Lorenzo Kamerlengo/Petra Lelláková: Cheap Everest aneb chtěla přejít líbivým a elegantním způsobem či už je čas na sestup…
Entrance Gallery - Praha
14. 10. - 1. 12. 2019
Na vernisáži nové výstavy, tentokrát konceptuálního díla, jež připravil italský umělec Lorenzo Kamerlengo a ukázky videa Chtěla jsem to přejít líbivým a elegantním způsobem /2012, série 20 videí, 19:22 min/, jež zde prezentuje jeho autorka Petra Lelláková, česká režisérka, byl sympatický Lorenzo Kamerlengo osobně přítomen.
„Na vrcholu Mount Everestu stanuli jako první Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. Bylo to 29. května 1953. Na vrcholku tehdy zůstali údajně 15 minut, během kterých Hillary pořídil snímek Tenzinga, který pózoval s jeho cepínem. Nepálský šerpa ve své biografii Man of Everest napsal, že se Edmund Hillary z nějakého důvodu odmítl nechat na Everestu vyfotografovat.
Od té doby úspěšně zdolalo nejvyšší horu světa přes čtyři tisíce horolezců.
Průměrně se jich o to každoročně pokusí okolo 800 horolezců.
Nejmladšímu horolezci na Everestu bylo 13 let,
byl jím Američan Jordan Romer;
nejstarší ve věku 77 let byl Šerpa .
V roce 2018 zdolalo Mount Everest 807 lidí;
dvě třetiny na nepálské straně, jedna na čínské.
Během letošní horolezecké sezóny 2019 (ke konci května 2019)
během výstupu na vrcholek světa
zemřelo 11 lidí,
což je nejvyšší počet v dosavadní historii.
V současnosti je závažným problémem při výstupu na Mount Everest množství lidí, kteří se o to pokouší a v důsledku toho se tvoří leckdy i hodinové fronty. Nebezpečí plyne jak z pobytu v zóně smrti, tak ze ztráty tepla a z možnosti, že dojde k vyčerpání zásob kyslíku. Příčinou je popularita výstupu, nezkušenost lezců a omezený počet tzv. vrcholových dní.
Vrchol. Kdo by ho nechtěl dosáhnout. V kariéře, ve sportu, v sexu, anebo doslova: při výstupu na horu. A když už výstup na horu, proč ne právě na tu nejvyšší?
Letos v květnu 2019 svět obletěla fotografie šerpy Nirmala Purjy, která zachycuje frontu desítek horolezců, kteří čekají před vrcholkem Mount Everestu. Prý to v lezecké sezóně není až tak neobvyklé, jelikož vhodné podmínky pro výstup trvají často relativně krátkou dobu. Přesto je na podobných snímcích cosi šokujícího a zneklidňujícího.
Nevěřícné reakce veřejnosti odrážejí mimo jiné narůstající uvědomování si krize životního prostředí: fotografii přelidněného vrcholu světa můžeme vnímat i jako memento toho, že jako lidé jsme už opanovali opravdu celou planetu i a i na těch nejodlehlejších místech začíná být těsno…Kam zamíříme dál? Stále výš? K dalším planetám a hvězdným soustavám?
Samotná cesta může být cíl
Petra Lelláková stojí ve svém videu Chtěla jsem to přejít líbivým a elegantním způsobem /2012, série 20 videí, 19:22 min/ pevně na zemi. No, vlastně prakticky vzato, ne až tak ´pevně´, přeneseně to tak ovšem chápat můžeme. Video - performance, v níž Petra obutá do červených lodiček a v červených krátkých šatečkách prochází přírodou a stěží se snaží zachovat dojem elegance, protože se nevyhýbá ani překážkám, ani náročnému terénu, má mnoho možných interpretací. V rámci výstavy Cheap Everest však vyvstává především znázornění toho, že už i samotná cesta může být cíl. Takový přístup se vymyká tendenci směřovat stále vzhůru, až na pomyslný vrchol.
Instalace multimediálního umělce Lorenza Kamerlenga pak v prostoru galerie doslova vytváří jakousi stezku, která vede divákův pohyb. Cíl cest, onen kýžený vrchol, se ale stává spíš chimérou, která nás sice může lákat (umělec v podstatě využívá strategii poutače), ale po jejím dosažení nám nezbývá, než se opět vrátit tam, odkud jsme přišli. A zatímco onen cíl - podobně jako při pohledu na vrchol hory z jejího úpatí - vlastně vidíme už na začátku cesty, další nuance podrobnosti ´terénu´ se nám odkrývají teprve v průběhu cesty.
Absurdní a přitom výmluvné putování Petry Lellákové nemá jasný začátek ani konec,
odvíjí se ve smyčce jako nekonečný cyklus drobných úspěchů a pádů.
Stojany Lorenza Kamerlenga, které na jeho minulých výstavách na svém vrcholu podpíraly drobné sochařské reliéfy, zejí tentokrát prázdnotou a jsou tak jakoby směrovkou namířenou vzhůru i ručičkou neviditelných hodin. 
Výstava jako celek tak především vznáší otázku, odkud a kam jdeme, za jakým cílem a zda jsme i během cesty na vrchol stále citliví k tomu, na co po cestě narážíme.
A vrátíme-li se zpátky k tématu přírody a naší planety zmíněné v úvodu, možná je načase si přiznat, že některých vrcholů jsme už nejspíš dosáhli, že není možné vždy pokračovat stále dál a výš ve jménu nekonečného pokroku a růstu, ale že zřejmě je čas na sestup“. (zdroj: text Terezy Jindrové)
Kurátorka: Tereza Jindrová
Lorenzo Kamerlengo (* 1988 Pescara)
- he attended the Academy of Fine Arts of Rome
- he attended the Faculty of Fine Arts of Bilbao
- 2015: he obtained the master’s degree in Visual Arts at the Academy of fine Arts of l’Aquila,
- where he studied with Italo Zuffi, Bruna Esposito and Pennacchio Argentato
- 2015: he worked in the studios of Luca Vitone and Riccardo Previdi in Berlin
- he lives between Milan and Pescara
Oranžérie Břevnovského kláštera
Markétská 28/1
Máme otevřeno: čtvrtek - neděle: 12.00 - 18.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 89 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, Nirmal Purja (2 x)
https://www.lorenzokamerlengo.com
https://www.artlist.cz/teoretici/tereza-jindrova-108408/