Léto s Ivánem Argotem v Galerii Rudolfinum aneb Jak si můžeme představit jiný veřejný prostor?
Iván Argote
Radical Tenderness
12. 6. – 7. 9. 2025
Galerie Rudolfinum
„Když pracuji na něčem, musím se bavit s místními a nastudovat spoustu informací –
a právě to mě na práci s veřejným prostorem tolik baví.
Galerii beru naopak spíše jako prostor pro experiment.
Výstava je pro mě obdoba knihy, kterou musíte editovat, aby
jejím myšlenkám, čtenář rozuměl a četla se mu snadno.“
Iván Argote v rozhovoru pro Life.forbes,cz, který před výstavou vedla Klára Čikarová
„Radical Tenderness je otevřený rozhovor, který začíná otázkou:
Jak si můžeme představit jiný veřejný prostor?
Je to výzva k tomu, abychom se odnaučili zděděným strukturám moci a reprezentace a
snili jinak.
Abychom se otevřeli – odvážně a něžně – a představili si nové obzory.
Místo, které není postaveno na hierarchii, ale na otevřenosti, péči a aktivním zájmu.
Prostor, kde bychom se mohli setkávat jinak,
připomínat si své rozmanité dějiny a
společně s radostí a kritičností utvářet
obrysy budoucnosti, která teprve přijde.“
Iván Argote
Pomníky nejsou patníky
Pomníky vznikaly, vznikají a vznikati budou. Co lidstvo lidstvem bylo, je a – snad – i nadále bude. To už je taková člověčí vlastnost. Problém je ale v tom, že pomníky, lidé vytváří, umisťují a vztyčují vždy v nějaké aktuálně dané době. A ta se mění s časem. Zjišťuje se - časem – co se netušilo předtím a tuší – časem – co se nezjistilo, protože nechtělo. A najednou je pomník z ničeho nic pod tlakem. Nejprve doby. Byl instalován z moci úřední, nebo z všelidového nadšení?
Jenže, jak víme už ze školy – „Tempora mutantur et nos cum illis mutamur“, pro ty, kdo už neměli latinu – „Časy se mění a my se měníme v nich“. Spolu s měnícími se časy se ale často mění i náhledy na pomníky. Včera hrdina, dneska padouch. Včera vnucený symbol, dnes kaňka na národní hrdosti. Pomníky proto končí na smetišti dějin, obrazně, v depozitářích, při troše štěstí, anebo přímo na smetišti - jako takovém.
Zamýšlíme se ve zmíněných proměnách času nad pomníky, když je mimoděk míjíme? Zamýšlíme, ale – většinou – nekonáme. Ale někdy se také nijak moc nezamýšlíme a přesto konáme, často až přílišně, což také není zrovna dobré. Pro ty pomníky, ale i pro dějinné pohledy. Obé může být i nevratná chyba…
Iván Agrote, pamětliv předkoloniální, koloniální a současník už postkoloniální Kolumbie, se nad pomníky také zamýšlí, ale nejen, že zamýšlí, on i koná. Ne dynamitem, bouracím kladivem či buldozerem, ale důvtipem, nadsázkou, jinotaji a uvážlivou moudrostí. A o tom je i výstava Radical Tenderness (pro neangličtináře - Radikální něha). Argote totiž pomníky neničí, on je mění k obrazu svému, to především, ale i k obrazu odpovídajícímu pro nový pohled měnlavých dějin. Ale komentář, nechává - „bez komentáře“ (pro nečeštináře ono dnes tak oblíbené – „No comment“)
Jaké sochy bychom rádi viděli ve městech, kde žijeme?
Tak se ptá svojí výstavou Radical Tenderness nás diváků i sám sebe Iván Argote. Kdo by ve veřejném prostoru na piedestalu stát nemusel nebo dokonce ani neměl? A proč?
To jsou myšlenky, které přivedly umělce Ivána Argoteho kupříkladu k realizaci jeho intervence, kterou na výstavě představuje tříkanálová videoinstalace s názvem – Levitovat, z roku 2022.
Jak uvádí tisková zpráva:
„Dílo kriticky ohledává kontroverzní přítomnost koloniálních památníků v evropských městech. Prostřednictvím veřejných akcí a spekulativního přeskupování Argote inscenuje symbolický přesun tří soch: obelisku Flaminio v Římě, sochy Kryštofa Kolumba na náměstí Plaza Colón v Madridu a památníku generála Josepha Gallieniho na náměstí Place Vauban v Paříži.
A proto také Galerie Rudolfinum diváky na výstavu zve slovy:
„Zveme vás k posezení v měkkých ruinách při přemýšlení nad tím, jak památníky formují naše kolektivní chápání historie a jak společně nacházet nové způsoby nakládání s kulturním dědictvím.“
Poznej a posuď sám
Výstava „Iván Argote: Radical Tenderness“, představuje tvorbu původem kolumbijského umělce usazeného v Paříži, který v České republice vystavuje poprvé. A je to nesporně událost. Rozsáhlá a mnoho významová výstava zahrnuje dokonce i naprostý unikát, zahradu, kterou Agrote vypěstoval přímo uvnitř výstavního prostoru…
Prostě, Iván Argote je pro naší kulturní veřejnost zcela specifickou osobností. Nikomu, kdo v kultuře rád poznává osobnosti, jaké ho mohou v jeho rozhledu – jak se dnes tak rádo módně říká – posunout, tomu neuškodí, když na výstavu zavítá.
Pro výstavu Iván Argote: Radical Tenderness tedy rozhodně platí známé heslo: Poznej a posuď sám.
Kdo je tedy Iván Argote?
Na tuto otázku odpovídá kurátor výstavy Radical Tenderness Leonardo Bigazzi ve své kurátorské zprávě.
„Iván Argote je kolumbijský umělec žijící v Paříži, který prostřednictvím soch, instalací, filmů a intervencí zkoumá naše vztahy k druhým, mocenské struktury a náboženské systémy. Rozvíjí postupy založené na něze, náklonnosti a humoru a podrobuje dominantní historické narativy kritickému pohledu. Jeho pomníkové intervence a efemérní i trvalá velkoplošná veřejná umělecká díla nastiňují nové možnosti symbolického a politického využití veřejného prostoru.
V loňském roce získal Argote prestižní uměleckou zakázku Plinth Commission pro newyorský park High Line, kde představil své dílo Dinosaur (2024). V témže roce se zúčastnil 60. benátského bienále s velkou venkovní instalací v parku Giardini a filmem v Arsenale. Zúčastnil se také Trienále v Bruggách a Bienále v Lagosu.
Iván Argote vystudoval grafický design, fotografii a nová média na Universidad Nacional de Colombia v Bogotě a získal titul MFA na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts (ENSBA) v Paříži. Od roku 2011 jej celosvětově zatupuje galerie Perrotin, od roku 2012 galerie Vermelho v São Paulu a od roku 2019 galerie Albarrán Bourdais v Madridu a na Menorce.
Argote získal několik významných ocenění včetně ceny Audi Talent Award (2011), ceny SAM za současné umění (2013) a hlavní ceny na festivalu videoartu LOOP Barcelona (2015). Byl nominován na cenu Prix Marcel Duchamp 2022. Samostatně vystavoval ve významných institucích, jako jsou Centre Pompidou, MALBA Museum, KØS Museum, SCAD Museum of Art, Berlinische Galerie a Palais de Tokyo. Jeho tvorba byla mimo jiné představena na bienále v Cuence, Mercosuru, Soluni a São Paulu. Argoteho díla jsou zastoupena ve sbírkách Guggenheimova muzea (New York), Centre Pompidou (Paříž), MACBA (Barcelona) a Colección de Arte del Banco de la República (Bogota) a dalších prestižních kolekcích.
Dekonstrukcí symbolů minulých ideologií a koloniální moci nabízí Argoteho tvorba novou možnou vizi, která reaguje na naléhavé výzvy k sociální spravedlnosti a péči o životní prostředí. A tím, že znovu pojímá veřejný prostor a umělecké instituce nikoli jako místa hierarchie, ale jako místa otevřenosti, odporu a propojení, nám nabízí rozmanitější způsoby, jak si připomínat naši společnou minulost a budovat ohleduplnější a soucitnější budoucnost.“
A sám za sebe k tomu Leonardo Bigazzi ještě dodává:
„S Ivánem Argotem jsem v kontaktu již přes deset let a jsem přesvědčen, že
je jedním z nejtalentovanějších umělců své generace.
Jeho díla nás prostřednictvím humoru a něhy nutí přehodnotit vlastní vztah
k veřejnému prostoru, znepokojivé historii a sociálnímu napětí, které
jsou často zakotveny v památkách a architektuře.“
Leonardo Bigazzi
Text připravil: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS. (10 x) a Galerie Rudolfinum (1 x)
Iván Argote
Radical Tenderness
12. 6. – 7. 9. 2025
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, 110 00 Praha 1
