krvácivé onemocnění způsobené virem ebola. Ještě za pobytu v nemocnici se mu poslech klasické hudby – pro něj odjakživa jediné poslouchatelné - stal přímo posedlostí. Při poslechu skladby Aarona Coplanda Apalačské jaro, tehdy pro něj díla neznámého, Luďka Jirouska napadlo, že
„prostor mezi barvou
a zvukem, tedy mezi malbou a hudbou,
musí být přemostěn nějakými abstraktními motivy, protože to je kategorie oběma oblastem společná.“
- V průběhu dlouhé rekonvalescence i později neustále čmáral rozmanité tvary a ornamenty,
- jež ve výsledné podobě nazýval „čmároxy“,
- poněvadž tyto - samovolně a až bezmyšlenkovitě vytvářené
- - abstraktní -
- kresbičky všelijak rozvíjel na kopírce značky Xerox
Vizuální hudba jako hudba sama musí být abstraktní a nefigurativní,
určitým způsobem umělecky pojatá, ornamentální,
ale ne symetrická, složená z jakýchsi vizuálních „notových“ prvků.
Nepředstavuje určitou věc, ale dovoluje představivosti, aby se rozlétla.
Zřejmě proto pokusy o vytvoření vizuální hudby mohly začít až po vzniku abstraktního malířství.
Pokud by se bylo něco takového objevilo dříve,
s největší pravděpodobností by to nebylo pochopeno a přijato.
Vizuální symfonie
Ve svých kompozicích se Luděk snažil uplatňovat dva základní principy, které nalezl v prostoru vizuální hudby.
„Prvním je užití abstraktního grafického motivu podobně jako provedení několika taktů krátkého hudebního tématu. Následně takovéto téma rozvíjím variacemi v barvě a tvaru; obrácením, opakováním a malými obměnami, a vytvářím jeden ´hlas´“. (…)
Druhý princip vizuální hudby se týká zdánlivě nemožného úkolu.“ Nemožným úkolem bylo zachycení plynutí času v obraze tak, jako je tomu v hudebním díle. „Nemožného, protože rozměr času je ztracen, jakmile jsou čmároxy namalovány na plátno v jakkoli pohledné kompozici nebo koláži. Ačkoliv obraz viditelně existuje v čase, čmároxy na plátně mohou být vnímány v čase, jen pokud jsou uspořádány jako lineární sekvence vizuálních vjemů. „…
Toto všechno přivedlo Luďka ke zhotovení speciálního formátu: úzkého a značně dlouhého, které pojmenoval „´nudle´, aby oko bylo přinuceno k pohybu dopředu (nebo nazpět), v zásadě podél určité linie“, a tu tvoří dlouhá horizontální osa určeného formátu.
„Vynucený lineární pohyb oka dovoluje divákovi vnímat jednotlivé čmároxy jako sekvenci, čímž se vytvoří vjem plynutí času na plátně.“
Proč se výstava koná v Galerii Nová síň?
Hned za zdí této galerie založené již v roce 1934 byla v roce 1957 část areálu zrušeného kláštera Řádu sester voršilek přidělena Výzkumnému ústavu endokrinologickému, který vznikl z původní Sociálně-zdravotnické poradny pro choroby žláz s vnitřní sekrecí, kde se profesní biochemik Luděk Jirousek kontinuálně od svého absolutoria věnoval výzkumu rozmanitých látek, které mají významný vliv – pozitivní i negativní – na činnost štítné žlázy.
Uspořádání výstavy právě zde má svou symboliku, již násobí to, že Luděk Jirousek na přelomu 50. a 60. let 20. století do Nové síně vodíval svoji dceru Zuzanku, nyní pořadatelku a kurátorku této výstavy. (zdroj: text - Zuzana Vanišová-Jirousková)
Pořadatelka a kurátorka výstavy: Zuzana Vanišová-Jirousková
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
