Lucie J. Skřivánková & Patrik Adamec - Colorful Downer aneb potřebujeme plnobarevné sedativum nebo ne?
Lucie J. Skřivánková & Patrik Adamec - Colorful Downer
12. 12. 2020 - 31. 1. 2021
The Chemistry Gallery
S výstavami se roztrhl pytel. Jak se ukázalo, na chvíli. Nezbytná vládní opatření pytel bleskově zalátala, aby z něj už nic nevypadlo. Nám, toužícím po výstavách a výtvarném umění - od autorů, přes galeristy, kurátory až po návštěvníky galerií, tak po týdnu zaťali tipec. Co kdo stihl, to má v hlavě, co ne, třeba o tom někde na netu najde odkaz.
I my na www.www-kulturaok-eu.cz jsme dělali, co můžeme. A kmitali jako zběsilí. Bylo jasné, co bude. A tak výběr z četných pozvánek se stal naším vnitřním vícebojem (i Parid to měl snazší, vybíral jen ze tří). The Chemistry Gallery, která jde se svými výstavními počiny vždy k jádru věci, jsme si ujít nenechali. Co nám nachystala v čase kulturního rozvratu a duševního temna? Tne do živého, nebo už do skomírajícího? Tla. Volba dvou zdánlivě protichůdných výtvarných pojetí, malířky a sochaře, Lucie J. Skřivánkové a Patrika Adamce, byl zásah do černého. A v pátek 11. 12. 2020, v rámci regulovaného rozvolnění, od 15 do 22 hodin jsme se vydali do Ovenecké 17 na Praze 7. Tam teď, po nechtěném opuštění budovy bývalých „Dopravních podniků“ na Bubenském nábřeží, dočasně poněkud stěhovavá The Chemistry Gallery, zdá se, už konečně zase našla opravdu odpovídající útočiště.
Jak nám to vše objasnil kurátor výstavy Radek Wohlmuth?
Sympatický a znalý Radek Wohlmuth byl po celou dobu zahajovacího maratonu na místě a ochotně odpovídal na otázky, mnohé neoficiálně komentoval a provázel i zářil, neboť mohl dělat to, co je mu vlastní.
Takže jeho srozumitelná kurátorská slova nezbývá než citovat:
„Na první pohled se může zdát, že práce, a tím i vizuální myšlení malířky Lucie J. Skřivánkové (1982) a sochaře Patrika Adamce (1994) toho nemají moc společného, ale ve skutečnosti je u nich možné najít hned několik silných sbližujících momentů. Po formální stránce se oba autoři přiklánějí k expresi s tendencí k abstrahování tvaru. Ta se pohybuje v široké škále vymezené z jedné strany jemnou texturou, či strukturální vrstevnatostí, a z druhé strany zřetelnými deformacemi. Stejně tak je u nich přítomný akcent na prostorovost.
U Lucie J. Skřivánkové jej podporuje malování omítkovými pastami, zpracovávanými přímo prsty nebo dokonce pomocí nástrojů určených pro subtilní stavební či fasádnické aktivity, takže její lineárně vedené gestické kompozice - s trochou nadsázky - dosahují místy haptických kvalit nízkého reliéfu. Výraznou roli u obou hraje také barva. Právě jejím aktivním uplatňováním se zase Patriku Adamcovi daří přesahovat obvyklé tradičně trochu svazující mantinely sochařské materiálovosti.“
Kolik máme kurátorů, kteří dokáží vysvětlit srozumitelně smysl navštívené výstavy…?
Skoro není co dodat…
Snad jen, co jsme jako diváci výstavy při zhlédnutí cítili a co jsme zjistili o autorech…
Název Colorful Downer je zjevně autorská slovní reagence na to, co s námi (a nám) dělá vleklá pandemie. Klade otazníky, co bude a co nebude, jak bude, nebo už nikdy nebude. Dle našeho názoru jde jednoznačně o diváckou výstavu. Ničeho není moc, vše má smysl i místo. Soulad dvou technik, dvou výtvarných cest. Oba autoři si jdou po svém a ladí to a nevadí.
Malby Lucie J. Skřivánkové
Lucie J. Skřivánková, absolventka AVU Praha, zkrátka ráda zkouší, co se dá ještě zkusit a ač plně abstraktní, přece jen jako kdyby se z obrazů vynořovala tu krajina, tu architektura. Což – dle odborné klasifikace – tvoří tzv. „gestickou intuitivní malbou“ bez ohledu na realitu.
Má svůj styl. Hutný a masivní. Pestré pastely, signální výrazivo a lazury i husté pasty. Namaluje pouze štětci a špachtlemi, ale i „mužně“, omítkovými stěrkami a holou rukou Obrazy jsou pak až reliéfní. A sem tam se v obraze objeví svítící element. Obraz se tak stává nejen pastvou pro oči a přemýšlivou hlavu, ale je doslova nepřehlédnutelný.
Sochy Patrika Adamce
Patrik Adamec studoval nejprve architekturu a průmyslový design na ČVUT. Ale touha po výtvarnějším vyjádření ho vtáhla na AVU, do sochařského ateliéru. Zdůrazňuje, že ve svých dílech „čerpá inspiraci z osobního života a zajímá ho lidské tělo“. A tak mu často kus figury chybí a upřednostní jen její části.
A k ještě razantnějšímu vyznění volí kombinace zdánlivě až nesourodých materiálů. Od montážní pěny přes plast, ke dřevu, od kovu k látce. A hle, ono to působí emotivněji, než by se dalo čekat. Občas se zdá, že lovil pracovní materiál i na smeťáku. I on ve své sochařině vyznává barvy. A zdá se, že i on pracuje podobně jako spoluautorka výstavy intuitivně.
Hlavy, jež představuje v jedné části výstavního prostou, jsou ale údajně neintuitivní, neboť jsou inspirované reálnými postavami, které chtě nechtě poznal.
A co je oba ještě spojuje, krom té jejich tvůrčí intuitivnosti?
Barvy. A oba si je užívají. Pro výstavu, s ne zcela zřetelně přeložitelným názvem, Colorful Downer, vzniklo i dílo společné. Duchovním otcem je Radek Wohlmuth, jenž je nasměroval k prolnutí obou technik. Abstraktní malby Skřivánkové jsou tak protínané hlavami od Adamce.
Musíme ale dodat, že ač lze v názvu najít i pojem sedativum, není to prý myšleno, jako že už ho potřebujeme k uklidnění z toho všeho, co se děje, jak by se hodilo a zdálo nejpříhodnější, ale prý to má naopak být synonymem k nabuzení po dle amerického vnímání tohoto pojmu. Kdo ví. Sami autoři prý nechají překlad na vůli těch, kdo si ho překládají. My na www.www-kulturaok-eu.cz bychom ale zůstali při našem věku už spíše u toho pojmu - sedativum.
Chvála experimentů…
Specifikum tvoří na výstavě - pro Skřivánkovou dost nečekaný - „černý monochrom“. Ale jak bylo už řečeno, oba autoři jsou experimentátory, a to je dobře. Takže pro barvou se opájející Skřivánkovou jsou takovým experimentem asi ony černé obrazy. Proč ne.
…a chvála hravosti
Zda z iniciativy nápaditého a hravého kurátora, či intuitivních autorů – má výstava jeden malý nenápadný, ale vtipný, přesah. Všudypřítomné - ale poschovávané na nečekaná místa - figurky. Ty jako kdyby naznačovaly, že svět byl, teď není, ale zas bude místo k radování a že živel lidský, zejména tvůrčí, se nedá umlátit nekonečnými zprávami o stavech nakažených a tak. A tyhle filištínské figurky nám říkají, že kdyby nikdo, tak oba tito autoři v to lepší příští věří.
Snad právem. Rozhodně je milé alespoň na té výstavě zjistit, že pandemie byla k něčemu dobrá. Ke vzniku téhle nápadité výstavy. Což není málo. Škoda, že než vyjde tento text na našem webu, budou už zase dveře The Chemistry Gallery zavřené a výstavu Colorful Downer Lucie J. Skřivánkové a Patrika Adamce bude lze nahlížet jen přes výklady galerie...
Text a foto: Richard Koníček
Lucie J. Skřivánková & Patrik Adamec - Colorful Downer
12. 12. 2020 do 31. 1. 2021
The Chemistry Gallery
Ovenecká 17 - Praha 7
kurátor: Radek Wohlmuth
Web: www.thechemistry.cz
Více: