Lubomír Typlt: Neutopíš se dvakrát v téže řece aneb nic nepřekazí dětem zábavu…
Galerie Václava Špály - Praha
29. 6. - 2. 9. 2018
Na zahájení výstavy Neutopíš se dvakrát v téže řece, výstavy děl Lubomíra Typlta (*1975), jsme se opět setkali se syrovými figurami, často s potměšilým výrazem a vždy ve výrazných a kontrastních barvách, které utvářejí neopakovatelnou atmosféru. (z textu Honzy Vedrala). Poslední svou výstavu ´Obešel já polí pět´v Galerii Václava Špály měl Lubomír Typlt v roce 2001.
Typltovy obrazy (oleje na plátně) jsou již delší dobu místo štětce malovány pomocí široké špachtle, což je na malbách velmi patrné, mnohdy vyvolávají pocit, že jsou barvy ještě vlhké. Díváme-li se na jeho monumentální, a přitom jednoduché obrazy, bývá již klasicky přítomno zmnožení jednoho elementu (již od roku 1996), kdy můžeme mít pocit, že se základní element stále opakuje. Jde však o zdánlivou opakovanost, protože po dokončení jednoho obrazu na něj navazuje obraz druhý, další, kdy jednotlivé změny na malbách (zejména formou barev), které Lubomír Typlt vytváří, (nepoučený) divák mnohdy však nepostřehne. A proto, dívejme se pozorně…. a… nespěchejme…
O výstavě očima kurátora výstavy
„Název výstavy je ironickou parafrází Herakleitova výroku
„nevstoupíš dvakrát do téže řeky“,
čili, že nic se nikdy neopakuje stejným mechanickým způsobem,
nýbrž vždy jinak a nově (časový posun, kontext, zkušenost).
Utopit se lze však opravdu pouze jednou…Vstup do současné figurativní malby Lubomíra Typlta vede
přes jasně deklarovaný sarkasmus.
Autor je dlouhodobě přesvědčen o tom, že obraz má provokovat, iritovat,
že má mít iniciační energii k tomu, aby diváka probudil z pasivní vizuální konzumace a recyklace.
Sociální rozměr díla spočívá právě v důrazu na tuto interakci,
jež může mít do jisté míry i atakující násilnou povahu.
Figura je v malbě nositelem vždy znovu aktualizovaného obsahu,
byť se zdá, že dochází k jejímu neustálému „opakování“.
Je podrobována výrazovým experimentům tak, aby promluvila jazykem současnosti.
Výběr Typltových prací z posledních tří let postihuje dva základní námětové okruhy:
mužský a ženský svět.
Tyto polarity jsou řešeny odlišně jak v kompoziční výstavbě,
tak v modelaci a v barevném řešení.
Zatímco obrazy chlapců vytvářejí zdánlivě zklidnělé skupiny,
šikující se jedince pohroužené do sebe (Analytici, 2017),
„kontemplující“ (Smolinec, 2018) či trpící nějakým přesvědčením,
pronásledovaní nějakou ideou (Revolucionáři, 2018),
dívky jsou pohlcovány spíše vnějšími impulsy.
Dokořán otevřené hladové oči sytí vnitřní neklid (Sedmikrásky, 2018).
Iracionální pohyb asociující vichr, metaforicky zpřítomňuje klimatický chaos,
který je probouzen novými zkušenostmi,
jež transformují a různě přetvářejí a přeskupují vnitřní vědomí aktérek (Velká panika, 2016).
Symbol vlajících vlasů a sukní (Vlasatice, 2017),
stejně jako ruce zakrývající tvář a chránící zrak (Revolucionářky, 2017)
odkazují na freudovské šifry a nápovědy.
Signifikantní je splynutí spících dívčích figur s rámcem obrazu prostřednictvím vlnících se vlasů,
které často svým seskupením nemají daleko ke „svatozáři“
(Pod nebem nebe, 2018).
Přes všechny tyto rozpornosti jde přesto o komplementární,
vzájemně se doplňující světy, které tvoří vyšší dynamickou jednotu lidství.
Barevné řešení obrazů prošlo u Typlta další fází tvůrčí modifikace.
Experiment s barevnými vrstvami přináší nový způsob „náhodné“ modelace a způsobu probarvení (Čtvrcení, 2018),
které v detailu připomínají vizualitu fotografie,
v celku pak umožňují svobodné nakládání s barevnými plány,
které proti tradiční logické prostorové výstavbě studených a teplých tónů,
dekonstruují prostor zcela novým svébytným způsobem (Pacifisté, 2018).
Podstatná je také barevná redukce a kresebná zkratka obrazu,
která stupňuje jeho koncentrovaný výraz (Komisaři, 2018).
Dokud autor experimentuje, dokud si je vědom dialektického pohybu mezi tím,
co zobrazuje a mezi tím, jak tohoto zobrazení vždy znovu dosahuje (a může dosahovat),
nikdy se nemůže utopit v mechanice naučených postupů.
Nikdy nemůže ustrnout ve stojatých vodách vlastních dovedností,
neboť si je vědom zásadní role jejich neustálého zpochybňování a přehodnocování.
Kdo neustále hledá, zůstává na cestě.
Naučené je třeba znovu bořit a přetvářet.
Jedině tak se lze dobrat skutečně nového výrazu,
který je v živém kontaktu se současností, a tím ji zpřítomňuje. “
Petr Vaňous, kurátor výstavy
Pavel Lagner, PPF Art a.s., kurátor galerie
110 00 Praha 1
Národní 30
Máme otevřeno denně: 11.00 - 19.00 hodin
základní vstupné: 40 Kč
studenti 20 Kč
vstup zdarma: senioři nad 60 let, držitelé průkazu ZTP, děti do 15 let a studenti uměleckých škol
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lubomir-typlt-tikajici-muz-a-jakub-spanhel-slepice-v-pekle/
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lubomir-typlt-mladi-bozi-aneb-o-cem-by-tak-mohli-snit/