Leica Gallery aneb co se děje, když Bůh odvrátí na chvíli tvář a trojice našich fotografů je v pravou chvíli na pravém místě
Když se Bůh nedíval...
Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Karel Cudlín
Kurátoři: Tomáš Pospěch a Lucia Fišerová
24. 4. 2026 - 14. 6. 2026
Leica Gallery
„Když se Bůh nedíval…“
je název výstavy černobílých fotografií ze země, která už neexistuje.
Tři členové spolku 400ASA –
Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín a Jan Mihaliček
fotografovali Náhorní Karabach na konci minulého tisíciletí.
Každý však v jinou dobu, na jiném místě, za jiné situace a každý
jiným, svým unikátním pohledem.
Na fotografiích se tak objevuje válka, uprchlíci,
i poválečná obnova země ve vzácných chvílích klidu.
Jako celek pak výstava vypovídá o nesmyslnosti války a
především o té největší obětí každého ozbrojeného konfliktu –
obyčejném člověku.
Nelehká výstava, nelehké focení, nelehká doba
Dnes a denně nám všechny informační zdroje servírují slovem, ale především obrazem, pohyblivým i nepohyblivým, nějaké krutosti války. Válek. Není na planetě totiž jen jedna válka – zatím – je jich řada. Od věků a dnes a denně také. Reprodukční technika všeho druhu nám z válek kolem nás vytváří nekonečný příběh násilí, hrůz a krutostí. Má nás to informovat. Má nás to i varovat. Má nás to dokonce převychovat k lidskosti. Ale je to tak? Nepůsobí to už na nás opačně? Nečiní nám ty nepředstavitelné obrázky stále a stále méně vnímané, pořád stejné, do stavu jakési sebeobranné reakce? Kterou ale už není poznání zla, naše odstrašení a potřebný soucit, ale ignorance? Je to už tak. Já, jedinec, s tím přece nic nenadělám, tak to už nechci ani vnímat a zprostředkovaně i spoluprožívat…
Je to samozřejmě obrovská chyba, ale není na našem přijímači, jak se kdysi psávalo na obrazovce prastarých televizorů, když se cosi kdesi pokazilo, aby divák nepanikařil, že mu bouchla lampa v přístroji. Není to totiž naše chyba, že všechny ty hrůzy světa, servírované nám tak servírovány jsou, už nebereme do hlav, duší a k srdcím. Je z toho všeho – bohužel – už jen balastní šum pro naše zahlušení stereotypem.
Tak proč výstava téhož v Leica Gallery?
Proto, že v podání takových mistrů fotografů, a přímých účastníků těchž hrůz v různou dobu, s odstupem času, nejsou jen řemeslné, rádoby dokumentární fotky, ale proto že v soucítících mistrů to najednou celé vyznívá úplně jinak. Apelativně, v kontextu, lidsky, vnímavě. Jako když se nám tu najednou rozloupne ta sebeobranná izolační skořápka, kterou nám na to vše navršil čas a stereotyp a my najednou vidíme věci jinak. Vidíme opravdu lidi, prožíváme s nimi jejich děsivé soudy a nutí nás to k úvahám o své roli, kdyby taky tady…
A to je přínos výstavy a proto také tahle výstava v Leica Gallery je.
Nejstarší fotografie vytvořil Jan Mihaliček
V roce 1992, v období tzv. první války přijel do daleké horské enklávy s první misí Nadace Lidových novin, nazvanou SOS Karabach, i fotograf Jan Mihaliček.
Účastníci mise přivezli léky, potraviny a mimo jiné i polní nemocnici. To vše bylo třeba zdokumentovat a publikovat v novinách. Na tuto humanitární akci pak navázaly další a už nešlo jen tak přestat. Postupně vznikla organizace, kterou dnes zná asi každý – Člověk v tísni. Pro tehdy sedmadvacetiletého Mihalička se těch několik dní stalo zásadním momentem, který změnil jeho pohled na svět. V hledáčku fotoaparátu se mu střídali uprchlíci, partyzáni bránící svou vesnici, vojáci na frontě a samozřejmě i - mrtví. To vše vytváří kompletní obraz děsu a zoufalství, které přináší jedině válka…
Před koncem tisíciletí dokumentoval život etnických Ázerbájdžánců Antonín Kratochvíl
Antonín Kratochvíl patří mezi nejznámější světové fotografy zachycující krizové situace. Těsně před koncem tisíciletí dokumentoval pro UNHCR život etnických Ázerbájdžánců po jejich nuceném exodu ze svých vesnic v Karabachu, které se dostaly pod kontrolu Arménů. Početné skupiny Azerů tak zachytil při jejich běžném životě v provizorních obydlích ve starých nákladních vagonech. Také ale vyfotografoval mladý stromek s pár větvemi, který jeho opatrovatel vysadil a chodí denně zalévat, aby mohl v jeho stínu zemřít, když jiné vzrostlé stromy na své zahradě musel opustit…
Kolem roku 2008. zachytil karabašské Armény Karel Cudlín
Karel Cudlín zachytil svým klasickým a pro něj typickým, laskavým způsobem, karabašské Armény, snažící se žít si svůj každodenní život uprostřed hor v dobách relativního klidu někdy kolem roku 2008. Na jeho fotografiích tedy vidíme konečně běžné situace vesničanů, které se po staletí opakují. Od pečení chleba až po práce s hospodářskými zvířaty. Cudlínovy fotografie jsou tedy na výstavě těmi nejnovějšími…
Text, s použitím tiskové zprávy, připravil: Richard Koníček
Foto z výstavy: autor (7 x) a foto ze zahájení: Pavel Musil (1 x)
Když se Bůh nedíval...
Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Karel Cudlín
Kurátoři: Tomáš Pospěch a Lucia Fišerová
24. 4. 2026 - 14. 6. 2026
LEICA GALLERY PRAGUE o.p.s.
Školská 28, 110 00 Praha 1
T: 222 211 567
(zleva: Jan Mihaliček, Karel Cudlín a Antonín Kratochvíl)