Lucie Svobodová: Maxwellova rovnice aneb tři výstavy ve Veletržním paláci
Veletržní palác - Praha
Byli jsme pozváni na zahájení tří zbrusu nových výstav, které připravila Národní galerie v Praze pro návštěvníky Veletržního paláce. Nejdříve jsme zhlédli 7 neobvyklých obrazů Lucie Svobodové, a to ve stálé expozici Česká moderna II, ve 3. patře.
1( Lucie Svobodová: Maxwellova rovnice
stálá expozice Česká moderna II, 3. patro
1. 10. 2014 – 11. 1. 2015
Čím jsou vystavené olejomalby - obrazy Lucie Svobodové zajímavé? Jsou totiž výsledkem spojení výtvarného umění a moderních technologií. Sedm abstraktních obrazů a instalace jsme nainstalovali do stálé expozice Česká moderna II, abychom si mohli srovnávat obrazy z 1. třetiny 20. století s obrazy současnými.
Obrazy české moderny tvořili jejich autoři intuitivně nebo využitím geometrického řádu.
Obrazy Lucie Svobodové vznikly pomocí dialogu autorky s počítačem. Teprve nejnovější technologie umožňují výpočet se zpětnou vazbou jako podklad pro tvorbu obrazu. I světelná instalace, která je součástí této výstavy, vychází ze stejných principů. S tím rozdílem, že gradienty nejsou malovány barvami, ale světlem.
O abstraktních obrazech Lucie Svobodové napsal český filosof prof. Miroslav Petříček: "Program není štětec, ten však do této souhry musí jednou rovněž vstoupit. Program sám o sobě netvoří – vizualizuje. Plátno je virtuální pole a virtuální pole je plátno. Pro laika je technický postup ne zcela srozumitelný, ale to je lhostejné - Cézannovy obrazy nás nepřitahují tím, jak vznikly, nýbrž tím, k čemu otevírají náš pohled. A totéž lze říci o modulacích abstraktních tvarů a barev na obrazech Lucie Svobodové. "
A co napsal Daniel Sýkora?
"Vznik obrazu je v klasickém pojetí chápán jako proces postupného nanášení barev na plátno. Výběr těchto barev je téměř vždy plně pod kontrolou malíře. Ten se postupným mícháním jednolitých pigmentů snaží dosáhnout potřebného odstínu, jasu a sytosti. Jde zde o snahu zachytit absolutní hodnoty základních parametrů barvy, které lze následně postupně měnit s cílem dosáhnout například jemných barevných přechodů (gradientů). ...
Nedávné revoluční objevy v oblasti digitálního zpracování obrazu provedené Patrickem Pérezem a jeho kolegy z MIcrosoft Research daly ale vzniknout novému, dosud neprobádanému konceptu tvorby, které lze popsat jako ´malbu v gradientní oblasti´....Namísto specifikace absolutních hodnot odstínu, jasu a systosti udává výtvarník pouze jeji předpokládané lokální změny pomocí nového nástroje: ´gradientního štětce´. " (Daniel Sýkora)
Za www.kulturaok-eu.cz to řekněme dál jednodušeji:
(shrneme to....aby výtvarník mohl však vizuálně sledovat tahy ´gradientního štětce´, musíme gradientní pole převést zpět na absolutní (skalární) hodnoty... což lze s využitím masivně paralelního výkonu současných grafických karet... a současně k získání skalárních hodnot je nutné vyřešit specifický typ parciální dieferenciální rovnice (Poissonova rovnice), jež má dále uplatnění zejména ve fyzice... první Maxwellova rovnice), no, prostě, brrr!!! ale výsledek stojí za to, ne?! (Ing. O. K.)
Akademická malířka Lucie Svobodová vystudovala VŠUP v Praze, ateliér Filmová a televizní grafika. Zabývá se elektronickými médii. Je schopná experimentovat s nejrůznějšími možnostmi – se zvukem, slovem, statickým obrazem nebo pohybem, prostorem, zpětnou vazbou, psychotropními látkami, biofeedbackem, kmenovými buňkami a nejnovějšími technologiemi. Vydala také hudební CD s animacemi, kresbami a poezií s názvem Aurobora.
Výstava nevyžaduje samostatné vstupné, je nedílnou součástí prohlídky Veletržního paláce a jeho stálých expozic moderního a současného umění Národní galerie v Praze.
Koncepce výstavy: Helena Musilová
2( Zdeněk Fránek – Polštářový dům
Malá dvorana, Veletržní palác
- 10. 2014 – 15. 2. 2015
Vstoupíme-li do Malé dvorany Veletržního paláce, kam máme volný vstup, zaujme nás jistě zajímavá konstrukce ´Polštářový dům´, na kterou se můžeme jít podívat vícekrát, a to podle etap, kdy je budeme postupně realizovat.
Je to dílo Zdeňka Fránka, kterého považujeme za jednoho z nejautentičtějších architektů, kteří se dnes na českém poli stavební kultury pohybují. Navrhuje totiž projekty staveb, které balancují na pomezí reality a utopie, čímž boří zažité konvence. Na jeho výstavách se proto nesetkáme s klasickým výčtem prací jeho ateliéru, ale spíše s koncepty souvisejícími s jeho dlouhodobými experimenty s architektonickým prostorem. Jedním z nich je ´koncept vytváření si svého životního prostoru vlastním tělem´. Spadá do něho i Polštářový dům, který zároveň demonstruje možnosti využití sofistikovaných technologií jak v procesu navrhování, tak realizace architektury.
Z toho důvodu tudíž Polštářový dům není jen architektonickou vizí, ale skutečným domem, řekněme lépe, jeho prototypem v měřítku 1:1. Jeho vnější tvar i vnitřní prostor determinovala choreografická kreace, jejíž videozáznam posloužil k vygenerování virtuálního 3D modelu domu. Takto získaná data pak byla předána specializované továrně, která Polštářový dům roboticky vyrobila a povrchově upravila.
Vzhledem k mimořádné zajímavosti celého tvůrčího i výrobního procesu jsme se rozhodli výstavu ´Polštářový dům´ pojmout jako procesuální, tedy představit genezi celého díla krok po kroku, přesně tak, jak se rodí skutečná stavba. Samotnou výstavu jsme proto rozdělili na 3 základní etapy:
- etapa – statická (1. 10. - 5. 10. 2014)
Představení projektu v hrubých rysech a položení základního kamene. Objektem se stává staveniště.
- etapa - dynamická (5. 10. - 2. 12. 2014)
Mezinárodním dnem architektury začíná proces samotné realizace objektu, který přiblíží videoprojekce. Staveniště mizí a objekt postupně roste.
- etapa - finální (3. 12. 2014 - 15. 2. 2015)
Kolaudace hotového objektu
Autor koncepce: Zdeněk Fránek
Spolupráce: Miroslav Kukrál, Dana Nováková
Grafické řešení: Marek Nedelka, Ondřej Báchor
Kurátor výstavy za NG v Praze: Jakub Potůček
Doprovodný program: Zdeněk Fránek, Jakub Potůček, Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění
Výstava je pro návštěvníky zpřístupněna ZDARMA
3( FLUXUS: EVROPSKÉ FESTIVALY 1962-1977
1. 10. 2014 – 4. 1. 2015
Výstavní projekt je 1. obsáhlou dokumentací festivalů hnutí Fluxus v 60. a 70. letech 20. století, kdy umělci a hudebníci vyvolali rozruch svými radikálními představeními, jako např. destrukcí hudebních nástrojů či zapojením všedních a triviálních úkonů do svých akcí.
Přestože byla Praha oddělena ´železnou oponou´, stala se významným centrem aktivit hnutí, místem, kde docházelo k čilým kontaktům, a to především s umělci žijícími v Německu. Jmenovitě je třeba uvést George Maciunase, Tomase Schmita, Bena Pattersona, Arthurs Köpckeho, stejně jako Jiřího Koláře, Ladislava Nováka, Vladimíra Burdu, Jiřího Valocha a především Milana Knížáka se skupinou Aktual.
Teoretik Jindřich Chalupecký přispěl zásadním způsobem ke zprostředkování kontaktů.
Výstava je koncipována jako interaktivní instalace 32 významných Fluxových festivalů.
Projekt shromažďuje fotografie, partitury akcí, filmové záznamy, dobová svědectví. Představuje současně unikátní databanku, přístupnou návštěvníkům prostřednictvímiPadu. Projekt vznikl za mezinárodní spolupráce historiků umění z celé Evropy a je stále aktualizován a rozšiřován. Proto také jedním z cílů pražské výstavy
je zaplnění „bílých míst“ na mapě bádání o tomto fenoménu, získání nového materiálu (fotografie, rozhovory s pamětníky) a možnost, prostřednictvím sympozia, diskuzí
a komentovaných prohlídek, hlouběji reflektovat tuto významnou kapitolu německo-českých uměleckých kontaktů.
Mezinárodní umělecké hnutí Fluxus vzniklo v New Yorku kolem roku 1960
U jeho zrodu stál hudební skladatel John Cage, který koncem 50. let 20. stol. vedl kurz ´Experimentální kompozice´ na New School for Social Research, který navštěvovala řada příslušníků hnutí: Jackson Mac Low, Al Hansen, George Brecht, Dick Higgins.
Hlavním organizátorem Fluxu byl George Maciunas, jenž kolem sebe shromáždil skupinu umělců experimentálního zaměření pod názvem ´Fluxus´(z latinského fluxus - proud, tok). Jeho umělecká představa se zakládala na znovuoživení fenoménu dada. Estetika nového hnutí preferovala minimalismus a gagovost před složitými uměleckými gesty a stavěla se proti komercializaci umění.
Z New Yorku se hnutí rozšířilo do Evropy a také do Japonska. Jeho představitelé
se distancovali se od klasického vnímání umění a snažili se prostřednictvím fúze médií (intermedialita) a uměleckých disciplín – hudby, divadelního a výtvarného umění
a literatury, hledat nové způsoby projevu a nové způsoby života. Pro východní Evropu jmenoval George Maciunas ředitelem (Director of Fluxus East) českého umělce Milana Knížáka.
Roku 1962 zorganizoval Maciunas ve Wiesbadenu v Německu první festival s označením ´Fluxus´, Fluxus – Internationale Festspiele neuester Musik, propojující hudbu
a performance. Mnohdy šokující představení, kdy se na jevišti prováděly krátké ´events´, často cíleně směšné, vyvolaly pobouření u publika i v médiích. Tuto událost můžeme považovat za oficiální založení mezinárodního hnutí Fluxus, za mezník ve vývoji experimentálního umění a zároveň za moment, kdy se o Fluxu dozvěděl svět.
Uspořádání výstavy v Národní galerii v Praze je umožněno díky laskavé podpoře Česko-německého fondu budoucnosti
Zastoupení umělci:
Eric Andersen (DK), Philip Corner (US/IT), Geoffrey Hendricks (US), Bengt af Klintberg (SE), Milan Knížák (CZ), Alison Knowles (US), Jarosław Kozłowski (PL), Vytautas Landsbergis (LT), Larry Miller (US), Ann Noël (GB/DE), Ben Patterson (US/DE), Willem de Ridder (NL), Tamás St.Turba (HU/CH), Ben Vautier (CH/FR) a řada dalších
Kurátorka výstavy: Petra Stegmann (DE)
Kurátorka výstavy za NG v Praze: Rea Michalová
Kurátorská spolupráce: Peter van der Meijden (NL/DK), Henar Rivière Ríos (ES/DE), Heike Roms (DE/GB), Caroline Ugelstad (NO)
Výstava nevyžaduje samostatné vstupné, je nedílnou součástí prohlídky Veletržního paláce a jeho stálých expozic moderního a současného umění Národní galerie v Praze.
Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
170 00 Praha 7
Základní: 200 Kč
Snížené: 100 Kč
Rodinné: 250 Kč
Školní skupina : 20 Kč
Pro opakované návštěvy doporučujeme nákup roční vstupenky
Ing. Olga Koníčková
Foto: © Ing. Olga Koníčková