León Felipe. Kdo jsem já? aneb taková bolest, ta bolest nemít už slzy či být v životě jen poutníkem, jen osamělým poutníkem…

12.02.2019 16:24

Instituto Cervantes  - Praha

7. 2. - 5. 4. 2019

 

"Můžu vysvětlit svůj život svými verši.

Můžu čerpat svůj životopis z mých básní.“

 

Před zahájením nové výstavy León Felipe. Kdo jsem já?, jež byla připravena k příležitosti 50. výročí úmrtí (protifašistického) španělského básníka Leóna Felipeho (1884 - 1968) a jež bude ke zhlédnutí také ve Varšavě, New Yorku a Chicagu, nás v přednáškovém sále přivítala Luisa Fernanda Garrido, ředitelka pražského Institutu Cervantes, poté následovala přednáška kurátora výstavy, kterým nebyl nikdo povolanější než Alberto Martín Márquez.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hovořil vskutku s velkým zanícením a velmi podrobně nás seznámil s životopisem, tj. neobyčejným příběhem Leóna Felipeho, kterého, jak připustil, příliš v Česku neznáme, možná dokonce, že vůbec ne. Poté hlasem české básnířky Kateřiny Rudčenkové následovaly jeho verše v překladu Miloslava Uličného (Takový je můj život, kameni/, Taková bolest, ta bolest nemít už slzy/Být v životě jen poutníkem, jen osamělým poutníkem/ a další…). Jeho poezie byla určená povětšinou k poslechu. Když recitoval svým těžkým a hlubokým hlasem, byli jím posluchači hypnotizováni. V jeho poezii nenajdeme rým.

 

Pro člověka je velmi těžké říct, kdo vlastně je.

Proto je dnes tolik psychiatrů a životopisců.“

 

Pečlivě připravená expozice León Felipe. Kdo jsem já?, která podle slov kurátora byla na výběr děl a dokumentů velmi náročná a složitá, představuje výběr děl a dokumentů, tj. stovku objektů, od fotografií, přes malby, kresby, knihy a rukopisy, spojených nejen s jeho osobností a působením v literární oblasti, ale také s historickým kontextem, ve kterém žil. Výstava předkládá mezinárodnímu publiku průřez bohatou životní a literární dráhou tohoto lékárníka, herce, řečníka, překladatele a významného španělského básníka, který hájil svobodu slova. Projekt je pořádán ve spolupráci s Nadací Leóna Felipeho (Zamora) a AC/E.

 

 

Ať netkají mi šátky,

ale plachty.

Ať nikdo mě nechlácholí,

ať mi pláč neutírají,

ať mi nevysušují řeku.

Pláču, aby neumřelo moře,

mé otcovské moře, moře,

jež se tříští na obou plážích,

 

na dvou branách bez stěžejí světa,

s touž prastarou hořkou chutí

mého pláče. To já jsem moře.

Jsem plavec i cesta,

Koráb i voda…

a poslední přístav kurzu lodí.

 

 

 

Panely jsou opatřeny jak ve španělské, tak i v české mutaci:

Leónovo hledání sama sebe

Počátek vyhnanství

Papír a další cesty

Hledání světla

Válka a mír

Básník musí zůstat s lidem…

 

León Felipe

(11. 4. 1884 (na Velký pátek/Velikonoce) v regionu Zamora v obci Tábara - 17. 9. 1968 Mexico City)

  • pravé jméno bylo Felipe Camino Galicia
  • používal pseudonym, což u básníků nebývá příliš zvykem - León Felipe
  • otec: notář
  • rodina se definitivně usadila v Santanderu
  • od dětství miloval divadlo, chtěl se stát hercem
  • obdivoval malíře (v obrazech spatřoval skrytá slova)
  • obdivoval minulou dobu rytířskou
  • měl rád díla jako Hamlet (Shakespeare), Don Quichote (Cervantes)…
  • na přání rodičů studoval farmacii, ke které však nenašel příliš pozitivní vztah
  • začal podnikat jako lékárník, kvůli dluhům a odsouzení za zpronevěru, protože neplatil faktury, strávil dva roky ve tvrdém vězení (kde vznikla první jeho sbírka básní) - v expozici je foto vězeňské cely
  • po odpykání trestu začal psát literární recenze a později vydal své první knihy
  • chtěl studovat evropskou lyriku - žádal o stipendium
  •  
  •  
  •  
  •  
  • byl zanícený cestovatel, navštívil celý evropský kontinent
  •  
  • 1923: oženil se v New Yorku s mexickou profesorkou (Berta Gamboová), po její smrti měl po nějakou dobu deprese
  • 1936: bojoval ve španělské občanské válce pro španělskou republikánskou armádu proti národnostní frakci
  • 1938: opustil Španělsko, kam se už nikdy nevrátil ("dokud bude vládnout Franco, nevrátím se!") a zahájil dobrovolné vyhnanství v Mexiku
  • zasáhla ho těžce 2. sv. válka, fenomén holocaustu… a další válečné hrůzy
  • 17. 9. 1968: zemřel v Mexiku v Mexico City

 

Ach, ta dívka! Vždy se zastaví u mého okna
a zůstane ke sklu přilepená

jak ilustrace vytištěná

Grácie zjevná

tváře, která je znetvořená

a na skle rozšklebená,

nosánek plochý a brada vystrčená!

Rozesmála se moje tvář pobavená

A dívence říkám jak je hezká.

 

 

Kurátor výstavy: Alberto Martín Márquez

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

120 00 Praha 2

Na Rybníčku 536/6

Máme otevřeno:

po - pá: 10.00 - 19.00, so 9.30 - 13.30 hodin 

Vstup: volný

 

 

 

Hodnocení:  89 %

Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková