Ladronka aneb galerie, která svou první výstavu zahájila Mandátem a Kubinou…

22.10.2017 14:37

Luboš Mandát: Mutace/obrazy, Radek Kubina: Sochy

Galerie Ladronka - Praha

19. 10. – 30. 11. 2017

 

Pražská Ladronka je jedním z nejzdařilejších a nejúspěšnějších veřejných rekreačních prostor hlavního města. Je asi jen málo Pražáků, co by o tomto parku alespoň neslyšeli, ne-li, že ho byli navštívit. Vine se doslova ´přes ulici´ od noblesních břevnovských vil v Tomanově ulici. A slouží svorně pěším na procházce, pejskařům s miláčky i cyklistům (mají tu své cyklostezky a kupodivu je vesměs dodržují a chodce neohrožují), ale nejvíc asi in-line bruslařům. Proslulé jsou i zdejší kulturní akce (Ladronkafest, Čarodějnice na Ladronce aj.)

 

 

Zase ten Karel IV. …

Když Karel IV. rozhodl, že kolem Prahy bude pěstována vinná réva, způsobil, že při viničních tratích musel vzniknout i ´průmysl´ zpracování úrody. V místě dnešní Ladronky stál už od 14. st. viniční lis. Název Ladronka ale dostalo místo až o 200 let po té. To pozemek  koupil jistý hrabě Filip Ferdinand de la Crone. A usedlost, jež tu v té době stála, pojmenoval po sobě. Jenže Pražané a cizí jazyky… Italské la Crone si prostě počeštili na - Ladrone. A bylo to. Sice existuje, jako vždy v takovýchto případech i verze, drsnější. A to ta, že název Ladronka je odvozena ne od jména Itala, ale od jeho počínání. Ladrone je italsky – lupič. Tak, kdo ví…

Pro nás i Ladronku je ale rozhodující, že nechal postavit zájezdní hostinec, jenž stál a sloužil téměř do konce 19. století.

 

Šlo o čtvercový uzavřený areál s obytnou budovou, hospodářskými budovami a více vjezdy. Koncem 19. st. usedlost koupil řád Maltézských rytířů a ti tu dleli do roku 1922. Pak objekt přešel do vlastnictví města Prahy. Z Ladronky se stal chudinský nájemní dům pro řadu rodin. Od roku 1977 to už ale nešlo, objekt chátral, a tak se z něj staly sklady. Paradoxně, protože Ladronka  byla už od roku 1966 kulturní památkou (!).

 

Nová doba přinesla nové mravy a netušenou svobodu. Z opuštěné Ladronky vznikl v roce 1993 značně proslulý squat. Se vším, co k tomu patří. Osobitý kulturní vklad do koloritu města a Ladronky zejména, byl ukončen v roce 2000. Došlo na generální rekonstrukci za 74 mil. Kč, která trvala do roku 2005. A z vybydlené Ladronky se stalo malebné multikulturní společenské centrum (mj. oceněna jako Stavba roku 2006). Změny potkaly i její okolí a vznikl pro Prahu ojedinělý (3 400 metrů dlouhý) bruslařský okruh. V letech 2009 - 2010 byla rozšířena parková úprava i in-line okruh.  

 

Tři staletí navštěvovaná 

To, že byla Ladronka zájezdní hostinec, dokládá i výklenková kaple, jedna z dvaceti, jež lemovaly proslulou poutní cestu z pražské Lorety do poutního místa a františkánského kláštera Hájek. (více náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/poutni-cesta-do-hajku-aneb-loreta-hajek-v-zajeti-ambitu-frantiskanskeho-klastera/). Skví se volně hned vedle Ladronky.     

 

Uvnitř Ladronky najdeme bowlingové dráhy, půjčovnu kol, in-line bruslí a potřeb na pétanque či badminton. Nabízejí výuku in-line bruslení a vedle objektu beach-volejbalové hřiště. Jde tedy také o volnočasové centrum. K tomu přispívá i nezbytná restaurace v prvním patře historické budovy nebo na vnitřní kryté či otevřené zahrádce a barbecue. K relaxaci přispívá - za dobré viditelnosti - vyhlídková terasa s nezvyklým pohledem na jih Prahy.

 

Galerie Ladronka

Relax ale není jen sport, jídlo a pití. Je to i velebení ducha. A to tu chybělo. Ke škodě objektu i těch, co si sem přišli odpočinout a nejen si v zájmu zdraví huntovat tělo. Co nebylo, už je.

Galerie Ladronka zahájila činnost společnou prodejní dvojvýstavou ´Luboš Mandát – Mutace a Radek Kubina – Sochy.´ Na www.www-kulturaok-eu.cz jsme měli štěstí a byli tam. Náš web je tak první, kdo upozorňuje, že Ladronka od 20. 10. 2017 provozuje i galerii.

 

 

Pár slov o galerii

Galerie Ladronka ale není monolitní výstavní prostor ani několik sálů, jak jsme nejčastěji zvyklí. Je to příjemný, členitý a intimně domácký interiér plný krásných artefaktů. A to i v případě první výstavy - obrazů a soch. Instalace na vhodně zvoleném pozadí, někde i se zachovalými  dřevěnými historickými malovanými stropy, libými průhledy okny a přirozenými zátišími, přímo vybízí k usednutí, vnímání a poklidnému vstřebávání toho, co je právě vystavováno. Což bude nepochybně trochu oříšek. Komorní tón bude náročný na výstavní dramaturgii, výběr autorů a jejich prací. Ale když se to podaří jako při této první výstavě, nebude co řešit. Snad jen dilema nad případnou restaurační nabídkou, která není ale podmínkou. I když, těžko odolat…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K výstavním prostorám náleží i atmosféra sklepních místností, kdysi černé kuchyně, s osobitým dekorem stěn. Klikaté schodiště nás vede romanticky od překvapení k překvapení. S každou zatáčkou, každou novou místností se ocitáme v jinak osobitém interiéru. A vnímáme vystavená díla i vlastní, či raději společné, myšlenky sdílené s tím, s kým se sem vypravíme…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pár slov o autorech  - Luboš Mandát

Není nám neznámý. Od setkání z roku 2013 (viz. článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lubos-mandat%3a-%c2%b4mutace%c2%b4-aneb-kdyz-malujeme-s-nehou/?utm_source=copy&utm_medium=paste&utm_campaign=copypaste&utm_content=http%3A%2F%2Fwww.www-kulturaok-eu.cz%2Fnews%2Flubos-mandat%253a-%25c2%25b4mutace%25c2%25b4-aneb-kdyz-malujeme-s-nehou%2 ) přes setkání v roce 2016 (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lubos-mandat-mutace-aneb-kdyz-na-platno-preneseme-svet-i-kosmos-cloveka-i-prirodu-duchovno-i-konkretno/) až k výstavě v Galerii Ladronka.

 

A Luboš Mandát se nemění. Ani vzhledem, ani povahou a hlavně ani stylem svých prací na pokraji snu a probleskující reality (oleje na plátně). Což je moc dobře. Dál v divákovi evokuje ozvuk nějaké vzdálené hudby. Jeho obrazy jsou jako poslechy koncertu. Možná si nepředstavujeme přesně to, co autor sděluje, ale zaručeně jsme tomu blízko. Proto se také - jak nám Luboš Mandát osobně potvrdil – všechny jeho výstavy jmenují pořád stejně – Mutace. Protože jeho představy a jím ty představy zobrazované mutují jedna v druhou a druhá v třetí, a ta zase třeba v tu první. A divák, ať si představí, co je mu libo, dodává Luboš Mandát. Mandátovy obrazy mají vždy mírně erotický náboj. Tu více, tu méně utajený. Ale ne utajovaný. Působí proto stejně jako poodhalená nahota, jež je vždy vzrušivější než odhalená.

 

Radek Kubina byl až do našeho setkání naopak našemu webu neznámý. První, co jsme o něm zvěděli od jednoho z našich přátel, malíře a multiumělce Boba Hochmana, jenž byl zahájení také přítomen, bylo - že je skromný. A hned jsme věděli, kdo to z přítomných osob to je. Když jsme totiž obdivovali jeho sochy, ještě před zahájením, tak se nás skromně a skoro až nesměle ptal - jak se nám to líbí. Snad v tom byla i trocha ostychu, snad jen ta skromnost. Ujistili jsme ho, že ano. Kubinovy dřevěné sochy vycházející z přírodní předlohy samorostů nebo respektující strukturu zvoleného druhu dřeva, vždy ale pouze z dřeva ´mrtvého´ (jak Kubina zdůraznil, protože živému stromu by kvůli soše neublížil), jsou zcela výmluvné a poutají pozornost. Stejně tak sochy pískovcové, evokující exponovanou tvář či gesto, upoutají a nutí přemýšlet či soucítit.  Litoval jen, že na výstavu mohl umístit pouze ty, které se sem daly v pohodě přemístit a instalovat, což limitovalo jeho autorský výběr. Radek Kubina, potěšen naší pozitivní reakcí, byl pak už ale jen samý smích a přirozenou dobrosrdečností přímo překypoval. Skromně nám ale přiznal, že maluje občas i obrazy, ale že sochařina a řemeslnost jsou jeho priorita.

 

Radek Kubina pochází z Městce Králové

(* 18. 12. 1963)

  • nyní žije  v obci Kovanice u Nymburka
  • od dětství maloval rád
  • v 8 letech začal v Lidové škole umění, ale jeho představy a tamní přístup se rozcházely
  • 1990 se však zúčastnil kurzu pořádaného akademickým sochařem Karlem Peřinou a měl hned jasno

Karel Peřina ho svou tvorbou zaujal a zásadně ovlivnil.

A najednou se ukázalo, že Radkovi Kubinovi k uměleckému vyjádření dvojrozměrná kresba či malba prostě už nestačí, že potřebuje třetí rozměr a od té doby se věnuje svým trojrozměrným dílům.

  • od 2011 tak začaly vznikat jeho pískovcové a dřevěné sochy

A sochařině se Kubina věnuje naplno dosud.

Sice prý občas dostane chuť namalovat si něco na plátno, ale pak se zase rád vrací k sochařině.

 

S čím se nám sochař nepochlubil při té své skromnosti,

že jeho sochy už tvoří ozdobu i různých veřejných prostor.

Z poslední doby je to třeba svérázná socha s motivem lidských dvou tváří v Liberci.

Zvláštností je, že tváře jsou společným dílem dvou sochařů - Radka Kubiny a Jana Švadlenky.

Jenže každý tvořil na jiné straně balvanu a jeden dal soše tvář muže, druhý tvář ženy. 

 

Zahájení v duchu humanismu

O Galerii Ladronka i výstavu se mimo Mgr. Ondřeje Koláře, starosty Prahy 6, postaral Nadační fond Mathilda, založený hr. Mathildou Nosticovou, nyní žijící v Itálii. Na zahájení výstavy byla tedy v jejím zastoupení.

 

Dozvěděli jsme se, že Nadační fond Mathilda se zaměřuje na podporu projektů, pomáhajících zlepšování kvality života nevidomých, slabozrakých a jinak zdravotně postižených osob. Hlavně pak na projekty, týkajícíse vzdělávání takto postižených osob nebo navazující na stávající sociální služby, případně je rozvíjející. Pomáhá tak postiženým k možnosti pracovního uplatnění a integraci do běžné společnosti. Jako důkaz a pozorný host zahájení celé výstavy byl přítomen i jeden z právě na své poslání připravovaných vodicích psů. 

 

 

 

(Více o Nadaci Mathilda: web: www.mathilda.cz , e-mail: krapka@mathilda.cz   – ředitel)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak už byla výstava zahájena, Galerie Ladronka otevřena a my si za tlumené reprodukce emotivní hudby kultovní skupiny Pink Floyd vychutnávali atmosféru a vystavená díla…

 

Usedlost Ladronka

160 00 Praha 6 - Břevnov

Tomanova 1028/1

Máme otevřeno:

úterý - neděle: 12.00 - 21.00 hodin

 

 

Hodnocení:  100 %

Richard Koníček

Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková