Libuše Ladianská vystavuje aneb když krásná žena sní o krásných ženách...
Galerie Domino – Praha
18. 9. – 14. 10. 2014
Libuši Ladianskou, pro přátele vždy jen Libušku, známe už 18 let. Seznámila nás vlastně zcela překvapivá záležitost. My tvořili jeden z ´bydlicích´ časopisů a ona budovala úžasnou chalupu. Jak už to v časopisech tohoto typu bývá, přinášejí reportážní návštěvy v bytech a domech osobností, aby čtenář viděl, jak bydlí ti, které zná z médií.
Reportáž vznikla, paní Libuše se ukázala jako zdatná architektka a stavitelka, ale my jsme hlavně objevili jinak než jen povšechně její obrazy a vzniklo naše dlouholeté přátelství. Tak velké, že když jsem na vernisáži zatím nejnovější výstavy paní Ladianské ledabyle prohodil, , že už se známe 20 let, opravila mě, že je to teprve jenom 18 let…
Výstava je zážitek, setkání s autorkou událost
Pozvání na výstavy malířky, která se v mnoha směrech vymyká všem představám o našich současných malířkách, přijímáme vždy s nadšením a pokorou. Přesto, že vedeme po celá ta léta korespondenci, je pro nás osobní setkání s jejími obrazy, ale hlavně s ní opravdu svátkem.
A nedivte se.
Náš společný přítel, spisovatel, pan Vladimír Páral, o jejích obrazech zcela spontánně a nadšeně jednou prohlásil:
"Obrazy Libuše Ladianské mne uchvátily. Jsou vzrušující, nádherné a víc než to - jsou ryze a hluboce ženské."
My si k tomu už jen skromně dovolujeme připodotknout, že hodně vypovídají o samotné autorce a v mnohém se s ní dají ztotožnit. A já pak dodávám, že paní Ladianská má nesporně někde doma v nějaké krásně malované skřínce ukryta andělská křídla, která nenosí jen proto, aby nešokovala kolemjdoucí.
Obrazy v rámu i mimo rámec
Obrazy Libuše Ladianské stačí jednou vidět a poznáte je. Mluví-li se o autorském rukopise, tak její tvorba je zcela nezaměnitelná a poznáte ji na první pohled. Orientuje se na podoby žen, ve svůdných pozicích i oblečení, z nichž (těch žen i těch obrazů) erotika přímo vyzařuje. Nikdy však nepřekročí hranice, aby snad prvoplánově urážela, povrchně vyzývala či lacině sváděla. Ty ženy na obrazech mají zjevně svůj svět, svou hrdost a svou osobnost. A muž k nim musí přistupovat jen s pokorou, úctou, obdivem, ale také vzrušen a toužící. Jejich převážně imaginární portréty, občas jsou to ale i malby na základě modelu, vyzařují sebevědomou sílu ženy, uvědomění si své vlastní krásy a moci na muži z toho plynoucí. Zpravidla na obrazech paní Libuše nejde pouze o tu konkrétní postavu, ale obraz dané ženy je většinou, již ne tak transparentně, doplněn.Tu okolím, jindy pozadím, případně dalším artefaktem, osobou či třeba pejskem.A to diváka nutí, díky jeho vrozené lidské zvědavosti, přemýšlet dál. Jaký příběh se v obraze skrývá? Trochu mu napoví název daného obrazu (Sladké mámení, Oblíbený green, I love Golf, Nesplněné touhy, Ranní kávička, Životní pohoda, Vyhnání z ráje), ale mnohem víc si samovolně domýšlí obrazem do slabin bodnutá fantazie.
Pár slov o autorce
Libuše Ladianská se stala nepřehlédnutelnou už zhruba na počátku 80. let. Svět spatřil její obrazy a odborníci i laici ocenili nejen skvělé malířské řemeslo, osobitost, ale také výpravnost jejích obrazů. Nebylo tedy náhodou, že ji záhy objevili i nakladatelé a oslovili ke spolupráci ilustrátorské. Její ilustrace dnes už najdeme v mnoha výpravných knihách našich autorů i v překladech spisovatelů zahraničních. Zámořských i evropských (Velká Británie, Německo, Francie).
Po zásluze se paní Libuše dočkala také za svou tvorbu náležitého ocenění. V roce 1996 (zasloužila si ji ale už mnohem dřív) získala prestižní cenu Masarykovy akademie umění.
Pikantním dokladem o tom, že její obrazy jsou bezesporu značně erotické, ale stále ještě bezpečně v intencích zákona, je zajímavý a docela i kuriózní fakt, že zdobily a zdobí mimo jiné i kanceláře našich policejních prezidentů (!). Ba co víc, díky svému jedinečnému malířskému vyjadřování, smyslu pro detail a dokonale zvládnutému řemeslu, malovala své obrazy i pro zcela jiné prezidenty, prezidenty ČR, pro Václava Havla a posléze i Václava Klause.
Štědrá v nápadech, tvorbě i pozornosti k přátelům
Jako autorka je Libuše Ladianská mimořádně produktivní. Malování ji vysloveně baví a radost z práce je z jejích obrazů již na dálku znát. Jako osoba je navíc mimořádně přístupná, přátelská, skromná a pohodová, což dokazuje každá její výstava a zejména její zahájení za její osobní přítomnosti. A že už výstav uspořádala!… U nás i v zahraničí. Zmíněná vernisáž, která se uskutečnila - již opakovaně - v prostorách vlídné dejvické Galerie Domino, to opět a znovu v plné míře potvrdila. Autorka, zářila radostí z nadšení přítomných, rozdávala svoji pozitivní energii, ať už obklopena přáteli, nebo i zcela neznámými lidmi. Upřímně se těšila z donesených kytiček či drobných dárků. Pro Galerii Domino to navíc byla první vernisáž nové sezony, a tak si to užívali nejen hosté, ale i domácí, navíc za hudebního doprovodu nevtíravého, ale výborného dívčího country tria. Prostě bylo milo tak, že třeba ´Halleluja´ (nezapomenutelnou píseň Leonarda Cohena z roku 1984) si s chutí zabroukala spolu se zpěvačkami snad celá sešlost přítomná v Galerii Domino včetně www.www-kulturaok-eu.cz
Ze životapisu Libuše Ladianské
V roce 1971 ukončila pražskou Střední průmyslovou školu grafickou – tzv. Hellichovku – obor ilustrace, užitá a propagační grafika. Od té doby působí jako ilustrátorka, malířka a grafička (Orbis, nakladatelství, Praha, výtvarná redaktorka a Panorama, nakladatelství a vydavatelství, Praha, výtvarná redaktorka). Zabývá se knižní ilustrací, užitou i propagační grafikou. VGalerii Domino najdete řadu jejích osobitých děl, zejména pak jejích specifických malovaných hodin.
Z výstav Libuše Ladianské
autorské:
2007 Libuše Ladianská: Vzrušující tikot hodin, Galerie PRE, Praha
Kolektivní:
1975 - Kreslení, Divadlo v Nerudovce, Praha
1985 - Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
1985 - Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava
1988 - Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
2000 - 5. aukční salon výtvarníků, 331 dárců pro konto Bariéry, Karolinum, Praha
2004 - Exkluzivní aukce českého, slovenského a evropského výtvarného umění, Hotel Hilton Prague, Praha
2006 - Vyhnání z ráje, Galerie La Femme, Praha
2008 - 9. aukční salon výtvarníků - 382 dárců pro Konto Bariéry, Karolinum, výstavní síň, Praha
Galerie Domino Praha
Soukromá prodejní galerie Jarmily Šejnohové Dominov Praze 6 byla založena v roce 1991. V rodině, kde umění stojí na žebříčku hodnot velmi vysoko, se záhy po převratu stalo přání skutečností a vznikl důstojný stánek pro díla s certifikovanou uměleckou hodnotou. Do realizace se obětavě zapojila celá rodina Jarmily Šejnohové, včetně výtvarnice Jany Počtové a její umělecké agentury ARS VITA. Díky přízni návštěvníků se galerie rychle etablovala mezi oblíbené a vyhledávané. Bylo možné podstatně rozšířit prodejnu a zejména výstavní sály a přesídlit do dvoupodlažního členitého prostoru na Wüchterlově ulici.V galerii Domino najdeme originály hodnotných uměleckých děl českých a slovenských malířů od přelomu 19. a 20. století až po současné moderní umění.
Galerie Domino
160 00 Praha 6 -Dejvice
Wüchterlova 584/16
Máme otevřeno:
pondělí - pátek: 10.00 - 12.00, 13.00 - 18.00 hodin
E-mail: sejnojar@tiscali.cz
Hodnocení: 90 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková