Úvod > Laura Limbourg: Hump In Honey aneb co se děje tam, kde Budha raději odvrací tvář

Laura Limbourg: Hump In Honey aneb co se děje tam, kde Budha raději odvrací tvář

04.02.2022 19:36

Laura Limbourg: Hump In Honey

13. 1. 2022 - 27. 2. 2022

Trafo Gallery

Trafo Gallery je (už dávno nejen v pražském měřítku) renomovaná a progresivní výstavní síň nacházející se v jedné z hal bývalých pražských jatek. Dnes. Ale na počátku to byla opravdu osobitá a malebná dávno už nepoužívaná trafostanice – odtud familiérně Trafačka – umístěná ve Vysočanech. Oáza nejprogresivnějšího, co vznikalo offo off pražské galerijní scény. Vzrušující objekt, plný tajů, bezpočetných výstavy etablujících se autorů, kteří působili v pražské umělecké louce jako ranní rosa v poněkud už vysýchající trávě.

Je příjemné vědět a vidět, že genius loci, ozvěna oné neopakovatelné atmosféry, nezanikla ani po zásahu neviditelné ruky trhu a developerské rozpínavosti, jako ten průvodní „chrám svobody“ jak Trafačku nazývá ve svém vzpomínkově dokumentárním filmu Saša Dlouhý (viz.: Trafačka: Chrám svobody). Lze za to vděčit jen a jen lidem z druhé strany barikády, „matce a otcům“ zakladatelům, Blance Čermákové (aktuální ředitelce Trafo Gallery), Janu Kalábovi, Jakubu Neprašovi a Michalu Cimalovi. Letos to bude už 15 let, co Trafačka vznikla a patnáct let, co ji ten původní tým táhne přízní i nepřízní doby jako káru dál. No káru, spíš alegorický vůz, ověnčený stovkami nevšedních výstav a desítkami kromobyčejných autorů. A je to tak dobře, že se jede dál, až se práší za kočárem, totiž Trafačkou.

O výrazné autory a zásadní výstavy nikdy nebyla nouze

Na počátku si tvůrci Trafačky naložili nelehké břímě - vystavovat výrazné umělce nejen z generace svých zakladatelů. A za pomoci předních českých kurátorů schopných pohybovat se v neprobádaných vodách tvůrčího rybníčku i vzdálených zálivů, jimiž byli a dosud i jsou, Otto M. Urban, Petr Vaňous či Radek Wohlmuth. Ti neúnavně loví neuvěřitelné české i zahraniční umělce a odvážně ale hrdě, je pak představují – zpravidla – zírajícím, návštěvníkům. A to už od Trafačky až po současnou Trafo Gallery. Neúnavně, objevně a stále. Jako třeba i aktuální objev sezony, Lauru Limbourg.

Laura Limbourg v Trafo Gallery

Kurátor výstavy nazvané na první poslech podivně - Hump In Honey, ale na druhý už výmoluvněji Kel v medu, Petr Vaňous, autorku charakterizuje těmito slovy: „…výrazná mladá umělkyně, Laura Limbourg, se již od dob studií na pražské AVU profiluje uvolněným malířským rukopisem a neobvyklou tématikou – asijským prostředím, létáním a symboly, poukazující na sexuální turismus…“

Za www.www-kzulturaok-eu.cz bychom to takhle shrnout neuměli, ale plně s tím souhlasíme, protože nás Laura Limbourg zaujala již dříve, přesněji, vždy, když jsme se s její tvorbou setkali. Ať už na samostatné výstavě v roce 2020, v galerii Dolmen, nebo když jsme její tvorbu objevili na nedávných kolektivních výstavách v Galerii Kritiků a nezapomenutelné výstavě v úžasně emotivním prostředí bývalého smíchovského kláštera Genium Loci. Proto jsme si s radostí (a s jistotou na zážitek) nemohli nechat ujít ani její nejnovější výstavu v Trafo Gallery.

Odborné hodnocení přenecháme kurátorovi

Jak už bylo řečeno, kurátorem výstavy Laura Limbourg nazvané Hump In Honey je jeden z kmenových kurátorů Trafo Gallery, Petr Vaňous. Zde jsou jeho slova:

„Obrazy Laury Limbourg zpřítomňují silnou osobní zkušenost, v niž se proměnil šok z fenoménu otevřené sexuální turistiky, na který narazila při svém cestování po jihovýchodní Asii, především v Thajsku. Sama autorka hovoří o společenských kontrastech, jež jsou pro Evropana nejen šokující, ale i těžko pochopitelné. V zemích se silnou budhistickou tradicí se nachází důsledně pěstovaná náboženská úcta hned vedle totální lidské bídy, vykupované mimo jiné otroctvím prostituce, nad nímž místní úřady z ekonomických důvodů přivírají oči. Silné lokální tradiční kultury a podmanivá příroda jsou tu prostupovány devalvací lidského života a jeho smyslu. Organizovaný zločin jako by byl zapouzdřen do systému nabízených služeb a maskován turisticky přijatelnými a zdánlivě neškodnými formami nabídky a poptávky. Lidská bída je tu návštěvníkům z bohatých zemí prodávána jako suvenýr.

Laura Limbourg si vytvořila svébytný „jazyk vyprávění“, v němž rafinovaně kombinuje atributy a symboly tradičních asijských kultur s odkazy na vizuální svět reklamy, propagace, marketingu a kýče. Sjednocuje je způsobem „rychlé“ malby, jejíž stylizační předobrazy čerpá z rychlých cestovních skic a akvarelových poznámek. Z původních cestovních či deníkových záznamů vznikaly po návratu větší a velké obrazy. Asie rozsvítila autorčinu paletu, která předtím byla spíše monochromaticky temná a obrazy více popisné. Nezanedbatelný není ani vliv klasických tušových technik či malby na porcelán spojených s regionem východní Asie. Technika akvarelu inspirovala autorku k uvolnění rukopisu, k tvarové redukci a k specifické „lehkosti“ malování v transparentních vrstvách a zářivé barevnosti, pro které hledala možnost měřítkových zvětšení. Předností a rozpoznatelnou kvalitou obrazů Laury Limbourg je velkorysá expresivní zkratka, která udržuje sdělované emoce přesně v té živosti a bezprostřednosti, v níž mimovolně vznikají.“

My už jen dodáme, že k výstavě vyšel – tak jak je ostatně v případě této galerie dobrým zvykem - dvojjazyčný katalog, také pod názvem Hump In Honey, jenž přináší mimo obrazové reprodukce i úvodní slovo osoby nejpovolanější, kurátora Petra Vaňouse a jako bonus i zajímavý rozhovor s malířkou Laura Limbourg.

Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.

Foto: Marie Kubíčková, Dis.