Lubor Marek – zapomenutý, či spíše neobjevený architekt aneb proč nevíme už, kdo vymyslel ´populární školičky´/´little schools´ ?
Národní galerie – Veletržní palác – respirium a ochoz malé dvorany v mezaninu - Praha
26. 5. – 20. 9. 2015
Na vernisáži nové výstavy, retrospektivní výstavy o neznámém nám dosud vynikajícím českém architektovi, Luboru Markovi, nás uvítali dva kurátoři Radomíra Sedláková a Jakub Potůček. Expozice zahrnuje kromě modelů, které speciálně pro výstavu připravili a zhotovili studenti architektury Stavební fakulty ČVUT v Praze, i zajímavé náčrty a kresby …
Architekti, kteří vstoupili do praxe těsně před druhou světovou válkou, se stali většinou tzv. ztracenou generací. Jedním z nich byl i Lubor Marek (1915–2000), jehož horské stavby či typizovaný objekt populárních ´školiček´ ovlivnily poválečný veřejný prostor, ale jehož jméno zůstává bohužel stále zapomenuto.
V roce 1941 byla v protektorátu Čechy a Morava vyhlášena stavební uzávěra, která donutila architekty k přerušení činnosti. „Generace, do níž patřil i Lubor Marek, neměla možnost zařazení mezi funkcionalistické tvůrce, zároveň si ale nestihla vypracovat vlastní rukopis. Po válce ji přehlušili mladí pováleční studenti a další možný rozvoj zastavil přikázaný diktát pseudohistorismu tzv. socialistického realismu,“ uvedla kurátorka výstavy Radomíra Sedláková (na foto dole vpravo). Historicko-politická nepřízeň odsunula většinu architektů Markovy generace na vedlejší kolej a hledat v ní další zajímavé tvůrce není jednoduché.
Ing. arch. Lubor Marek
- narodil se 11. 6. 1915 v Praze
- absolvoval architekturu na ČVUT v Praze v roce 1939
- přestože byl v té době již známým kreslířem, nastoupil po absolutoriu do praxe v kanceláři Hrabě a Lozovský v Praze
- 1941 se pak jako hlavní architekt přesunul do firmy Lozovský a Štefanec do Bratislavy
- na Slovensku se podílel na návrzích řady objektů, jež zajímavým způsobem kombinovaly slovenskou tradici s českým funkcionalismem
- stěžejním dílem se stal městský palác v bratislavské Goetheho (dnes Gorkého) ulici, pro nějž navrhl i interiéry společenských prostor. Další velkou prací byl projekt a částečná realizace sanatoria v Lučivné spolu s Jánem Sturmayerem
Přestože Marek stále udržoval pracovní kontakty s Prahou, založil si po válce na Slovensku vlastní kancelář, v níž se věnoval především Nízkým Tatrám. „Hotelové stavby a stanice lanovek na Chopok, které pro tuto oblast navrhoval, vynikají velmi uvolněnou až organickou formou a svědčí o velmi dobré profesní úrovni architekta s výtvarně velmi silnou fantazií,“ doplnila Radomíra Sedláková. Marek navrhl i řadu tuzemských a zahraničních staveb průmyslových – mnohé však byly přestavěny nebo již neexistují.
- po návratu do Prahy v roce 1950 nastoupil do Studijního a typizačního ústavu a věnoval se především otázkám typizace
- ve tvorbě této doby je patrné, jak velká pozornost byla věnována propracování úsporných, a přitom dostatečně pohodlných dispozic bytů. V STÚ navrhl také svoji zřejmě nejpopulárnější stavbu – malý provizorní školní pavilon. Jako mnohokrát opakovaný typový projekt však zůstal bezejmenný
- vedle zaměstnanecké práce se jako architekt hojně účastnil soutěží – mj. na dostavbu Staroměstské radnice či koncertní haly pro Prahu
- 2. 4. 2000 zemřel v Praze
Plány a kresby, které jsou na výstavě představeny, pocházejí z fondu Sbírky architektury Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Kresby a malby z raného období jsou zapůjčeny z majetku rodiny.
Kurátoři: Doc. ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc., Mgr. Jakub Potůček
Spolupráce: Martin Marek
Modely (výběr):
Návrh hotelu (68 pokojů) pro ředitelství cestovního ruchu (hotel Kvasičník): Martin Horešovský, Radek Mandík, Aneta Závodná, David Feda
Návrh dělnického domu v Trenčíně: Ondřej Horák, Martin Svojše
Návrh hotelu na Kvasičníku :Kristina Kuznětsová, Anastasia Milichkina a další
170 00 Praha 7
Dukelských hrdinů 47
Máme otevřeno denně mimo pondělí 10.00 -18.00 hodin
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková